28.7.2011 - Kterak Vízek za tři tisícovky přišel aneb Proč chtěl Mejtský do Malšovy Lhoty

Klub vznikl v roce 1905 jako SK Hradec Králové a od té doby celkem desetkrát změnil svůj název: Sokol Hradec Králové (1949), Škoda Hradec Králové (1950), Spartak Hradec Králové ZVÚ (1953), Spartak Hradec Králové (1956), Spartak ZVÚ Hradec Králové (1978), Rudá hvězda Spartak Hradec Králové (1989), Sportovní klub policie Spartak Hradec Králové (1990), SKP Fomei Hradec Králové (1993), SK Hradec Králové (1994), FC Hradec Králové (2005

Vízkova epizoda

Za tři tisícovky přestoupil do hradeckého Spartaku Ladislav Vízek (22. 1. 1955), transakce se v roce 1971 uskutečnila v hospodě U Stehlíků a nadějný novobydžovský dorostenec začal hrát v béčku pod vedením Ladislava Škorpila. Neměl to však vůbec jednoduché, pořád byl na cestách. Bydlel v Hlušicích, odkud dojížděl do školy a na tréninky. Učil se nástrojařem v Hradci Králové, školu však posléze přeložili do Dobrušky, na praxi musel do Kovoplastu v Chlumci nad Cidlinou. Náročné každodenní cestování bylo jednou z příčin, proč se výrazněji neprosadil do dorosteneckého áčka. Za dvě sezony v jeho dresu odehrál pouze čtyři zápasy. Největším zážitkem pro něj tehdy byl předzápas prvoligové premiéry dospělého áčka v srpnu roku 1972 proti Spartě – na Všesportovním stadionu bylo 30 000 diváků, dorost porazil České Budějovice 4:1. Na hřiště se dostal v samém závěru zápasu, za stavu 3:1 a stačil ještě dát čtvrtý gól. Místo v základní sestavě však nezískal, a tak se v lednu 1973 zklamaný Vízek vrátil zpět do Nového Bydžova.Vjeho dresu se stal nejlepším střelcem I. A dospělých (dal tenkrát 30 gólů v 26 zápasech, stejně jako novopacký Kalenda). Čekala ho fotbalová vojna v Dukle Žatec, odkud se v červenci 1975 přesunul na Julisku a začal válet za Duklu Praha. Odehrál za ni 224 ligových zápasů, se 115 góly je členem Klubu ligových kanonýrů. Ve 41 reprezentačních zápasech dal 11 gólů, má zlatou medaili z OH 1980 v Moskvě a dvakrát byl Fotbalistou roku (1983, 1985).

Dva věrní

Na začátku září oslaví osmdesátiny Zdeněk Krejčí, rodák ze Dvora Králové a člen týmu, který v roce 1955 vybojoval historický první postup do I. ligy a hlavně v sezoně 1959 – 1960 získal mistrovský titul. Pracovitý záložník, který operoval s míčem na velkém prostoru, zakončil aktivní kariéru v roce 1963. Hned se dal na trenérskou dráhu – začínal samozřejmě u mládeže, ale v roce 1969 vystřídal u áčka dospělých na trenérském postu Otu Hemeleho. Je nejdéle působícím trenérem u týmu dospělých, ve statistikách má uvedeno deset sezon. Byl jedním z prvních, kteří odešli trénovat do zahraničí: v letech 1980 – 1983 a 1986 – 1988 působil na Kypru (Apollon Limassol), trénoval však také v Lomnici nad Popelkou, Bohumíně, České Skalici a Turnově. Když už je řeč o nejdéle působícím trenérovi, přidejme i doc.

MUDr. Jana Bedrnu, CSc. (77), který je nejdéle působícím lékařem u áčka dospělých. Absolvent LF v Brně (1958) a pozdější přednosta Chirurgické kliniky FN v Hradci Králové (1990) byl na jeho lavičce plných pětadvacet let, zažil čtyřikrát postup do I. ligy, ale v roce 1982 také pád až do II. České národní fotbalové ligy

Bican v průvodu

V roce 1952 získal hradecký klub nejlepšího fotbalistu všech dob Josefa Bicana, který se stal hrajícím trenérem a podařilo se mu Hradec Králové dostat do celostátní soutěže.

Euforie se promítla i do prvomájového průvodu v květnu 1953, ve kterém Bican se svými svěřenci tenkrát pochodoval a lidé mu provolávali slávu. To se však tenkrát příliš "nenosilo", všudypřítomný strašák kultu osobnosti ho z Hradce Králové vyhnal, proti čemuž tehdy protestovala složením svých funkcí část výboru. Bican se do Hradce Králové ještě vrátil v roce 1964, kdy se pokusil tým dostat zpět do nejvyšší soutěže. To se mu sice nepodařilo, ale ovoce jeho práce bylo sklizeno o sezonu později, kdy Východočeši byli opět mezi československou elito

Přestupové rošády

Fotbalové vody v roce 1958 pořádně rozčeřil zamýšlený přestup reprezentačního stopera Jiřího Hledíka, který chtěl odejít ze Sparty do Spartaku Hradec Králové. Pražané samozřejmě jednomu z nejlepších stoperů Evropy nedali souhlas, jenže hradečtí funkcionáři se snažili najít kličku. Tehdejší přestupní řád totiž umožňoval tzv. brigádnické přestupy. Pokud sportovec odešel na dlouhodobou brigádu, mohl se stát členem tělovýchovné organizace v místě pracoviště okamžitě. Hledík měl nastoupit v Žacléři, jenže hrát chtěl za vzdálený Hradec Králové. Nakonec z toho byla roční karenční lhůta, ve které Hledík nemohl hrát ani ve Spartě, ani v Hradci Králové. Na černobílý dres si ale počkal, a nakonec v něm odehrál deset sezon. Včetně té nejslavnější, kdy "votroci" jako první provinční klub v historii získali titul mistra republiky. Zajímavé přestupní tahanice se odehrály i na konci roku 1979. Pražská Slavia si vyhlédla Miloše Mejtského, který měl nahradit Františka Veselého. Tehdy osmnáctiletý nezkušený mladík ze Žacléře byl vystaven nebývalému ataku zkušených "sešívaných" šíbrů. Ti ho odvezli do Prahy, kde mu popletli hlavu tvrzením, že stačí, když jim podepíše jen dva ze tří přestupních lístků, přestup nebude právoplatný, protože o třetím – rozhodujícím – podpisu budou teprve jednat s Hradcem. Stalo se, jenže ouha: tehdy k přestupu stačily podpisy dva, a ty Slavia už měla. Následovaly dva doporučené dopisy, které Miloš Mejtský pražské Slavii poslal a žádal v nich o vrácení lístků a zrušení přestupu. Odpověď nepřišla žádná, a tak tehdejší sekretář Dětmar Ježek vymyslel kulišárnu – Mejtský podepsal další přestupní lístky do Malšovy Lhoty, nastal tzv. "dvoják" a přestupní řízení muselo být podle řádů zastaveno a případ se dostal před disciplinární komisi. Ta na dvou mnohahodinových jednáních celou kauzu podrobně zkoumala a nakonec trestala: tříměsíční zápasové stop pro Mejtského, dvoutisícové pokuty pro Hradec za porušování řádů československé kopané a Slavii za to, že podala přestup i přes nesouhlas hráče.

Účel byl ovšem splněn: Mejtský do Slavie nešel a zůstal v Hradci Králové.

(fr)