10.8.2010 - Výstava v Třinci láká tisíce lidí

TŘINEC (mach) - Stálou expozici s názvem Dějiny Třineckých železáren a města Třince nav- štíví v třineckém muzeu každý rok zhruba 12 000 lidí. Originální výstavu o propojení města s hutní společností mohli první návštěvníci v Muzeu Třineckých železáren a města Třince vidět už v roce 1969, kdy bylo muzeum jako součást propagace Třineckých železáren poprvé otevřeno. "O výstavu mají především zájem žáci základních škol od 6. do 9. tříd, studenti středních i  vysokých škol. Informace z muzea zpracovávají k různým testům, občas je také využijí pro své diplomové práce. Jsme potěšeni, že stálou expozici chválí nejen třinečtí a regionální návštěvníci, ale i cizinci. Přijdou si zde také zavzpomínat lidé, kteří dnes žijí v jiné zemi," řekla vedoucí muzea Eva Zamarská s tím, že výstava je doplněna o historické dokumenty, fotografie, užitkovou a  uměleckou litinou, smaltované nádobím, selskou jizbu. Najdete zde i modely hutních agregátů, nářadí a nástroje dříve v huti používané, kroje i uniformy ale také třeba model zaoceánské lodi, která nese název Třinec a dříve byla součástí flotily Československé námořní plavby.

"Výstava významným způsobem přispívá k vytváření vědomí sounáležitosti lidí k podniku, městu či regionu," doplnila. Historická výstava se rozprostírá na 200 metrech čtverečních a je rozdělena do  třech místností. První výstavní místnost nabízí nejstarší část expozice, kde se návštěvník dozví, že první zmínka o Třinci samotném pochází z roku 1444. Ves však pravděpodobně vznikla již ve druhé polovině 14. století. Podrobnější zprávu nám podává až urbář z roku 1770. V té době patřil Třinec k nejmenším obcím na  Těšínsku a ještě nepřináležel ke kmenovému jmění Těšínské komory. Koupil jej až v roce 1779 arcikníže Albert od baronky Saint-Genois za 36 tisíc zlatých. Na  počátku 19. století stálo v Třinci 36 usedlostí s 318 obyvateli. Základním zdrojem obživy bylo převážně zemědělství. Jelikož půda v této oblasti nebyla příliš úrodná, začali noví majitelé zvažovat jinou možnost využití svých statků. Dále se zde dozvíte, že založení třinecké huti v roce 1839 se stalo jedním z  hlavních mezníků historie Třince a širokého okolí. První výrobní agregát, dřevouhlená vysoká pec, byl již v roce 1842 doplněn o slévárnu a v roce 1845 zahájila výrobu i smaltovna. Rozhodující význam pro další rozvoj města i huti měla výstavba Košicko-bohumínské dráhy, která spojila Třinec s novými ložisky rudy na Slovensku, umožnila dovoz kamenného uhlí z ostravskokarvinských dolů a otevřela cestu k odbytu oceli na vzdálených trzích. Narůstající tempo industrializace přineslo i výrazné změny ve způsobu života obyvatel. Třinec se pozvolna přetvářel z malé podhorské vesničky v  průmyslové centrum a jeho silueta začala získávat městský charakter.

V druhé výstavní místnosti se dočteme, že v roce 1906 Těšínská komora prodala Třinecké železárny nově vzniklé Rakouské báňské a hutní společnosti ve Vídni. K nejvýznamnějším akcím tohoto období patří postavení elektrického systému IlgnerWard-Leonard roku 1906 k pohonu vratné válcovací tratě v Třinci, což byl světový primát. Klíčovou investicí byla výstavba tehdejší největší ploštinové a  sochorové spojité válcovací tratě v Evropě v roce 1930. Koncem dvacátých let 20. století již mohl Třinec počtem obyvatel, bytovou kapacitou i službami konkurovat některým sousedním městům. Proto také obecní zastupitelstvo zaslalo dne 25. září 1928 na vládu tehdejší Československé republiky žádost o povýšení Třince na město. Zástupci obce využili dokonce i návštěvy prezidenta T. G. Masaryka, který zavítal v roce 1930 do Třince i Třineckých železáren a  intervenovali v této záležitosti přímo u něho. Po četných žádostech městské rady i urgencích vedení železáren byl Třinec vládou ČSR dne 11. prosince1930 povýšen na město s platností k 1. lednu 1931. Tuto významnou událost v dějinách Třince oslavili občané dne 28. července 1931 současně se slavnostním otevřením Masarykovy jubilejní obecné školy. Rozbití Československa v roce 1938 poznamenalo i Třinecko a ovlivnilo další osud železáren. Než však mohly být železárny plně začleněny do ekonomiky polského státu, vypukla v září 1939 světová válka. V roce 1942 byl vytvořen koncern Berghütte, v němž třinecká huť měla ústřední postavení. Okupované Třinecko se na téměř šest let stalo součástí německé říše. Většina zdejších obyvatel se stala obětí germanizační akce. Třinec, včetně okolních obcí, byl osvobozen sovětskými vojsky ve dnech 2. až 3. května 1945 téměř bez bojů. Železárny byly uchráněny před destrukcí. Po roce 1945 se rychle rozvíjelo město i železárny. V poslední (třetí) výstavní místnosti si návštěvník přečte, jaké změny postihly především organizační vývoj podniku, a to od znárodnění Báňské a hutní společnosti v letech 1945 až 1946 přes vznik samostatného národního podniku Třinecké železárny v roce 1949 až po  90 léta, kdy se TŽ staly státním podnikem. V roce 1991 byly Třinecké železárny převedeny na státní akciovou společnost. Kapitálová účast státu v huti byla v  dalších létech postupně snižována. Od roku 1996 je jejich majoritním vlastníkem akciová společnost Moravia Steel. Třinecké železárny oslavily v roce 2009 své významné výročí 170 let od založení hutě. V roce 2011 si město Třinec připomene své 80. výročí od povýšení z obce na město.

(mach)