20.6.2011 - François Vleugels: Po nástupu biopaliv Česku stačí jediná rafinerie

Nejznámější manažer české chemie a petrochemie Belgičan François Vleugels letos zahájil nové angažmá v Bochemii, která má dnes v portfoliu známé značky jako Savo či Biolit. Po akvizici Lybaru chystá další nákupy, aktivity firmy chce zdvojnásobit a v Bochemii hodlá zůstat do té doby, než se její akcie objeví na burze. Po PKN Orlen, věřitelských bankách Spolchemie a kontroverzním podnikateli Petru Sisákovi nyní na Vleugelse vsadil finančník Gabriel Eichler s dalšími akcionáři bohumínské chemičky.

E15: Byl jste krizovým manažerem ve Spolchemii, předtím jste řídil restrukturalizaci Unipetrolu. Je možné to srovnávat s vašimi současnými úkoly v Bochemii?

Některé naše záměry srovnatelné jsou. Vždy jde o to, aby byl výkon firmy na maximu jejích možností. Bochemie je ale společnost, které se vede dlouhodobě dobře. Firma má ovšem ještě větší potenciál, chtěl bych ji vést k velmi výraznému růstu v příštích dvou třech letech. A to za situace, kdy nemám k dispozici žádný velký rozpočet. Ale společnost nebyla ve finančních potížích ani v době největší krize.

E15: Takže to je velký rozdíl oproti Spolchemii?

Když jsem přišel do Spolchemie, byla v hlubokých potížích. Pokud bychom nic nedělali, nacházela by se dnes v bankrotu. Majitelé ale do společnosti investovali a vyřešili jsme spoustu problémů, například jsme téměř eliminovali platby s nadměrnou lhůtou splatnosti dodavatelům. Provozní zisk EBITDA se tak po problémech v roce 2009 vrátil na úroveň roku 2008. Takže ze Spolchemie je zase velmi dobrá společnost, která má velkou budoucnost.

E15: Krize ale asi přece jen ovlivnila i výkonnost Bochemie?

Krize ovlivnila všechny společnosti bez výjimky. Bochemie má naštěstí široké portfolio výrobků. Na jedné straně to jsou prostředky péče o domácnost jako Savo, na druhé straně výrobky pro průmysl. Některé z nich byly citelně zasaženy krizí.

E15: Váš kontrakt se Spolchemií byl omezený. V Bochemii je to teď stejné?

Ne, dohodli jsme se, že neexistuje žádné fixní, magické datum pro splnění našich cílů. Dalším významným krokem Bochemie bude vstup na burzu a podle naší dohody zde do té doby zůstanu. Ale je jasné, že na emisi akcií nechceme čekat mnoho let.

E15: Kdy by to tedy mohlo být?

Původně jsme cílili na konec příštího roku, ale vše závisí na ekonomických podmínkách, vývoji finančních trhů. Záleží na mnoha okolnostech.

E15: Na kterou burzu chcete vstoupit?

Nejpravděpodobněji ve Varšavě a v Praze.

E15: Proč také Varšava?

Vzhledem k velikosti trhu. Ale zatím o tom nebylo rozhodnuto. Když tedy říkám, že to je nejpravděpodobnější scénář, neznamená to, že to je jisté.

E15: Je jasné, jak velká část společnosti by měla být uvedena na burzu?

Ne, to zatím jasné není. První věcí, na kterou se teď zaměřujeme, je strategie růstu společnosti. Tím jsem se zabýval v uplynulých třech měsících. Ta strategie má dva elementy – jedním je organický růst, druhým je růst prostřednictvím akvizicí.

E15: Takže po akvizici Lybaru můžeme očekávat další?

Ano, samozřejmě. Organický růst se týká zemí, kde je značka Savo historicky známá – tedy Česka a Slovenska. Můžeme tady rozšířit nabídku produktů napojených na tuto značku. Příkladem té druhé cesty je dřívější koupě společnosti EVM v Maďarsku. Nebo to také můžeme dělat jako v Rumunsku, kde jsme vytvořili vlastní pobočku a dosáhli velmi významných tržeb. Mým cílem je, abychom do roka nebo dvou let minimálně zdvojnásobili naše aktivity.

E15: Příští akvizice budou spíše mimo Česko?

Mohou být v Česku, pokud zde bude další podobná příležitost jako nedávná akvizice Biolitu a Lybaru. Pravděpodobně to mohou být balkánské země, může to být i Rusko nebo Polsko. Bochemie ostatně sídlí v Bohumíně, který není daleko od polských hranic. Musíme jít tam, kde jsou naši potenciální zákazníci.

E15: Je to dost velký záběr, když zahrnete i Rusko…

V současné době se zaměřujeme hlavně na střední Evropu, ale do budoucna chceme jít i do Ruska. Zvláště do oblastí Moskvy a Petrohradu, které jsou poměrně bohaté. Jenom samotná Moskevská oblast je větší než Česko a Slovensko dohromady, pokud jde o celkový hrubý domácí produkt. Loni už jsme v Moskvě otevřeli pobočku.

E15: Koupili jste Lybar, ale to hlavní, co jste tím získali, byl asi Biolit?

Ano, samozřejmě. Ve spotřebním zboží jsou značky důležité, vybudovat novou značku je velmi drahé. Je fantastické, že se podařilo udržet Biolit jako značku číslo jedna mezi insekticidy v Česku i na Slovensku. Do značky je ale nutné dál investovat, přemýšlet o tom, zda vyhovuje potřebám lidí. Právě o to se pokoušíme se Savem, které bylo úspěšné nejenom v Česku, ale v celé střední Evropě. Je známé třeba i v Polsku, v Maďarsku.

E15: Značku Biolit chcete také prosazovat v zahraničí?

U Biolitu je to jiné, tato značka je známá v Česku a na Slovensku. Teď zvažujeme, jakou zvolit strategii pro Evropu. Musíme se rozhodnout, zda půjdeme do zahraničí se značkou Biolit, nebo s jinými značkami.

E15: Jak jste vycházel s majitelem Spolchemie Petrem Sisákem, který má pověst velmi kontroverzního podnikatele?

Dostal jsem tehdy společnou nabídku od věřitelských bank a majitelů. A nikdy nemůžete dosáhnout restrukturalizace bez podpory všech stran – tedy zaměstnanců, majitelů a bank. Petr Sisák mne jako majoritní vlastník Via Chemu podporoval a Via Chem poskytl hotovostní injekci do Spolchemie. Bez této injekce by podniku nastaly opravdu krušné časy. Vždy jsme měli podporu, ale to také samozřejmě mělo dobrý důvod, protože jsme díky tomu ušetřili hodně peněz. Pokud přivedete společnost, která je před bankrotem, k vysoké ziskovosti a uděláte si pak kalkulaci hodnoty podniku, je to dost podstatný rozdíl.

E15: Jaké ale byly vaše pocity, když jste s Petrem Sisákem jednal?

Měl jsem svou práci a tu jsem dělal. Mým cílem bylo zachránit společnost a zachránil jsem ji. Nemůžete být krizový manažer a zároveň s každým bojovat.

E15: V Česku vás všichni znají především jako bývalého šéfa Unipetrolu a znalce tuzemského průmyslu. Čím to je, že Unipetrol nedokázal získat větší část trhu?

Podle mne je škoda, že potřebného rozměru nedosáhl petrochemický byznys. V tomto odvětví totiž soutěžíte s mnoha konkurenty. Podle mne by bylo lepší, kdyby v rámci PKN Orlen vznikla jedna petrochemická entita, která by tak získala výhody díky své velikosti. PKN Orlen ale má společný podnik se společností Basell, takže vlastně přímo nekontroluje svou polskou divizi polyolefinů. Česká výroba polyolefinů je naopak stoprocentně vlastněna Unipetrolem. Výsledkem je, že v rámci skupiny PKN Orlen nemůžete dosáhnout žádné optimalizace. Ale rozhodnutí je samozřejmě na majoritním akcionáři Unipetrolu – tedy polském PKN Orlenu, nikoliv na mně.

E15: Co si myslíte o možném vstupu Rusů do České rafinérské? Bylo by to pro Česko nebezpečné?

Toho se nebojím. Vstupem do České rafinérské by Rusové ještě nezískali majoritu. Ta obava vycházela z představy, že by Rusové mohli otočit směr ropovodu IKL, kterým teče ropa z německého Ingolstadtu. Ale dokud bude mít Unipetrol v České rafinérské majoritu, nic takového udělat nemohou. Podle mého názoru je to spíše naopak. Kdyby Rusové měli minoritní podíl v České rafinérské, zvýšilo by to bezpečnost dodávek. Chtěli by zachovat přísun ropy do rafinérií. Nebezpečné by to mohlo být pouze v případě, že by Rusové získali kvalifikovanou většinu, tedy dvě třetiny. Ale mám pochybnosti o tom, zda je to vůbec technicky možné.

E15: Objevily se ale i dohady, že by Rusové už dnes mohli být skrytými vlastníky PKN Orlen, tedy i Unipetrolu a většinového podílu v České rafinérské…

Je veřejně známo, že polský stát má zhruba třicetiprocentní podíl v PKN Orlen. Ale má tam kontrolní podíl, který vyplývá ze stanov. To, zda jsou ostatní individuální akcionáři polské národnosti, americké, české nebo ruské, tedy z tohoto pohledu není relevantní.

E15: Je reálné, že by menšinové podíly v České rafinérské prodaly Shell nebo ENI?

Čtu noviny a mohu se pouze odvolat na články, které se tam objevily. Ale technicky to možné je. Rafinerie v současnosti příliš nevydělávají, i tady musíte dosáhnout určitého rozměru. A to je právě v Česku jeden z problémů. Výhodou sice je, že rafinerie jsou blízko Praze, hlavní spotřebitelské oblasti. Navíc vhodně kombinují produkci paliva a produkci pro petrochemii. Ale je nutné počítat s tím, že svět bude stále více přecházet na biodiesely, bioetanoly a podobně. Některé méně efektivní rafinerie bude pravděpodobně nutné uzavřít. Rafinerie musí být využity minimálně z 85 procent, abychom měli jistotu, že budou vydělávat.

E15: Je možné, že by třeba v Česku časem nezůstala žádná rafinerie? A že bychom byli závislí na zahraničí?

To ne, ale je docela možné, že tu bude pouze jedna rafinerie.

E15: Namísto dvou a půl?

Ano. Rozhodovat o tom bude někdo jiný, ne já. Ale když to pozoruji zvenčí, mám skutečně pochybnosti o dlouhodobé životaschopnosti tří rafinerií v České republice (Jde o rafinerie v Kralupech, Litvínově a menší v Pardubicích – pozn.red.). Myslím, že dlouhodobě tu určitě nebudou více než dvě rafinerie, za deset let možná jenom jedna. Nemyslím si, že by tu nezůstala žádná, protože v Litvínově je velká synergie mezi rafinerií a petrochemií.

E15: Potřebuje Česko další ropovody? Už se mluvilo o ropovodu z Litvínova do Německa nebo z jižní Moravy do Rakouska…

Zvýšilo by to bezpečnost dodávek. Terst, ze kterého teče ropa ropovody TAL a následně IKL, totiž není příliš dobrý přístav pro ropné tankery. A ropovod TAL má určité kapacitní limity.

E15: Který přístav je ideální pro ropné tankery?

Samozřejmě Rotterdam. Ale ideální ve skutečnosti není žádný přístav, ale ropovod, který vede z místa těžby přímo k výrobci. Ropovod Družba je ideální.

E15: Jsou tu ale velké pochybnosti, v jakém stavu dnes Družba vlastně je…

To je nikdy nekončící příběh. Víte, co se stalo PKN Orlenu poté, co koupil litevskou rafinerii Mažeikiu Nafta... Tato rafinerie je napojena na severní větev ropovodu Družba, ale dodávky ropy tam byly zastaveny. Je otázka, zda to byla politická záležitost, já si myslím, že ano. Ale technický stav ropovodu – to je jiný příběh.

E15: Jaký je reálný technický stav Družby?

Můj pocit je, že Rusové se zaměřují na údržbu méně, než je obvyklé v západní a střední Evropě. Možná nemám pravdu, ale myslím, že to může vést k problémům. A nemusí se to týkat jen ropovodů, ale i rafinerií. PKN Orlen kupříkladu musel investovat značné sumy do rafinerie Mažeikiu poté, co ji koupil, aby ji dostal na dobrou provozní úroveň.

E15: Ještě bych se vrátil k českému chemickému průmyslu, ve kterém působíte teď. Jak je na tom v současné době?

Teď si vede velmi dobře. Ale vše je samozřejmě věcí ekonomického cyklu, nikdy nemáte jistotu. Je zde hodně faktorů, které se těžko předvídají. Čína se například rozhodla, že se více zaměří na problémy životního prostředí a zavřela nebo přemístila hodně továren. Otázkou je, zda tyto továrny zůstanou zavřeny. Nikdo neví, co by se stalo, kdyby je Čína zase uvedla do provozu. Ceny i marže jsou teď dobré, ale dobré není to, že vzhledem k růstu cen ropy musí jít příliš rychle nahoru i naše ceny. Celé odvětví má za sebou restrukturalizaci, hodně neefektivních továren bylo zavřeno. Ale pokrizový vzestup byl příliš rychlý, takže některé neefektivní továrny, které měly být zavřeny, přežily. A to je problém.

E15: Lidé z vaší branže hodně kritizují evropskou regulaci. Může opravdu ovlivnit další vývoj celého odvětví?

Ano, velmi zásadně. Na jedné straně je to například zdanění emisí oxidu uhličitého, na druhé straně evropské nařízení Reach. Pohybujeme se ve velmi regulovaném prostředí a musíme soutěžit s mimoevropskými zeměmi, které se o podobné záležitosti příliš nestarají, alespoň ne tak silně jako my. Neříkám, že je to všechno špatně, ale rizika vyplývají třeba i z evropské energetické strategie.

Budeme zasaženi výrazným růstem cen elektřiny. Platba za přenos elektřiny a obnovitelné zdroje dříve byla jen malou částí celkové ceny elektřiny, dnes je to velmi významná část. Elektřina je v Evropě mnohem dražší než v Číně nebo třeba na Blízkém východě. Chemický průmysl je přitom největším evropským exportérem a významným zaměstnavatelem. Toto vše je ohroženo.

E15: Asi jste tedy nebyl nadšen rozhodnutím Německa uzavřít jaderné elektrárny?

Myslím, že je v tom hodně emocí. Jde samozřejmě o politické rozhodnutí. Ale poškodí celou ekonomiku, protože neexistuje alternativa, která by neznamenala vysoké náklady. Kompenzace výpadku jaderné energie bude vyžadovat masivní investice, jejichž výsledkem bude drahá elektřina. Je jasné, že bylo nutné reagovat na důsledky japonského zemětřesení, ale kdyby teď všichni na zeměkouli zavřeli jaderné elektrárny, byla by to katastrofa pro světovou ekonomiku. To prostě není možné.

(Jan Žižka)

---

Jan Žižka | Praha

---

Kdyby teď všichni na zeměkouli zavřeli jaderné elektrárny, byla by to katastrofa pro světovou ekonomiku. To prostě není možné

---

Je fantastické, že se podařilo udržet Biolit jako značku číslo jedna v Česku a na Slovensku. Teď se musíme rozhodnout, zda s ní půjdeme do zahraničí

---

Pokračování na str. 16

---

Dokončení ze str. 15

---

François Vleugels (62)
Do Čech ho jako zkušeného manažera mezinárodního chemického průmyslu povolal Polák Igor Chalupec, bývalý šéf PKN Orlen, většinového majitele Unipetrolu. Vleugels předtím působil například ve firmě Eastman Chemical, Unipetrol řídil v letech 2006–2009. Společně se svou ženou, Češkou Martou Vleugels, mají poradenskou firmu Chemical Solutions. Před příchodem do Bochemie šéfoval Spolchemii.

---

Petr Sisák mne jako majoritní vlastník Via Chemu podporoval a poskytl hotovostní injekci do Spolchemie. Bez ní by nastaly krušné časy