12.7.2010 - Fantastická trojka

Novou vládní sestavu tvoří jedna politická strana a dvě uskupení v zárodku své existence. Vláda by měla začít naplňovat svůj program ostrých reforem co nejrychleji, dříve, než uvnitř TOP 09 a Věcí veřejných dojde k prvním rozporům.

Prezident republiky zítra jmenuje novou vládu Petra Nečase, která dnes oficiálně podepíše svůj politický manifest (koaliční smlouvu), na nějž za měsíc naváže programové prohlášení vlády. Jakým směrem se patnáctičlenný vládní tým vydá a vydrží celé čtyři roky?

ODS - Nečasův sen

Pro Petra Nečase jsou uplynulé měsíce něco jako čistý zázrak. Po emotivním odchodu Mirka Topolánka z Poslanecké sněmovny na podzim 2009 se nejdříve stal politickým lídrem poslaneckého klubu, čímž poprvé vyšel z Topolánkova stínu.
Po odstoupení předsedy ODS na jaře 2010 se stal novou tváří volební kandidátky, po  vyhraných nevyhraných volbách i předsedou ODS a krátce nato i premiérem. Nemělo by to překrýt skutečnost, že ODS programově i politicky tápe a sjednotila ji až účast ve vládě. Nečas musí v následujícím roce znovu definovat celou stranu a  opřít se o nekmotrovskou garnituru v ODS.
Naprostý nezájem o změny, které přinesly sněmovní volby i poslední kongres, totiž vykazují garnitury ve vedení Ústeckého a Jihočeského kraje a Prahy, které vytvořily "strany ve straně".
Nečasovou nadějí jsou porážky těchto klik v následujících komunálních volbách, což může přinést změny i sem. To, co za něj voliči rozhodně neudělají, jsou obměny vedení poslaneckého klubu v čele s Petrem Tluchořem, který vůči jeho osobě projevuje základní neloajalitu. Nejdříve se to projevilo na kongresu ODS, kde podporoval protinečasovskou sestavu místopředsedů, a následně i při sestavování vlády. Navzdory tomu bude ODS nejstabilnějším kamenem vládní koalice.

TOP 09 - noví lidovci?

Politologicky viděno není TOP 09 strana, ale volební projekt, nebo spíše uskupení volebního typu. Kdo byl na  jejím prvním sjezdu v pražském Top Hotelu, musel cítit, že zde vedle důrazu na  vyrovnané finance nejsou žádné spojující momenty kromě protestní nabídky vůči velkým stranám.
Vedení topky také dlouhé měsíce cílevědomě utlumovalo aktivity místních a regionálních organizací, takže nikdo spolehlivě neví, co se  pod touto značkou vlastně skrývá. Na jižní Moravě například dominují členské základně lidovci. Týká se to i dalších krajů? Nevíme.
Na vlně strany naděje se topka sveze ještě v říjnových komunálních a senátních volbách a pak začne proces přirozeného vyjadřování zájmů různých částí této entity. Přežije TOP 09 přechod od autokratického rozhodování k plně demokratickému? A jaká pnutí to vyvolá? Stane se z ní plnoformátová strana alespoň s dvaceti tisíci členy (dnes necelé tři tisíce)? Emancipace krajů vůči centru může mít v budoucnu vliv i na  vládní stabilitu.

VV - politika z kuchyně

To Věci veřejné do  podoby strany v pravém slova smyslu nikdy nedorostou. Na to jsou příliš svázány úzkými rodinnými a finančními zájmy, které je spojují jako nějaká "vyšší loajalita", takže odevzdat tyto pravomoci nově příchozím jistě nikdo chtít nebude. Véčkaři jsou protestním hnutím, které si zvyklo dělat politiku v  kuchyních malostranských bytů, a tak to i zůstane.
Naopak předseda Radek John, který není součástí původního "kuchyňského kabinetu", bude mít přirozenou tendenci se opřít o členskou základnu, která ho bere jako svého mluvčího. Pro vládní koalici proto bude důležité, kdy a jak začne véčkařský poločas rozpadu. Vyplývá z toho, že Nečasova vláda má zhruba dva roky na provedení reforem.

Chemie mužstva

Stejně jako ve fotbale bude akceschopnost vlády hodně závislá na tom, jaká "chemie" se vytvoří uvnitř vládního mužstva - kdo bude nosičem vody, tvořivým záložníkem, kdo rozbíječem hry soupeře a kdo střelcem. Vzhledem k tomu, že jedenáct z patnácti ministrů nové vlády jsou nováčci, jde rozdělení herních postů jen těžko předpovědět. Důležitá bude komunikace mezi dvěma lidmi v čele exekutivy - Nečasem a Kalouskem. Minulá politická vláda stála na souhře Topolánek - Kalousek. To bylo ovšem za situace, kdy jeden (Kalousek) byl v podřízeném postavení, protože jeho vlastní strana ho odmítala a premiér Topolánek byl fakticky jeho nejdůležitější mocenskou základnou. Naopak dnes je místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek na koni a ve večerních hodinách občas hrozí směrem k ODS, že převezme její roli v politickém systému země. Mezi oběma pány jsou rovněž bolestivá místa z minulosti. Přesto: kdy v příštích dvaceti letech bude společenským reformám situace tak příhodně nakloněná? Je to obrovská výzva a reakce na ni může udělat z obou politiků státníky, nebo naopak šašky.

Jak číst program?

V koaliční smlouvě najdeme padesátistránkový nástin vládního programu. Po prvním přečtení je jasné, že jde o nejambicióznější dokument od roku 1996. Oproti minulým letům je navíc psán srozumitelně a je doplněn termíny, kdy má být daná norma předložena. Přes jaké klíčové body ho můžeme číst? 1. Rozpočtová odpovědnost Nečasův tým se od první chvíle profiluje jako vláda rozpočtové odpovědnosti. Chce proto navrhnout ústavní zákon o rozpočtové kázni, který by jakékoli následující vládě znemožnil provést drastické zadlužení státu. Od roku 2009 existuje něco velmi podobného v sousedním Německu, takže bude záležet jen na  sociálnědemokratické opozici, jestli dodá vládě chybějící dva poslanecké hlasy a  pokusí se ze sebe smýt "řecký nátěr". 2. Příjmy z privatizace na důchodovou reformu "Veškeré privatizační příjmy a dividendy státních firem budou směřovány na reformu důchodového systému. Tyto prostředky budou vázány na zvláštním účtu státních finančních aktiv," - tato formulace jasně naznačuje, že důchodová reforma se skutečně stane páteří nového programu vlády. Peníze se už nemají rozdávat a projídat, ale překlene se jimi období nutné pro zavedení vícesložkového systému penzí. 3. Více svobody i financí městům Vláda půjde cestou rozpočtové emancipace obcí a měst, což je zřetelný prvek programu hnutí Starostové a nezávislí. Komunální politici podle zákona o rozpočtovém určení daní dostanou více peněz přímo z daní na úkor neefektivních dotačních programů z  centra. Vláda současně nechce zvyšovat progresi daně z příjmů fyzických osob. 4. Skončí tabulkové platy, dobří dostanou přidáno Ve státní správě a  zdravotnictví budou postupně oslabovány tabulkové platy ve prospěch větší motivace a lepšího ohodnocení kvalitních lidí. Tento záměr může narazit na  postrathovská odborová sdružení, která už léta prosazují socialistický model odměňování ve stylu čím více odsloužených let, tím větší příjmy. 5. Referendum na evropské smlouvy Další přesun pravomocí z národní úrovně k  Evropské unii má být vždy potvrzen přímo lidmi v referendu. To je poměrně velký průlom při obhajobě kompetencí národních vlád. Otázkou je, na jaké jiné ústupky je to vázáno. 6. Přijetí eura? Až budou vhodné podmínky Podobně realistický přístup byl zvolen ve věci nestanovovat termín přijetí eura, nejdříve si upravit veřejné rozpočty a teprve ve chvíli, kdy to kurzově bude pro Česko výhodné, přejít na jinou měnu. 7. Temelín ano, další uhlí už ne V energetické oblasti chce vláda dostavět Temelín a neprolamovat další limity těžby uhlí, což je přijatelný kompromis se zelenými představami. 8. Propouštět i nabírat nové lidi bude snadnější Nečasův kabinet bude usilovat o zavedení flexibilnějšího trhu práce ve všech podobách, jako jsou práce na částečný úvazek a rozšíření prací na dobu určitou. To jsou všechno věci, jimiž jen napodobujeme západní Evropu. 9. Zdaněné poslanecké náhrady a přímá volba starostů V politické oblasti usiluje vláda o sérii kroků, které podstatně pozmění politické rozhodování. Mohou zprůchodnit politický život, ale současně být rizikovým momentem pro stabilitu celé koalice i státu: * Má být zavedeno konstruktivní hlasování o nedůvěře, nemůže se tedy opakovat model, kdy padne vláda a na vznik nové není síla, takže nastoupí úřednický kabinet. * Od roku 2014 bude v obcích do 1 500 obyvatel zavedena přímá volba starostů, perspektivně i na úrovni měst. Vzhledem k našim samosprávním tradicím je to velmi sporný moment. Podobně se  uvažuje o přímé volbě prezidenta republiky, což bourá model platný od roku 1918 a vnáší do politického systému země možný zdroj politického napětí. * Podobně rizikový je i zákon o obecném referendu. Jinak řečeno, pokud někdo shromáždí 250 tisíc podpisů, jemožné na tomto základě vypsat lidové hlasování. Kuriózní by bylo, kdyby tímto způsobem lidé odmítli reformy, s nimiž tato vláda přichází. * Mezi další politické problémy, jejichž nová úprava je už desetiletí považována za nezbytnou, patří souběh funkce ministra a poslance. Zabránit se tomumá existencí tzv. klouzavého mandátu, takže ministr bude mít ve  Sněmovně svého náhradníka. * Sami poslanci také provedou sérii změn v Poslanecké sněmovně od snižování počtu výborů a platů až po zdanění náhrad, na což nebyla v  minulých letech síla. 10. Bitva s korupcí může začít V trochu obecnější rovině vláda zavádí rozsáhlou protikorupční agendu, o jejíž případné účinnosti bude možné hovořit až ve chvíli, kdy budou předloženy konkrétní podoby zákonů.

Uspějí?

Souhrnně řečeno: vláda s největší podporou od roku 1990 vstupuje s velmi ambiciózním a propracovaným programem na politickou scénu. Na  nikoho se nemůže vymlouvat a šanci vládnout v souladu se svým programem si mohou zničit jen její hlavní aktéři.

VÍTĚZ VOLEB

Stínová vláda starých tváří

Atmosféra v opoziční ČSSD připomíná situaci, kdy odvalíte velký kámen a drobní broučci pod ním, oslepeni náhlým světlem, chaoticky kmitají z  jedné strany na druhou. V této chvíli ČSSD ohlašuje vytvoření své stínové vlády. Nechápou, co se stalo Ze všech projevů a prohlášení hlavních představitelů sociální demokracie vyplývá, že stále nechápou, co se ve volbách před 44 dny skutečně stalo. Voliči si totiž bez předchozího varování odehráli svou malou volební revoluci, v níž vyjádřili protest proti velkým stranám a státnímu zadlužování. Nejúčinnějším nástrojem se stalo kroužkování osob na kandidátkách a  výsledkem byla výměna nadpoloviční většiny poslanců ve Sněmovně. Sociální demokracie byla jednou z obětí této revoluce. Mdlá nabídka velkých stran V ČSSD je dnes zvykem stěžovat si na Věci veřejné, které jako "nestrana" překreslily politickou mapu. Ve skutečnosti úspěch formací typu VV byl výsledkem strnulé nabídky dvou velkých stran a nespokojenosti s veřejnou korupcí, na níž měly etablované strany svůj podíl. Počkejte si na rok 2011 Neschopnost analyzovat tuto novou situaci se odráží i ve složení stínové vlády, kde rozhodující posty zastávají lidé, kteří přišli do různých typů funkcí na druhém bohumínském sjezdu ČSSD v roce 1997. Jména jako Špidla, Škromach, Sobotka, ale i Zaorálek reprezentují dlouhá léta stále jednu a tutéž nabídku. Kontrastuje to se složením Nečasovy vlády. Hledání uvnitř sociální demokracie proto bude pokračovat minimálně do sjezdu na jaře 2011.