20.5.2010 - Lidé v Bohumíně uklízejí

Chceme se co nejdřív vrátit domů i s dětmi, říkají evakuovaní manželé Čermákovi z Bohumína, kteří včera začali uklízet zaplavený sklep

BOHUMÍN Do očí osmatřicetileté Ester Čermákové z Bohumína, která se včera dopoledne poprvé od pondělní evakuace podívala do svého domku a začala s úklidem sklepa zaplaveného vodou i bahnem, se chvílemi tlačí slzy a v jejím obličeji se zračí únava. Podobně je na tom i její o rok starší manžel. Když se dívá na zničený stavební materiál nachystaný na zahradě k rekonstrukci podkroví, odhaduje, že voda způsobí rodině škody za 100 000 korun.
Na obou partnerech je přesto znát i úleva. Jsou rádi, že se nemuseli odloučit jako v roce 1997, kdy o sobě několik dní neměli zprávy, a těší je, že voda se tentokrát zastavila těsně před prahem jejich bytu. I proto také z obou čiší odhodlání vrátit se co nejdříve domů i s dcerami ve věku 10 a 13 let a dát vše opět rychle do pořádku. "Je to v suchu. I když jsme odcházeli v pondělí z domu oknem po žebříku a ještě tu nemůžeme spát, nikomu se nic nestalo a do baráku se nakonec voda nedostala," shrnul včera největší pozitiva Martin Čermák, který po zkušenostech z povodní v  roce 1997 nechtěl tentokrát nic ponechat náhodě. "Věděli jsme, že voda přijde, proto jsme už v neděli odvezli našeho poníka i zahradní techniku ke  známému a začali stěhovat věci do vyvýšených míst. Zatímco manželka v pondělí vezla děti do školy, já stěhoval, dokud to šlo," líčí muž. Dům proměnil v  neobyvatelný. Oblečení se totiž vrší na patrové posteli. Televize i další zařízení zcela zaplňuje kuchyni, která je o pár schodů výš než ostatní pokoje. Ve výšce jsou i křesla a také největší cennost rodiny - klavír, na který hrají obě dcery. Muž ho pro jistotu postavil na šuplíky od psacího stolu. Na podlaze tak v podstatě stojí kromě šuplíků jen pár skříní...

Jen aby vlhkost nevzlínala...

"Báli jsme se, abychom nedopadli jako v roce 1997, tehdy jsme se do domku nemohli vrátit tři měsíce. I když voda opadla amy vše vyčistili, všude se objevila plíseň. Nevěděli jsme, co dělat. Nemohli jsme se jí zbavit. Manžel vzal nakonec pilu a rozpůlil nábytek. Spodní část jsme zlikvidovali a nechali si jen zbytek, ať máme kam uložit věci," vzpomíná Ester Čermáková. Věří, že teď to bude jiné. "Dnes se sice ještě vrátíme na noc do  penzionu, kde nás ubytovala radnice, abychom si odpočinuli a nabrali síly, ale už ve čtvrtek se vrátíme natrvalo domů i s dětmi. Nejdříve zprovozníme kuchyň a  postele, pak dáme do pořádku i to ostatní," plánuje žena, která netají, že kvůli povodním si museli s manželem vzít dovolenou z práce, ale pomoc už jim nabídla řada známých... Martin Čermák říká, že potřebuje hlavně slunečné počasí. "Nejvíc ze všeho mě straší, že voda nám podemlela část základů. Doufám, že až ji vyženeme, pospravujeme to. Ale musíme se modlit, aby vlhkost nevzlínala do bytu, část domu totiž není podsklepená," líčí. Protože přestalo intenzivně pršet a  voda už opadla kolem většiny zaplavených domů v Bohumíně, do úklidu se pustila řada lidí. "Vynášíme zničené věci do kontejneru, který poslala obec. Povodeň jsme bez problémů přečkali doma. Nikam jsme nešli, protože máme jezevčíky, králíky a drůbež," říká pětašedesátiletá Vlasta Hradilová.
» Pokračování na str. B3

Lidé v  Bohumíně už uklízejí zaplavené sklepy a zahrady

» Pokračování ze str. B1
Penzistům Hradilovým z Bohumína-Pudlova zalila voda sklepy, garáž i hospodářské stavení. "Přišli jsme o cement, který jsme měli připravený na opravu baráku, i krmivo pro zvířata. A nevíme, jak dopadl závěsný plynový kotel ve sklepě, protože je tam pořád ještě plno vody. Ale důležité je, že přímo do bytu se nám voda tentokrát nedostala a nám ani zvířatům se nic nestalo. Většinu krocanů, kachen i slepic jsme vypustili na půdu. Jen kačenu, která se zrovna líhla, jsme vzali do bytu," popisuje energicky Vlasta Hradilová.

Na vodu jsme zvyklí, říká rodina

Na ženě není vidět rezignace, přestože záplavy zažívá za posledních třináct let už potřetí. "Na vodu jsme už zvyklí. Jinam bych bydlet nešla. V tomhle domku jsem se narodila, a když rodiče zemřeli, nechali jsme synovi byt a přistěhovali se. Když vyjde počasí, do měsíce budeme mít opět všechno v pořádku a vysušené," věří žena.
Na úklid není s manželem sama. Pomoci jim včera přišli i dva synové. "Podnikám, takže jsem si nemusel žádat o  dovolenou. Na firmě zrovna taky čerpáme vodu ze sklepa, ale bereme to normálně. Už jsme si tu na vodu zvykli," tvrdil i třiačtyřicetiletý Pavel Hradil. Asi nejhůř nesou velkou vodu nejstarší obyvatelé města. Někteří často pláčou, jiní jsou nervózní. "Jsem z toho na nervy," netajila včera například čtyřiasedmdesátiletá Irena Kaczurová, která se kvůli vodě na čas odstěhovala ke  známým s dcerou a dvěma vnučkami. "Do bytu se voda naštěstí nedostala, ale i  tak nám zničila spoustu věcí. Navíc jsme tu jen samé ženy a nejmladší vnučce je teprve osm měsíců, takže na úklid zůstanu sama jen se starší vnučkou. Přivítala bych pomocníky," netajila žena, která včera přijela zkontrolovat dům, ale do  úklidu se chce pustit až v dalších dnech.

Už ať jsme zase doma, přáli si lidé ze stadionu

Domů se včera těšily i romské rodiny s dětmi z  evakuačního centra, které vzniklo na bohumínském zimním stadioně. Posteskli si, že žijí v šatně a spí na tvrdých lehátkách. Podle mluvčí Bohumína Lucie Balcarové ale jejich evakuace nebyla nutná. "Sami si ji vyžádali, bydlí totiž v městských holobytech."