Miroslava Kocurová se stará o opuštěné kočky a majitel domu ji chce kvůli nim vystěhovat. Pomohli úředníci města.

Když před třemi lety zemřela její sousedka, vzala si Miroslava Kocurová z Bohumína domů několik z jejich devíti koček. Tehdy se stala i členkou První společnosti za práva koček. "Od té doby mi lidé začali domů nosit nalezence a já jim zajišťuji péči, kastraci a hledám pro ně nové majitele," vzpomíná kočičí máma Kocurová. Kocurová bydlí v družstevním bytě a než k ní návštěvník zaklepe na  dveře, nic nenapovídá tomu, že bydlí s tolika zvířaty. V bytě je ticho a ve vzduchu po kočičím pachu ani památky. Ani po otevření dveří se nic nemění. Dočasný azyl však pětatřiceti kočkám zanedlouho skončí. Majitelka kočičího útulku musí z bytu pryč. "Na schůzi družstva členové odhlasovali, že víc než tři kočky nemůže paní Kocurová v bytě chovat," řekl místopředseda bytového družstva Jaroslav Holeš. Kocurová byla z verdiktu družstva zaskočená. "Kdyby si na nás stěžovali sousedé, že děláme nepořádek, hluk a je tady smrad, tak neřeknu ani slovo. Ale celé je to uměle nafouknuté dílo jednoho člověka, který v pozadí tahá za nitky," myslí si majitelka útulku. Po několika probdělých nocích se Kocurová obrátila na vedení města Bohumín s žádostí o pomoc. A uspěla. "Město nám přidělilo byt na dobu neurčitou v nově opraveném objektu v  Pudlově. Je to celkem pět místností a tři z nich budou sloužit kočkám. V novém začneme fungovat na jaře," říká s úsměvem. Celá tahanice s družstvem tak pro ni dopadla dobře. "Nakonec budeme mít nový domov, kde budu mít své soukromí a  přitom budu kočkám neustále nablízku," povídá Kocurová.

(Nikola Klimšová, Bohumín)