1.7.2011 - Hranice a Dietrichsteinové v letech 1808 až 1900

10. DÍL

Seriál

Po zboření městské Horní brány nařídil úřad, aby byl počet lamp městského osvětlení opět zvýšen. Především pro průchod vojenských oddílů do Haliče a zvýšený průjezd povozů městem. Tak přibyly tři argandové lampy na státní silnici u hospody "U Černého orla", na sloupu v okolí dnešního gymnázia u mostku přes Ludinu a dále pak na silnici k Bělotínu.
Někdy kolem roku 1845 byla v dnešní Gallašově ulici, asi pět metrů od Veličky, vysazena "Gallašova lípa". Ve Zpravodaji města Hranic a lázní Teplic psal roku 1989 Ing. Vojtěch Richtár, že ještě v roce 1989 byl strom dvanáct metrů vysoký a silně košatý, s obvodem kmene ve výšce 1,3 m 310 cm. Ve dvou a půl metrech strom vytvořil silné trojvětví. Ve směru sever – jih byla koruna stromu široká devatenáct metrů a ve směru východ – západ dvanáct metrů. Odhadem koruna lípy vyprodukovala kolem pěti tisíc litrů vody a jeden tisíc kilogramů kyslíku. Strom netrpěl živočišnými ani houbovými škůdci.
Dne 28. února 1846 byli přes Hranice vezeni tři přední vůdcové polského povstání do Olomouce. Každý z nich byl vezen ve zvláštním voze a byl střežen čtyřmi vojáky. A dne 10. března 1846 pochodoval přes Hranice cestou do Haliče pěší pluk číslo 4 s celým plukovním štábem. Za tři dny stejným směrem pochodoval 8. pěší pluk.
To 29. března téhož roku měli v Hranicích onačejší návštěvu. Na hranické poště totiž podle záznamu Josefa Žáčka nocovala sama ruská carevna Alexandra Fjodorovna cestou na Nový Jičín. Pošta tehdy bývala ještě v Drahotušské ulici číslo popisné 186 (třída Čs. armády). Později byla budova zbořena.
Na jaře roku 1847 byla vybudována hranická železniční stanice s šesti kolejemi a dvěma hradly. Nádražní budova, která byla dokončena 3. března 1847, byla jednopatrová s kancelářemi, byty, čekárnami a dvěma restauracemi. Její popis bychom mohli najít v románu rakouského spisovatele Roberta Musila "Zmatky chovance Törlesse". Robert Musil býval žákem rakouské Vojenské vyšší reálky v Hranicích. Jeho popis nádražní budovy začíná slovy: "Malá stanice na trati, která vede do Ruska…".
Dne 1. května 1847 projel na železniční trati z Lipníku nad Bečvou přes Hranice do Ostravy a Bohumína první osobní vlak. Hranice byly tenkrát mezi Břeclaví a Bohumínem největším městem, sídlem Krajského úřadu s 5558 obyvateli (podle údajů z roku 1835). Přerov měl tenkrát 4533 a Ostrava pouhých 1752 obyvatel. Po zahájení provozu po železnici nařídil Krajský úřad městu Hranicím zajistit veřejné osvětlení také v Horní ulici. Pro zajištění bezpečnosti cestujících, přijíždějících nebo odjíždějících vlakem. Město se zpočátku opět bránilo dalším nákladům a argumentovalo, proč to není možné. Bylo přece třeba vynaložit nemalé částky na stavbu vodovodního rezervoáru, na údržbu mostu přes Bečvu, na dlažbu, a kromě toho se nejedná o veřejnou cestu, takže její osvětlení je v zájmu soukromé společnosti Severní dráhy atd. Krajský úřad všechny stížnosti z moci úřední zamítl. Veřejné osvětlení je policejním pravidlem, a tak jeho zřízení náleží obci. Městu zkrátka bylo přikázáno zajistit osvětlení Horní ulice tři hodiny večer a tři hodiny ráno po příjezdu vlaků. A město bude muset také zpevnit silnici až k nádraží, jelikož po ní jezdí i poštovní povozy.
Silnice i chodníky tedy musely být dány do pořádku a k 1. listopadu byly v Horní ulici umístěny další čtyři lampy na železných stojanech. Stojany byly asi čtyři metry vysoké a byly umístěny střídavě po obou stranách cesty. Celkem bylo v tom roce k osvětlení ulic od Drahotušské ulice ve směru na Bělotín a v Horní ulici instalováno osm argandových lamp a třicet obyčejných. Doba osvětlení byla stanovena na osm hodin, pro malé olejové lampy na šest. Celková spotřeba oleje za rok byla vypočtena na 11 centýřů a devětatřicet liber, tedy něco kolem 636 kilogramů. Centýř řepkového oleje stál zhruba 28 zlatých konvenční měny. Celoroční náklady (olej, knoty, odměna za rozsvěcování a zhášení, čištění skel, náhrada za rozbitá skla) vyšel na 387 zlatých konvenční měny.
Když už jsme u toho osvětlení veřejných ulic. Plynové osvětlení se v Hranicích poprvé rozsvítilo na Vánoce 1904, po uvedení městské plynárny do provozu dne 21. prosince. Veřejné osvětlení obloukovými lampami a žárovkami bylo zavedeno rovněž na Vánoce roku 1924.
Pro srovnání: na straně 139 Kroniky města Hranic z roku 1986 je uvedeno, že počet svítidel veřejného osvětlení byl toho roku 2855, z toho bylo výbojkami osazeno 2840 svítidel, instalovaný příkon 624 kW a roční spotřeba 1 498 711 kWh.
Roku 1847 vyhořely hospodářské budovy hranické fary. Na náklad majitele fary a s přispěním faráře, kterým byl tenkrát Václav Renert, byly všechny obnoveny.
Dne 24. února 1848 Karel Marx a Bedřich Engels zveřejnili Komunistický manifest.

Pokračování v příštím čísle

(MILAN GOLDA)