10.3.2011 - Karviňan, který odmítl život ve Francii i trénování Baníku Ostrava

Bývalý fotbalista Bohuš Keler vede divizní Havířov. Nechybělo ale moc, aby se mistr republiky z roku 1986 s Vítkovicemi stěhoval natrvalo do Francie.

Někdejší výborný fotbalista Bohuš Keler je rodák z Karviné. Největšího úspěchu dosáhl ale v dresu Vítkovic, se kterými vybojoval v roce 1986 mistrovský titul. O čtyři roky později odešel na zkušenou do Francie, která se mu po tři roky stala domovem. Keler přiznává, že uvažoval o tom, že ve Francii zakotví natrvalo. Nakonec se vrátil a po skončení hráčské dráhy se dal na trenérskou kariéru. Nyní trénuje divizní Havířov, se kterým se bude snažit zachránit. Nebude to ale mít jednoduché. Havířovský klub je na posledním místě tabulky.

Do začátku soutěže chybí dva týdny. Jak zatím probíhá příprava?

Přípravu musím rozdělit na dvě části. První polovina od ledna byla výborná. Ale v polovině února se nám zranilo hodně hráčů, do toho přišly nemoci. Situace před startem divize nevypadá moc dobře. Doufám ale, že do soutěže vstoupíme dobře a budeme sbírat body.

V přípravě za Havířov nastupoval i  Miroslav Matušovič. Bude hrát?

Stát se může všechno. Matušovič je kvalitní fotbalista, kterému může přiletět nějaká nabídka, ale Mirek mi slíbil, že za Havířov bude hrát. Moc mě tím potěšil. Matušovič mi pomáhá i při tréninku. Nic neodflákne a už jenom jeho přítomnost na hřišti ostatní motivuje. Mirek si je toho dobře vědom a nechce nikoho zklamat.

Jako hráč jste nejlepší léta prožil ve Vítkovicích. Co říkáte na to, jak to s klubem dopadlo?

Ne, že bych to předpovídal, ale už když jsem tam působil v roce 2003 jako trenér, situace nebyla zdaleka ideální. Pořád se všechno nějak lepilo a  prakticky to nikam nevedlo. Samozřejmě toho, jak to dopadlo, lituji. Zažil jsem tam nejlepší fotbalové období. Prožil spoustu krásných zážitků, ale se zánikem Vítkovic nic nemůžu udělat.

S fotbalem jste začínal v NHKG Karviná, ale brzy jste se stěhoval do Baníku Ostrava. Jako dorostenec jste s Baníkem vyhrál i  titul mistra republiky, přesto jste se do mužů nepodíval. Čím to?

Důvod je jednoduchý. Když se podíváte na soupisku Baníku v osmdesátých letech, tak je jasné, že nebylo jednoduché se prosadit. V Baníku byli borci jako Vojáček, Rygel nebo Radimec. Baník válel a mladí se jen těžko prosazovali. Přesto si vážím toho, že jsem měl možnost s těmito hráči trénovat. Byl to pro mě neskutečný zážitek.

Ve Vítkovicích jste hrál od roku 1985 do roku 1990. Pak jste odešel do Francie. Jak jste se tam dostal?

Tehdy žádní manažeři neexistovali. Měl jsem ale štěstí, že Vítkovice po zisku titulu byly v kurzu. Jezdili jsme na turnaje do Německa a Francie a tam jsem asi zaujal. Tehdy mě kontaktovali z Lyonu, konkrétně bývalý fotbalista Lacombe, který mi předložil nabídku. Zároveň mě ale oslovil i Čech, který dlouhá léta žije ve Francii, Hugo Losenický, a ten měl zase kontakt na Le Havre, kterému jsem dal nakonec přednost.

V klubu jste vydržel ale jen jeden rok. Proč?

Hráli jsme druhou ligu. Všechno šlo jako po másle. Vybojovali jsme postup do nejvyšší soutěže, ale já se zranil. Měl jsem velké problémy s třísly. Dva měsíce jsem nehrál a potom jsem odešel hrát třetí ligu za AS Angouléme.

Jak se vám líbilo ve Francii?

Pro mě to byl zcela jiný svět. Byl jsem tam s celou rodinou a byli jsme zvyklí úplně na něco jiného. Nebudu zapírat, přišel jsem si tehdy i na pěkné peníze. Když jsem byl ve Vítkovicích, vyhráli jsme titul, hráli jsme evropské poháry, ale bral jsem maximálně pět tisíc korun měsíčně. Ve Francii jsem najednou bral 150 tisíc měsíčně. Dokonce jsme s rodinou byli rozhodnuti, že ve Francii zůstaneme natrvalo. Náhoda tomu ale chtěla, že se  stěhování nekonalo.

O jakou náhodu šlo?

V roce 1993 vyšla na  povrch známá úplatkářská aféra s tehdejším šéfem Olympicu Marseille Bernardem Tapiem. Tahle nepříjemná událost zasáhla celý francouzský fotbal a ve všech soutěžích se muselo jít skoro o padesát procent níže s platem. To byl ale jen jeden problém, který bych možná ještě překousnul. Ale druhý důvod byl ten, že jsem byl v létě na dovolené v Ostravě a zašel jsem si na fotbal na Vítkovice. Tam mě zahlédli funkcionáři klubu a přemlouvali mě, abych se vrátil. A já jim kývl.

Fotbalovou kariéru jste pak končil v Krnově, kde jste přičichnul i  k trenéřině. Trénovat bylo to, co jste chtěl dělat po skončení kariéry?

To byla taky náhoda. V Krnově jsem začal normálně hrát, ale asi po půl roce mi majitel krnovského fotbalu jen tak oznámil, že mám dostatek zkušeností, abych mužstvo koučoval. Souhlasil jsem, a tak začala moje trenérská kariéra.

Jako trenér jste v Opavě nakoukl i do nejvyšší soutěže. Jak na to vzpomínáte?

Velice rád. Musím říct, že jsem se do ligy dostal jen po  třech odtrénovaných letech. Do té doby jsem byl zvyklý hrát jen nahoře. V Krnově jsme skončili třetí. Pak jsem odešel do Dolního Benešova a znovu jsme skončili třetí. Pak se ozvala Opava, se kterou jsem se dostal do ligy.

Po této zkušenosti máte chuť ještě si zkusit vyšší soutěž, než je divize?

Kdyby přišla nějaká nabídka, asi bych ji zvažoval. I když letos oslavím padesátiny, chuť trénovat pořád mám.

Říkalo se, že jste měl jednu dobu převzít i  Baník Ostrava. Je to pravda?

To jsem byl ještě v Opavě. Dostal jsem nabídku od tehdejšího majitele Baníku Aloise Hadamczika, abych šel na Bazaly, že budu jeden ze dvou asistentů trenéra Josefa Jarabinského. Že Jarabinský po  sezoně zřejmě skončí a že mužstvo převezmu já. Dal jsem si tři dny na  rozmyšlenou a nakonec se rozhodl, že zůstanu v Opavě.

Co na to Alois Hadamczik?

Řekl mi, že si myslel, že nabídku vezmu. Moje trenérská kariéra mu připomínala jeho bratra Evžena, který Baník vedl v jeho nejlepším období. Evžen Hadamczik trénoval také v Dolním Benešově a pak šel rovněž do  Opavy. Šel tedy stejnou cestou jako já. Když jsem ale odmítl, prohlásil, že nabídky dává jen jednou, a tím jsem si dveře do Baníku zabouchl.

(Jiří Podhájecký, Havířov)

---

BoHuš Keler Hráč a trenér

Narozen: 8. září 1961 v Karviné
Hráčské angažmá: Bohumín, Tábor, Vítkovice, Le Havre, AS Angouleme, Krnov
Trenérské angažmá: Krnov, Dolní Benešov, Opava, HFK Olomouc, Vítkovice, Čeladná
Největší úspěch: titul s Vítkovicemi v sezoně 1985/1986