3.2.2011 - Mají se rušit gymnaziální třídy a slučovat střední školy?

Pro

Střední školy v našem kraji stále ještě nabízejí asi o 1/3 více volných míst, než vychází žáků z 9. tříd. Přes veškeré kroky, které jsme v kraji doposud podstoupili (v posledních dvou letech úbytek 14 právnických organizací), stojíme před úkolem doladit síť SŠ tak, aby se vyrovnala s dalším poklesem populace a přitom pokrývala potřeby zaměstnavatelů a současně odpovídala požadavkům zájemců. V praxi to znamená redukovat ještě asi 10 až 15 středních škol. Je to nezbytné? Není. V podstatě lze nečinně přihlížet tomu, že školy se předhánějí v honbě za žáky, upouští od přijímacích zkoušek, podbízejí se různými lákadly, snižují náročnost na studium. Vždyť každý žák znamená peníze!!! A výsledek? - nenaplněné třídy, rozdrobené finance do mnoha škol, špatně zaplacení učitelé. Jen gymnázia byla zatím honby za studenty uchráněna. Zatím! Avšak za cenu stále klesající úrovně přijatých žáků a tím i  poklesu studijních nároků. Pokud nám takovýto stav vyhovuje, pak nemusíme dělat nic a jen se každoročně rozloučit s několika řemesly, o která nemá nikdo zájem. Ale kdo nám za pár let opraví střechu, vydláždí koupelnu či zrekonstruuje elektrorozvody? Takovýto scénář není naším cílem. Nechceme se smířit s  průměrností a jen brblat. Gymnázia chápeme jako výběrové školy, jejichž absolventi mohou s přehledem studovat ty nejnáročnější vysokoškolské studijní obory. Jejich počet by neměl překročit 25 procent. Chceme ale také zachovat prestiž i pestrost učebních oborů a některé z nich zachránit před vymřením. Vytvořit tady přitažlivé studijní podmínky a garantovat uplatnění na trhu práce. Přála bych si, aby učitelské povolání nebylo jen východiskem z nouze, když nic jiného nevyjde, ale aby bylo pro mladé tvůrčí lidi zajímavým, dobře honorovaným a lukrativním životním uplatněním. No, teď to vypadá jako fráze. V  praxi to znamená efektivně využívat peníze, které v našem resortu jsou, a  učitelům zvednout sebevědomí. Proto jsme vymysleli tzv. Mapu škol v  Moravskoslezském kraji. Vyplývají z ní nutné postupné kroky vedoucí k  racionalizaci stávající sítě škol. Vychází nejen z odhadu počtu žáků v  návaznosti na nabídku volných míst ve školách všech zřizovatelů v kraji, ale bere i v úvahu širší souvislosti. K nim patří zejména dopravní dostupnost, technický stav budov a jejich provozní náklady, další možnosti využití případného nadbytečného majetku. Dle oficiální demografické projekce, kterou pro MŠMT poskytl ČSÚ, skupina 15 - 19letých dosáhne v našem kraji maximální regrese v roce 2018, a to na 70 procent očekávaných kapacit proti roku 2009. Následný populační vzestup po roce 2018 již bude představovat maximálně 85 procent hodnot roku 2009, již nikdy nebude dosaženo současných hodnot. Proto o Mapě škol jednáme se všemi partnery - hlavně s řediteli škol, představiteli obcí, rodiči, se zastupiteli. Znalost terénu a místních podmínek nám napomáhá hledat to nejlepší řešení.

Věra PALKOVÁ
Náměstkyně hejtmana a radní pro školství a  sport Moravskoslezského kraje.

Proti

Jedno ze základních práv člověka je právo na vzdělání. V tomto případě nejde u slova základní o nějaké pochybné zdobné epiteton, jež si každý může vykládat po svém, ale o všeříkající a jednoznačný přívlastek. Na otázku, zda si ho může někdo vykládat ještě jinak, však dostaneme překvapivou odpověď. Ano. Může. Všichni rozumní lidé si v době krize uvědomovali, že je potřeba šetřit a uskromnit se a zlé časy překonat se  zdviženou hlavou. Stejně tak si rozumní lidé uvědomují, i když krize už dávno pominula, že v budoucnu údajně poloprázdné třídy by byly neekonomické a že by se  tento problém tak jako tak musel řešit. Chytří páni se tedy sešli a problém vyřešili po svém. Asi stejně, jako když si někdo neví rady s tím, jak rozvázat tkaničky na botách, a pomůže si sekyrou. Všeobecná nevole s jejich jednáním budiž důkazem, že ťali do živého. Když se jedná o otázku vzdělání, nesmí hrát ekonomické hledisko prim. Jedná se přeci o investici, která se státu jednou vrátí, a přiznejme si, kde jinde stát podobnou záruku má? Dalším argumentem pro zrušení je pokles počtů uchazečů o studium. To je velmi šalamounská formulace. Mohu oponovat, že u našeho Gymnázia Židlochovice je převis poptávky asi 163 procent a u některých dalších škol až 400 procent. Zřejmě se ale hraje na slovo pokles. Na školu se může jeden rok hlásit zájemců 1000, druhý rok 999 a  už ho tu máme. Na nedostatek zájemců si ale může stěžovat málokdo. Dále se z  úst chytrých pánů dere odůvodnění, že dochází ke snižování kvality vzdělání. Pokud by to byla pravda, já sám bych podepsal petici za zrušení některých škol. Těch škol, kde by ke snižování kvality vzdělání skutečně docházelo. Ptám se, proč se vlastně dělají všechny srovnávací testy, jejichž vypovídací hodnota je jasná, když na ně potom nikdo nebere ohled? A přitom by stačil jediný letmý pohled a bylo by jasné, že se kvalita vzdělání na většině gymnázií již několik let drží na nejvyšší možné úrovni. Co mě velice mrzí, je fakt, že řeči o  snižování úrovně musí velmi zraňovat hlavně samotné vyučující. Zajímalo by mě, kdo z radních by v sobě našel odvahu jim to říct do očí? Navzdory všemu přijít a  říct: "Paní učitelko, už nás nenapadá, jakým způsobem máme ještě rušení tříd odůvodnit, neberte si to osobně, ale podle nás, i když za vámi stojí výborné výsledky v různorodých soutěžích, srovnávacích testech a vaši studenti nemají problém dostat se na vysokou školu a udržet se na ní, vaše práce nestojí za nic." Jenom mám strach, aby jednou někdo nepřišel s větou "Vaše práce nestojí za nic" za samotnými radními. Dobře to vyjádřil děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Josef Trna, který považuje rušení tříd za unáhlený a  odborně nepodložený krok, který není prioritně motivován zkvalitněním vzdělávací soustavy. Kde je tedy zakopán pes?

Jakub STROUHAL
Student oktávy Gymnázia v Židlochovicích, v němž se mají rušit primy.