31.8.2010 - Účastníci provozu

Sloupek

V pátek desátého září bude lepší nikam nejezdit. Toho dne totiž začíná Diamond Race, tajný závod - nezávod pro tři desítky floutků v luxusních fárech. Pořadatelé tvrdí, že jde o pouhý přesun z místa A do místa B a čísla na  kapotách jsou jen legrácka, loni však někteří z těchto zvláštních účastníků silničního provozu dosáhli rychlostí, které zavařily policejní radary. Ty dovedou měřit do pouhých dvě stě padesáti. Přeprava se tehdy zasekla v  Německu, kde účastníci provozu narazili na policajty, z nichž neradno si dělat šoufky. Někteří z nich pak pokračovali vlakem. Letos to tedy raději berou směrem na liberální východ, první etapa míří na Slovensko. Kudy se jede, neřeknou. Jisté však je, že toho dne opět vypuknou policejní manévry, ve vzduchu bude vrtulník a šéf dopravní policie Leoš Tržil bude stát na kapitánském můstku se  zlatým pendrekem u pasu. Ještě před tím však prý bude s pořadateli jednat, sami ho o to požádali. Věčná škoda, že si ministr dopravy Vít Bárta se svým nápadem pokutovat řidiče podle výše jejich příjmů nepočkal do toho desátého. Třeba by to ten den tak zábavné nepřišlo, třeba by se ostatní politici hned nepředstihovali v prohlášeních, že to je návrh za á populistický, za bé neproveditelný, za cé nesmyslný. Může být, že je to trochu nedovařený myšlenkový polotovar, Bárta někdy rychleji mluví než myslí, o tom vědí své například v Bohumíně. Ale jestliže něco funguje nejméně ve dvou civilizovaných zemích (Švýcarsko a Finsko neleží, tuším, v  centrální Africe), mohou o neproveditelnosti a nesmyslnosti mluvit jen nemyslitelé. Bárta přinejmenším míří správným směrem. Situace je totiž taková: Na jedné straně bezmocný stát, policie v roli Kašpárků, na druhé straně zvláštní kasta účastníků silničního provozu, rovnějších mezi rovnými. Cosi to vypovídá o stavu společnosti. Nasnadě jsou jistě i protiargumenty. Dopravní policie není berňák, zjišťování majetkových poměrů by si vyžádalo zvláštní úřad nebo pravomoci správních orgánů atd. Kdo chce dokázat, že něco nejde, dokáže to vždycky, a v Česku má tahle disciplina skvělou tradici. Netvrdím, že Bártův nápad je skvělý, ale za diskusi stojí. Ta diskuse však nejspíš skončí usnesením, že demokratická společnost špetku neřádstva unese, ostatně neřádstvo přece ke  svobodě patří. Má někdo lepší návrh?