Jsou města turistická, z barevných křídových prospektů a katalogů – Praha, Telč, Český Krumlov... Desítky dalších výletních hvězd snadno vyjmenovat mohu. A pak jsou jiná, na která běžný bedekr většinou ke své škodě zapomíná. Do jednoho z nich se dneska vydáme. Ptáte se: Kam? Do Bohumína! Vroubí jej rovinatá pooderská krajina. Starý Bohumín. Solná a Jantarová stezka. Na nich to všechno kdysi dávno začíná. Tenkrát stejně jako dneska. Hranice knížectví. Pak železnice. Krakov a Vídeň. Košice do třetice. Chemie, železo a dráty. Chlapi a hospody. Málokdo je tu dokonale svatý. Z režných červených cihel kostel, školy, radnice i domy. Jako kus tradiční Anglie, než člověk si uvědomí, že jej tu spíše potká: místo Temže – Odra a místo whisky – vodka! Uzel na cestě. Tranzit. Průmyslové město, které vůbec není bez problémů. Co tu však musí zaznít a co s velkou chutí připomenu, je parta lidí, jejichž energií je také živý a tvořivý duch místa stále zachován. Občanské sdružení Maryška. Kamila Šmigová. Květa Mlynkecová. Táňa Kaizarová. Nataša Zelková. A s nimi mnozí jiní a mnohé jiné. Zejména díky nim lze jít večer Bohumínem na náměstí do Salonu Maryška, třeba na studentskou filmovou projekci nebo na autorské čtení. Věc, která samozřejmá a běžná vůbec není ve městě nesnadném, v tranzitním pohraničí. V kraji, který běh dějin nehýčkal. Byl německý, polský, český. Chvíli všech a zas chvíli ničí. Dneska se v Bohumíně díkyMaryšce můžem dívat na sbírku místních krojů, festival Léto-kruhy, či divadlo Bójka v klubu Létající ryba. Přijít může přespolní i místní. Čech, Polák, Řek. Starší i mladší. Vítán je každý host. Neokázalá a funkční občanská společnost.