21.6.2010 - Komáří teror: zvykejme si

Třicet bodnutí za večer, to je k nevydržení. Morava bojuje s invazí komárů. Vinny jsou nejen povodně, ale i tápající úřady a žalostná prevence. "Jako má každá vesnice hasiče, potřebuje i styčného ´komářího' důstojníka," navrhuje přírodovědec Oldřich Šebesta.

Na sídlišti u řeky Moravy v Kroměříži stojí červená dodávka pomalovaná šváby, potkany, mravenci a komáry. Záhadný přístroj postavený v zadních dveřích vozu připomíná dělo. "Igeba," prozrazuje název zařízení Libor Škurek z posádky auta. Pak si navlékne ochranný oblek, nasadí plynovou masku a z hlavně igeby vypustí první oblaka dýmu smrtícího insekticidu. To už vůz přejíždí ze sídliště do vilové čtvrti, z rozprašovače občas vyšlehnou plameny a náhodní chodci se před čpavým kouřem chrání kapesníky. V Kroměříži právě začíná plošná likvidace komárů.
"Pohroma, na zahradě vydržím sotva pár minut, leda bych si na odhánění komárů pořídil černochy," zavtipkuje Karel Svačina z kroměřížské radnice, který celou operaci řídí. Desinsekční firmu, která právě "plynuje" město, zaplatí radnice z mimořádné krajské dotace, jež souvisí s vyhlášením stavu nebezpečí. "Máme na to dvacet tisíc, ale postřiky musíme opakovat, protože vstanou noví bojovníci," říká rozverně naladěný Svačina. Věří totiž, že večer konečně usedne na terasu, aniž se stane obětí krvežíznivých komářích samiček (samci, jak známo z přírodovědy, člověka nenapadají).

300 komárů za minutu

Invaze komárů nad Moravou je vděčným mediálním tématem. Je to opravdu taková katastrofa, jak se  jeví z četby denního tisku v pražských kavárnách? "V každém případě máme letos na jihu Moravy hodně komárů," odpovídá diplomaticky přírodovědec Oldřich Šebesta z břeclavské pobočky krajské hygienické stanice. Když prý v Hodoníně minutu loví komáry do entomologické síťky, lapí jich dvacet. V jiných obcích je to až šedesát kusů a v lužním porostu na soutoku Dyje s Moravou 300 až 400 komárů. V Jihomoravském kraji je Šebesta jediným státním zaměstnancem, který denně objíždí zaplavená území a sleduje vývoj komářích larev a stavy vylíhnutých dospělých jedinců. A v miskách ve své kanceláři opatruje stovky "sušených" komárů, které si přiváží jako vzorky. "Podobně se tady komáři přemnožili i  loni. Po záplavách v roce 1997 to bylo ještě horší. Myslím, že na abnormální počty komárů si budeme muset prostě zvyknout," tvrdí Šebesta. Pojmu komáří kalamita se zatím brání. Jisté prý je, že patřičné státní orgány (zákonodárci, ministerstva, hygienické stanice, samosprávy) léta spí a jejich prevence proti komárům je žalostná. Vyškolených "komárologů" je minimum. Dokonce i Šebesta byl nadřízenými málem připraven o svou funkci, ale zabránili tomu jihomoravští starostové, pro něž je nenahraditelnou kapacitou. "Na místě určím, jestli lokalitě opravdu hrozí invaze komárů a kdy bude kulminovat. Není ale v mých silách, abych objížděl všechny vesnice," přiznává. Jako státní zaměstnanec břeclavské pobočky krajské hygienické stanice přitom Šebesta nemá nárok na  služební auto. "Za komáry vyrážím vlastním vozem," ukazuje svoji zelenou felicii, která už toho ve vodě a bahně očividně dost prožila. "Nejúčinnější je stříkat komáří larvy," vysvětluje Šebesta. Takzvané biologické larvicidy jsou navíc šetrné k přírodě a neškodí ostatním živočišným druhům. Drtivá většina starostů však žádá zásah, až když lidé úpí pod nálety statisíců dospělých jedinců. "Larev komárů si nevšímají a volají mě, až když se vylíhnou dospělci. A ani potom nevědí, kde je jejich ohnisko," stěžuje si Oldřich Šebesta. Starostové ho tahají k záplavovým lagunám na polích, přitom komáři se třeba množí v mokrém remízku za fotbalovým hřištěm. Šebesta tak hledáním komárů ztrácí drahocenný čas, už mohl zasahovat v jiné vsi. "Prevence je naprosto podceněna," je přesvědčen. S komáry chce proto vést boj na úrovni veřejných záchranných složek. "Skoro v každé vesnici si hýčkají dobrovolné hasiče, kteří v případě povodní přesně vědí, co mají udělat," srovnává. Stejně by měl fungovat záchranný systém proti komárům. "Vyškolení dobrovolníci v obcích by sledovali, kde všude se množí larvy komárů, a zajistili jejich včasnou likvidaci. Pracovně jim říkám styční komáří důstojníci," vysvětluje Šebesta.

Zápach ze Žatčan

Na Oldřicha Šebestu čekají netrpělivě i v Žatčanech, deset kilometrů jihovýchodně od Brna. "Největší pohroma nás čeká odtud z polí," ukazuje starosta Jaroslav Osička na zatopené řepkové a pšeničné lány těsně za obcí, na která se  letos 2. června vylila říčka Litava. Na polích stojí obrovské množství vody a  nastupující hnilobné procesy mají na svědomí nesnesitelný puch. Ten ještě prohlubují rozkládající se těla kaprů, kteří uvázli v řepce. "Zrovna tady býval místo řepky rybník, Žatčany proto mají dodnes v obecním znaku ryby," rozvypráví se u lagun velitel místních hasičů Oldřich Tichý. A přidá i starou legendu: "Během bitvy u Slavkova se tady utopilo velké množství napoleonských vojáků a  ryby odtud pak nechtěl nikdo jíst. Tak rybníky raději zasypali." Entomolog Šebesta je ale přesvědčen, že laguna na řepkovém poli komáry nezajímá a názor Žatčanských alespoň na dálku koriguje: "V povodňových lagunách na polích se  komárům obvykle vůbec nelíbí." Raději si vybírají zaplavené louky či zatopené staré remízky. Ale ať už komáři v Žatčanech "bydlí" kdekoli, otravný hmyz nedá místním lidem spát. "Večer tleskáme jako blázni," vypráví starosta Osička. Někteří starousedlíci vypadají, jako když si ruce spálili v kopřivách, jsou to ale komáří štípance. Z nejhoršího teď vesnici může zachránit jen postřik chemickými insekticidy. Než k němu dojde, místní se brání alespoň repelenty a  pivem. "Ale s pivem jde o zdraví jater," uvažuje starosta Osička nad známou babskou radou, podle níž je vitamin B v pivu vynikajícím odpuzovačem komářích samiček.

Valtická horečka

Přírodovědci Moravského zemského muzea v Brně na odpuzující účinky vitaminu B v pivu příliš nevěří. "To už bude účinnější užívat riboflavin čili vitamin B2," přemítá entomolog Igor Malenovský. "Na bazalku na okně také nevěřím," odmítá další zaručený recept jeho starší kolega, entomolog ve výslužbě Pavel Lauterer. Na pracovním stole je vyložena muzejní sbírka komárů. Na špendlících jsou napíchnuti i místní zástupci rodu Anopheles, který jako jediný na světě přenáší malárii a může to teoreticky činit i v tuzemsku (viz Malárii Morava pamatuje). "Komár obtížný čili Culex pipiens molestus," ukazuje Lauterer na další pidipreparát, pro laika ničím se nelišící od ostatních komárů. Je to nepříjemně otravný druh, který přežívá v lidských obydlích a způsobuje domácí komáří kalamity i v zimních měsících. V další sbírkové krabici jsou uloženy "ostatky" komárů pisklavých (Culex pipiens), u samiček byl na jižní Moravě izolován virus West Nile, který vyvolává nebezpečnou západonilskou horečku. Po povodních v roce 1997 bylo v tělech 11 334 komárů z  Břeclavska izolováno i šest kmenů viru Ťahyňa, jenž způsobuje valtickou horečku; vesměs šlo o těla komára záplavového (Aedes vexans). Dospělí na Břeclavsku sice horečce snadno odolávají, na turistech, kteří putují Podyjím, se však může projevit podobnými příznaky jako náhlá chřipka.

K smrti štvaná zvěř

V Moravské Nové Vsi žije dvaašedesátiletý Břetislav Hřebačka. Obec leží v komáry nejohroženější oblasti republiky, v lužním cípu mezi Hodonínem a  Břeclaví. "Teď tady zrovna nastříkali insekticidy, pár dní to snad bude lepší. Předtím stačilo vyjít ven a za půl minuty si přejet dlaní odkrytou ruku. Patnáct komárů v pěsti bylo jistých," dušuje se Hřebačka, jinak též místopředseda mysliveckého spolku, jehož honitby se rozkládají právě ve zdejších lužních lesích.
"Jsem dost zneklidněn, jak to v lesích dopadne. Zatím jsou zaplavené a nedostanu se dovnitř," vysvětluje. Přemnoženým hejnům komárů totiž neumí čelit hlavně zdejší mladá srnčí a daňčí zvěř, jíž komáři zákeřně napadají měkké prokrvené paroží; zvěř vystresovanou svými útoky pak časem uštvou k smrti. Zprávy o komáří kalamitě lekají i turisty, proto správci vyhlášeného novogotického zámku v Lednici ujišťují, že "přes den to celkem jde", což přímo z  Lednicko-valtického areálu potvrzuje i TÝDEN. Mediální zájem o komáry se přitom soustřeďuje jen do povodí Moravy, jenže miliardy komárů ohrožují i průmyslové Slezsko, kde se během května a června dvakrát rozlily řeky v povodí Odry. Bohumínské železárny, dětmarovická elektrárna a karvinské šachty ovšem nejsou zdaleka tak lákavým turistickým cílem jako Podyjí.

Body před volbami

Proti likvidaci komářích larev larvicidy nikdo neprotestuje. Plošné rozprašování insekticidů se však nelíbí hlavně ochráncům přírody. "Starostové ho rádi prosazují, někdy i s mediální parádou. Mně se  takové hromadné vraždění příčí," přemítá nad zprávami z tisku entomolog Lauterer. Ušetřit občany svědících boláků na kůži totiž může před komunálními volbami přinést cenné body. "Insekticidy vyhubí všechen hmyz, i ten užitečný včetně pavouků a včel," říká Hana Kovaříková z olomoucké pobočky ekologického hnutí DUHA, vyučená včelařka. V Karviné už jeden včelař po desinsekci přišel o  celé včelstvo. Kovaříková nicméně soucítí i s pobodanými lidmi a emotivně popisuje komáří kalamitu v Horkách nad Moravou, kde žijí její příbuzní. "Každý večer padesát komárů v ložnici, to je tam teď normální," líčí. Vedoucí oddělení ochrany přírody CHKO Litovelské Pomoraví Václav Polášek lituje, že před insekticidy je ze zákona chráněno jen první a druhé pásmo chráněné oblasti, jinde už obce mohou naprášit "chemii". "Letos je to opravdu mimořádný stav. Dvakrát povodně, pak teplé počasí, to jsou pro komáry ideální podmínky," říká Polášek. Ani on však nechce vyslovit, že letos prožívá Morava výjimečnou komáří kalamitu. "V roce 1997 to bylo o řád vyšší," spíše lehce zpochybní rozsah letošní invaze. Dvaašedesátiletý pan Hřebačka si vybavuje dětství i mládí, kdy repelenty ani elektrické odpuzovače zkrátka neexistovaly. A to některé roky nalétávaly na Břeclavsko stejné hordy hmyzu jako letos: "Tady na Břeclavsku jsme si na komáry vlastně zvykli a nějaké to štípnutí nám tolik nevadí."

Komár, ohrožený druh

Morava to může považovat za provokaci, některé druhy komárů ale přírodovědci také ochraňují. Podle entomologa Igora Malenovského (32) z Moravského zemského muzea jde o sedm z pětačtyřiceti druhů komárů žijících v České republice.

Příroda na tom není nejlépe a mnohé druhy hmyzu stojí před vymřením. Třeba ze 161 druhů českých motýlů jich už 18 vymřelo a 73 je vážně ohroženo. Jak je to s komáry?

Přemnožené druhy kalamitních komárů, mezi něž patří třeba komár záplavový, Aedes vexans, pochopitelně nemá smysl ochraňovat. Nejméně sedm druhů ohrožených komárů si však pozornost zasluhuje, vytvářejí jen malé a zranitelné populace vázané na určité lokality, například na studené vysokohorské tůně, na rašeliniště či na staré vykotlané pařezy.

Mohou u nás žít i dosud neznámé druhy komárů?

Spíše ne. Komáři jsou poměrně dobře probádáni kvůli svému zdravotnickému a veterinárnímu významu, neboť jsou přenašeči závažných onemocnění. Jak známo, epidemie malárie či žluté zimnice dokážou ve světě sužovat celé lidské populace. U nás žije 45 druhů komárů, na celém světě ale přírodovědci napočítali celkem 3540 komářích druhů.

Vraťme se k miliardám záplavových komárů, kteří trápí Moravu. Jaké jsou to druhy?

Jsou to především komáři rodů Aedes a  Oerotatus, mimochodem původně řecké slovo aedes můžeme přeložit jako odporný či protivný. Vajíčka těchto druhů jsou přitom velmi odolná a ve vyschlých částech záplavových území přečkají i deset let, než povodně ve stejných místech znovu vytvoří laguny.

To zní ohromně, člověk aby komárům záviděl jejich odolnost. Obce teď hromadně likvidují komáry biologickými i chemickými prostředky. Neporadí si příroda sama? V zahrádkářském časopise jsem četl, že domácnost spolehlivě ochrání pavouci, když jim ovšem nevymeteme pavučiny.
Padesát komárů, kteří večer vletí do obýváku, určitě pavouci zlikvidovat nedokážou. Než spoléhat na pavouky, to je mnohem lepší opatřit okna sítěmi.

Je možné před komáry utéct?

To je možná nejlepší způsob, jak se  jich zbavit, když vás napadnou. Komáři jsou poměrně pomalí letci a už při rázné chůzi vám za chvíli nestačí.

Životní cykly komára aneb Kdy nejlépe hubit

Samice kalamitních druhů komárů kladou vajíčka člunkovitého tvaru do  mělkých netekoucích vod a tůní, na zaplavené louky a remízky I na povrch půdy. Vajíčka, která jsou ve vodě, se mění v larvy a v tom okamžiku je rozhodující rychlost, s níž najdou úřady a školení dobrovolníci vodní plochy s larvami a  zajistí jejich postřik biologickým a k přírodě šetrným přípravkem VectoBac. Ten je vyvinut tak, že neničí jiný hmyz a ani se nedostává do potravinového řetězce. Při kalamitním výskytu přitom může počet larev na jeden metr čtvereční vodní hladiny dosáhnout až několika desítek tisíc kusů. Délka vývoje komára je v  jarních měsících ovlivněna teplotou vody a povětrnostními podmínkami, trvá několik dní a z týdnů a ideální k postřiku je období druhého až třetího svlékání larev, kdy jsou nejcitlivější. Postřik zajišťují obce a provádějí jej výhradně odborné firmy.

Po změně larvy v kuklu Jsou už biologické prostředky larvocidy málo účinné a larvy se nejpozději do čtyř dnů mění v komáry, které je možné hubit jen insekticidy. Ty hubí i veškerý další hmyz včetně toho užitečného. Úřady proto usměrňují jejich používání ve volné přírodě a doporučují takzvané bariérové postřiky na okrajích obcí a měst I tam však mohou navždy zničit ohrožené hmyzí populace včetně chráněných druhů.

Zdroj*: TÝDEN

...malaristů bylo na 200 důstojníků a 2000 mužů

HODONKAVROHATCI

Voda Moravy byla i líhní ohromného množství komárů přenášejících nemoc s  prudkými horečkami, nazývaná v našem kraji "hodonka". Hodně Rohatčanů na ni zemřelo. (Z letopisů obce Rohatec na Hodonínsku)

MALÁRIE NA PODKARPATSKÉ RUSI

Poměry, za nichž se vyskytují prudce nakažlivé nemoci, se od dob válečných do značné míry ustálily. Střídavka (malárie) ustoupila na míru, jež jest dána místními poměry, zejména na Podkarpatské Rusi. (Ze zprávy Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy za rok 1931)

VÁLEČNÍ MALARICI

V březnu roku 1918 dostal J. Roubíček 14denní dovolenou z ohledů zdravotních a odjel z Boky Kotorské domů. Při prohlídce zjištěna byla u něho nákaza malárií a dán do nemocnice turnovské, kde bylo malaristů na 200 důstojníků a 2000 mužů. (Z kroniky obce Karlovice u Sedmihorek)

Malárii Morava pamatuje

V padesátých letech se Pavel Lauterer (77) podílel na  likvidaci komářích kalamit pomocí dnes zakázaného insekticidu DDT. Tehdy měla i  Morava v živé paměti epidemie malárie, od roku 1950 však místní komáři rodu Anopheles žádného Moraváka touto nemocí nenakazili.

V mnoha afrických zemích se toxický insekticid DDT, jehož působení mimo jiné stojí za defekty mužských spermií či za rakovinou prsu, stále používá jako nejúčinnější postřik vůči komárům, kteří přenášejí malárii. Jak to bylo s DDT u nás?

Když jsem v padesátých letech nastoupil na Krajskou hygienickou stanici v Olomouci, sypalo se DDT do přírody po tunách. Asistovala u toho armáda, přípravek převážely speciální sanitky. Takhle jsme třeba ve snaze zlikvidovat komáry zasypali celé Litovelské Pomoraví, dnes vzácnou chráněnou krajinnou oblast. Byla to blbost, tehdy však nikdo nevěděl, co DDT umí, přípravek se používal na celém světě a Spojené státy ho podobně jako Československo zakázaly až v sedmdesátých letech.

V současné době prý proto není na celé planetě jediný organismus, který by neobsahoval tento karcinogenní prvek. Představovala kdysi malárie skutečné nebezpečí i pro Moravu?

Ano, a posledních pět případů malárie na Moravě bylo zjištěno vlastně nedávno, v roce 1950.O čtyři roky dříve to bylo 84 případů, epidemie přišla i po první světové válce, další známe z 19. století.

Jak se tato tropická nemoc dostávala na Moravu?

Částečně s nakaženými pacienty, kteří přicházeli z jihu. V 19. století to byli třeba italští dělníci na stavbách tunelů, po první válce vojáci a  legionáři, kteří bojovali v jižní Evropě a tam se malárií infikovali. Pak už stačilo, aby nakaženého štípla samička komáru rodu Anopheles, který jako jediný na světě tuto zhoubnou nemoc přenáší... S nalezením nové oběti pak samička bodnutím přenesla chorobu na dalšího člověka. Malárie měla i místní názvy, říkalo sejí hodonka, protože trápila hlavně obyvatele Hodonínska. Oproti tropickým formám nemoci měla jen mírný průběh.

Jsou obávaní komáři rodu Anopheles na Moravě běžně i dnes?

Naprosto běžně, jsou všude, známe jich šest druhů.

Teoreticky je přece možné, že si český turista přiveze odněkud z tropů malárii, při nynější komáří kalamitě si ho pak najde samička rodu Anopheles a nemoc se pak začne znovu šířit.

Je to málo pravděpodobné. Druhy rodu Anopheles se třeba vůbec nepodílejí na záplavových kalamitách a tradičně obývají spíše přítmí vlhkých stájí, kde parazitují na  dobytku. Dříve ale lidé žili v těsné blízkosti dobytka, a občas je proto napadali i tito komáři. Samozřejmě nás tu a tam bodnou i dnes. Nedovedu si však představit, že někdos malárií zrovna přijde do starého vlhkého chléva, tam ho štípne komár - a týž komár stačí bodnout ještě jiného člověka.

Ivan Motýl

Foto - VÁLKA S KOMÁRY. Kroměřížské ulice křižuje v těchto dnech červená dodávka a vypouští oblaka dýmu. Insekticid má vyhubit komáry, ale přichází pozdě. Odborníci tvrdí, že úřady měly začít s likvidací mnohem dříve, dokud ještě šlo o larvy. Je to účinnější a méně škodlivé.

EXOTICKÉ NEMOCI. U komárů byl na jižní Moravě izolován virus, který vyvolává nebezpečnou západonilskou horečku, a virus, jenž způsobuje valtickou horečku.

UŽ JE POZDĚ. Přírodovědec Oldřich Šebesta říká, že obce podceňují prevenci a k zásahu proti komárům se odhodlají, až když už lidé úpí pod jejich nálety: "Ani nevědí, kde je jejich ohnisko."

TAJUPLNÁ IGEBA. Igeba je název zařízení, které obsluhuje Libor Škurek. Insekticid je nebezpečný i pro něj, musí proto mít ochranný oblek a plynovou masku.

KOMÁŘÍ INVAZE. Jih Moravy letos sužují obrovská množství komárů. Ve městech se jich za minutu dá ulovit až šedesát, u řeky Dyje dokonce čtyři stovky.