19.5.2010 - Věřňovičtí nepláčou. Sílu vody znají už z minulých let

Věřňovice - Vyplavené sklepy, garáže, zahrady, zatopená pole a louky. Normálně je odtud řeka vzdálená zhruba půl druhého kilometru. Dnes však všude, kam člověk pohlédne, stojí voda. Stačí jen projet částí Věřňovicemi, jež jsou součástí Dolní Lutyně nedaleko Bohumína, a nevěříte svým očím. Zdejší obyvatelé však jakoby už byli na věčný boj s vodním živlem zvyklí. Žádné scény pro slzchtivé fotografy a kameramany tady však neuvidíte. Žádný pláč ani hysterie, spíš jen trpké a smířené úsměvy zdejších lidí, kteří se snaží minimalizovat škody u svých domů. "Je to strašné, když se člověk na to všechno dívá," říká Milada Tatarčíková, která právě odčerpává vodu ze svého sklepa. Řádění vodního živlu ji probudilo v noci na pondělí. "Přišlo to kolem čtvrté hodiny ráno. Vím to proto, že jsem šla na záchod. Koukla jsem ven, lilo jako hrom. Potom jsem už nezamhouřila oko, protože mi to nedalo a stále jsem situaci hlídala," dodala smutně žena. Teď jí nezbývá nic jiného, než čekat. Až voda opadne.

"Všechnu vodu stejně nevyčerpáte. Dokud je zaplavené okolí, tlačí se voda spodem zpátky. Jde o to, aby vám voda nestoupla do patra," vysvětlila Tatarčíková. Na zahradě o sto metrů dál pomáhají majiteli domu čerpat vodu ze sklepa hasiči. "Nejde elektřina, tak jsme museli zavolat hasiče. Máme ve sklepě asi 30 centimetrů vody," říká majitel domu. Majitel vedlejšího domu, pan Zawierucha, jež práci hasičů přihlíží, je sdílný a  rozpovídá se. Podle něj je to, co vidíme teď už jen zlomek toho, co se tam dělo včera. "Voda opravdu valila proudem. Takovou spoušť tady nepamatuju, nedá se  to snad srovnat ani s povodněmi v roce 1997," tvrdí Zawierucha. Většina místních lidí nešla v úterý do práce. Nejdůležitější pro ně samozřejmě bylo postarat se o střechu nad hlavou. "Naštěstí přes noc trochu voda opadla, takže to teď není tak hrozné jako v pondělí. Doufejme, že už se déšť uklidní," věří místní. Za domem pana Zawieruchy už je jen široká pláň, dnes spíš jezero, na které se lidé chodí dívat. Na horizontu se táhne val, po jehož vrcholu povede dálnice do Polska. Na hraničním mostě přes Olši bojují hasiči za pomoci těžké techniky s kmeny stromů, které rotují ve vodě a hrozí, že se zaklesnou o  pilíř a nabalí na sebe další dřeviny, které voda ještě přinese. Když je řeka v  korytě, přejdete ji po třicetimetrovém mostě. Dnes spíš připomíná deltu Dunaje. Z jednoho "břehu" na druhý, který je už na hluboko polské straně, sotva dohlédnete. Bude to dobrý kilometr

(PETR WOJNAR, TOMÁŠ JANUSZEK)