27.4.2010 - Česko se pokouší omezit hazard

Hazardní hry se ve významné míře projevují řadou negativních jevů ve  společnosti, jako je sociální strádání rodin, patologické hráčství, deprese a  sebevraždy, bezdomovectví, kriminalita či praní špinavých peněz a jejich návaznost na terorismus. Například podle primáře mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice Karla Nešpora způsobí jeden patologický hráč problémy 12 až 15 lidem ve svém nejbližším okolí a potvrzují to i zahraniční zdroje. Také se odhaduje, že si každoročně vezme život až 600 lidí v souvislosti s hazardními hrami. Česká republika se přitom podle mnoha hlasů stala rájem hazardu. Statistiky ministerstva financí například ukazují, že objem vsazených peněz do loterií a podobných her, jako jsou výherní hrací přístroje, videoloterijní terminály či kasina, mezi roky 2002 - 2008 stoupl téměř o sto procent. Zatímco před osmi lety lidé do těchto her vložili necelých 70 miliard korun, předloni už to bylo skoro 129 miliard (statistiky za rok 2009 zatím ministerstvo nemá k dispozici - pozn. aut.). Na výhrách přitom bývá každoročně vyplaceno přibližně 75 procent celkové částky.
Není tedy divu, že v Česku existuje významná síla odpůrců loterijních her. Ti se shodují na několika věcech. Především jde o širokou dostupnost loterijních her, která nepochybně podněcuje jejich spotřebu. Josef Novotný, bývalý senátor a starosta Bystřice nad Pernštejnem, v roce 2008 sepsal o hazardních hrách studii (je dostupná na  stránkách Stop hazardu - pozn. aut.). Mimo jiné v ní tvrdí, že zatímco u nás například na jeden výherní automat připadá 170 lidí, v Německu je to 500, a ve Francii dokonce 18 tisíc. Šéf holdingu Synot Ivo Valenta sice říká (více viz rozhovor na stranách pět a šest), že tyto údaje neodpovídají skutečnosti, protože při evidenci na obecních úřadech může být jeden automat v důsledku přerušení a opětovného aktivování licence v průběhu jednoho roku započítáván i  několikrát. Jak ale vyplývá z vyjádření námi oslovených zainteresovaných lidí, jako je již zmíněný psychiatr Karel Nešpor či zastupitelé různých měst, negativní dopady provozování hazardu jsou zásadní, proto je situaci třeba řešit. Navíc například i zástupci společnosti Sazka, jež je jako Synot členem Asociace provozovatelů kurzového sázení (APKURS) - pěti největších firem zabývajících se  v České republice sportovním sázením, připouštějí, že ve srovnání s evropským průměrem je v Česku nadstandardně mnoho provozovatelů v oblasti výherních hracích přístrojů a kasin.

Kam se ztrácejí peníze?
Provozovatelé hazardních her si po odečtení všech zákonem stanovených poplatků a odvodů mezi sebe každoročně rozdělí okolo 20 miliard korun, a pravděpodobně i víc, což je pochopitelně velmi zajímavý byznys. Znění loterijního zákona však jasně ukazuje, že stát nepovažuje tuto oblast podnikání za běžnou hospodářskou činnost. Například výše základního kapitálu provozovatele hazardních her musí být 100 milionů korun, zatímco u "běžných" akciových společností jsou to dva miliony. Tyto firmy se také musejí vykázat akciemi na jméno a takzvanou jistotou ve výši 50 milionů korun. Jistota musí být složena po celou dobu provozování a bez souhlasu ministerstva financí s ní provozovatel nesmí disponovat. Zároveň platí, že tyto společnosti jsou osvobozeny od daně z příjmů a od placení DPH. Tyto daňové úlevy ale nahrazují správní a jiné poplatky. Kromě toho jsou loterijní firmy povinny rovněž odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely. Příjmy rozpočtu obcí a také státního rozpočtu tak například za rok 2008 posílilo dohromady necelých osm miliard korun.
Odvody na veřejně prospěšné účely jsou dalším kamenem úrazu. Odváděná částka se totiž počítá podle příslušného pásma daného loterijním zákonem, a to v rozmezí šesti až 20 procent. A čím nižší výtěžek firmy, tím nižší i odvody na veřejně prospěšné účely. Je tedy naprosto zřejmé, k čemu v praxi dochází: rozdělování firem ve snaze dosáhnout co nejnižšího pásma.
Částky určené na veřejně prospěšné účely navíc často končí jinde, než by měly, což přiznávají i zástupci hazardního byznysu. Loterijní firmy totiž mnohdy peníze přesouvají do spřízněných akciových společností či vlastních nadací, popřípadě vytvářejí umělé nadace nebo neziskové organizace a  podobně. Spekuluje se o tom, že si firmy cíleným sponzoringem kampaní politických stran přes spřízněné nadace také zajišťují veřejnou podporu svého podnikání, a podporují tak korupci. Podle Marka Hermana, šéfa APKURS, ovšem v  této věci zcela selhává státní dozor.
Jiří Šimon z KDU- ČSL, který připravoval novelu loterijního zákona této strany, říká, že stát přichází o  mnoho peněz také kvůli odlišnému způsobu stanovování správního poplatku u výherních automatů a videoloterijních terminálů. Zatímco v prvním případě je stanovena pevná sazba za provoz jednoho přístroje - tedy místní plus správní poplatek bez jakéhokoli stropu, u videoterminálů se platí deset procent z  hrubého obratu, přičemž je stanoven strop ve výši deseti milionů korun. "Pokud firma provozuje více než 200 videoloterijních přístrojů, je na tom z hlediska poplatků lépe, než když provozuje výherní automaty," vysvětluje Jiří Šimon. Zpřísněním podmínek lze podle něj v této oblasti získat do státního rozpočtu okolo půl miliardy korun navíc. Nemluvě o tom, že poplatek za videoterminály se  na rozdíl od "klasických" automatů odvádí až na konci roku,takže provozovatel má dostatek časuzjistit, jestli bude mít zisk, a přístrojmůže popřípadě včas stáhnout.

Otázka obcí

Zdá se být absurdní, že obce nemajív některých případech žádnou možnostzasáhnout do provozování hazardníchher na svém území. Obce povolují pouzehrací automaty, malé věcné tombolydo 50 tisíc korun a  loterie do200 tisíc korun. Ovšem třeba videoloterijníterminály jsou mnohem nebezpečnějšínež hrací automaty, protožezatímco na těch lze výplatu prohrátnejdříve za několik hodin, na moderníchvideoterminálech je to možné už za několikdesítek minut. Například městoBohumín se kvůli narušování veřejnéhopořádku, hlučnosti a nárůstu kriminalityzpůsobené gamblery rozhodlo zakázatněkteré herny s výherními automaty.Snížilo tím počty těchto přístrojůze 140 na 30, čímž se zároveň vzdalopříjmu z poplatků ve výši pěti milionůkorun. "Na čas bylo po problémech, aleministerstvo financí vzápětí začalo povolovatvideoloterijní terminály, aniž bypřizvalo obce jako účastníka řízení. Tytopřístroje ovšem povolovalo i u škol,úřadů, sociálních zařízení, kde je tozákonem zakázáno. Povolení byla navícvydána na deset let. A do obcí se  takvrátily původní problémy v ještě většímrozsahu," říká Petr Vícha, senátorza ČSSD a starosta města Bohumín,které patří k  zakládajícím členům Sdružení měst a obcí proti hazardu. A tentopřípad není ojedinělý.Zástupci velkých loterijních firemovšem často říkají, že posílení pravomocíobcí s sebou přinese i rozšíření korupcena této úrovni, která prý je už teďpoměrně značná. A myslí si to i JanaHybášková, jež se zabývá bezpečnostnímiaspekty provozování hazardníchher. "Dospěla jsem k tomu, že ministerstvofinancí sice nejedná v souladuse zákonem a že rozhodovací právomají mít skutečně obce, protože ochranaveřejného pořádku je jejich věcí. Jenževe skutečnosti jsou starostové ještězkorumpovanější a vůči provozovatelůmkasin slabší než kdokoliv jiný. Nechá-lise to na obcích, bude situace ještěhorší," tvrdí Jana Hybášková. MístopředsedaSvazu měst a obcí ČR JaromírJech sice taková tvrzení odmítá, podleněj jde spíš o snahu velkých hráčůbránit se další "konkurenci". Souhlasínicméně s tím, že pravomoc rozhodovato povolení hazardních her by měla býtrozložena mezi obce a stát, aby se oběstrany vzájemně kontrolovaly.

Zákaz není řešení

Česká republika si na rozdíl od  řadyjiných zemí dosud nenechala zpracovatekonomickou sociostudii dopadů provozováníhazardu na obyvatelstvo. JosefNovotný se proto sám před dvěma letypokusil vyčíslit, jak loterijní byznys ovlivňujeekonomiku státu. Došel k  tomu,že škody činí téměř 30 miliard korun.Jednotlivými položkami výpočtu jsousociální platby, dopady trestné činnosti,vliv na HDP, sebevraždy a léčení. Dnesuž se ovšem podle Novotného předevšímv důsledku legalizace internetovéhosázení tato částka pohybuje kolem35 miliard, což je 4,5krát více, než dosahujípřínosy pro stát a obce. Přestoby nejspíš nebylo řešením hazard zcelazakázat, přesunul by se totiž do oblastišedé ekonomiky, tak jak k tomudošlo například na Ukrajině. A navíc, jakpoukazuje Jasna Flamiková, ředitelkanadace Veronica a jedna z iniciátorekpetice Stop hazardu, ani ve vyspělýchzemích není hazard zcela zakázán. "Jetam ale tvrdě kontrolován. Napříkladv celém Rakousku je pouze 12 kasin,jinde musejí být hráči registrováni,"uzavírá Flamiková.

Martin Zika

---

Český hazard v číslech

1 patologický hráč působí problémy 12 až 15 lidem ve svém
nejbližším okolí

12 9 miliard korun vložili Češi do hazardních her v roce 2008

20 miliard si mezi sebe každdoročně rozdělí provozovateléhazardních her po odečtení všech zákonem stanovených poplatků a odvodů