1.8.2011 - Kouč František Plass málem postoupil se Škodou do ligy

Plzeň – Pád plzeňské Škody z první fotbalové ligy po nepřetržitém osmiletém působení v roce 1980 znamenal příchod zkušeného kouče Jana Fábery na trenérskou lavičku. Rychlý návrat mezi elitu se však i přes velkou snahu nepodařil, mužstvo skončilo až třetí a 1. července 1981 převzal plzeňský tým František Plass. Bývalý vynikající borec Škodovky a jedenáctinásobný reprezentant přivedl předtím s Jiřím Lopatou RH Cheb poprvé v historii do nejvyšší soutěže Československa a právě z Chebu zamířil do Plzně. K jeho návratu do známého prostředí plzeňská Pravda poznamenala: "Kéž by se mu podařilo to, co v Chebu - vrátit plzeňský fotbal mezi elitu československých mužstev. Jistě pro to udělá maximum." Nutno hned na úvod dodat, že František Plass pro to skutečně maximum udělal, ale ani to nestačilo. Chyběl však jen ten pověstný krůček. Ještě před zahájením sezony 1981 - 1982 se nový trenér nechal slyšet v novinách. "Místo toho, abychom příznivcům nabídli k jubileu 70 let trvání oddílu boje v první lize, nabízíme boj o přední pozice v národní lize. Bude to reálné, když hráči přistoupí k zápasům i přípravě zodpovědně." Ještě před mistrovským startem však Škodovka vypadla v poháru ve třetím kole s Lokomotivou Plzeň, když prohrála 2:3 a k vyřazení pomohl i třetí gól Karla Süsse, bývalého borce Škody. Byla to blamáž, která rozhodně nesvědčila o zodpovědném přístupu.
To však dokázal nový lodivod rychle změnit. Ani v prvním mistrovském vystoupení nepředvedli škodováci nic světoborného a prohráli v Mladé Boleslavi 0:2. Ale hned za týden vidělo 6000 diváků v Hradci Králové zlepšený výkon plzeňského celku, jemuž zajistil cennou výhru 1:0 gól Romana Sokola dvanáct minut před koncem. Následovaly za sebou tři výhry 2:1. V Luční ulici, kde se celá sezona odehrála, s Českou Lípou, v Porubě a doma s Jabloncem.
To už byla Škoda v čele tabulky, a když zvítězila 3:1 v Táboře nad vojáky, vedla druholigový peloton o jeden bod před Olomoucí. A oba celky se střetly v následujícím kole v Plzni. Domácí poslal do vedení v důležitém duelu Antonín Dvořák, Moravané však vzápětí srovnali na 1:1 a tento stav se už nezměnil. A ve zbytku podzimu následovaly další ztráty, body potom v konečném jarním účtování chyběly. V Xaverově 0:0, v Třinci porážka 0:1, v Liberci 0:0, doma s Teplicemi 1:1 a s Frýdkem - Místkem 3:3.
Tradičního rivala z Českých Budějovic sice Plzeň 1:0 porazila, stejně tak 3:1 Prostějov, v  Bohumíně vyhrála 1:0, ale na postupové příčce nepřezimovala. Na třetím místě měla za první Olomoucí ztrátu jednoho bodu a s druhými Teplicemi měla stejnou bilanci. Vyrovnanost čela tabulky však zachovávala pro Škodu Plzeň velkou naději, že by se nakonec na jaře mohl vysněný postup podařit. V zimě sice odešel Jiří Sloup za trenérem Tomášem Pospíchalem do Bohemians, ale František Plass sliboval, že by to herní projev mužstva nemělo poznamenat. "Chceme, aby diváci na jaře viděli vítěztsví vybojované, ale i vyhrané. Aby se náš fotbal líbil a na konci jsme se mohli radovat možná i z postupu." Úvodní jarní kolo bylo pro nepřízeň počasí odloženo a Plzeň vstoupila do odvetných bojů vítězstvím 2:1 nad Hradcem Králové.
Jenže hned za týden prohrála v České Lípě 0:3 a postupové ambice dostaly těžkou ránu. Po výsledcích 2:0 s Porubou, 4:1 s Mladou Boleslaví, 0:0 v Jablonci a 2:0 doma s Táborem se probojovala Škodovka do čela tabulky, potom však nezvládla duel na půdě druhé Olomouce, kde prohrála 0:3, a za svým soupeřem zaostávala o jeden bod.
Ve hře o postup byly i třetí Teplice, ostatní soupeři dostihům těchto tří celků přihlíželi z uctivé vzdálenosti. Neměli vůbec nárok!
Xaverov si z Plzně odvezl pět gólů, hattrickem ho pokořil Roman Sokol, ale v Českých Budějovicích se prohrálo 1:2. Posledních šest kol však svěřenci trenéra Františka Plasse předváděli výborný fotbal a navíc získali všechny možné body. Doma s Třincem 1:0, v Prostějově 2:0, doma s Libercem 3:0 opět po hattricku Romana Sokola a přišlo vyvrcholení jara v Teplicích. Severočeši byli v čele s devětatřiceti body, druhá Olomouc měla stejný počet bodů a třetí Plzeň zaostávala za svými soky o jediný bod. V Teplicích přišlo 13. června 1982 na utkání rekordních 10 000 diváků, kteří očekávali od svých miláčků výhru a tím i téměř jistý postup. Plzeňský tým však byl na klíčové utkání celé soutěže dokonale připraven. Už v 18. minutě dělovka Miloše Paula trefila tyč, vzápětí se dostal do šance Vítězslav Lavička. Při Teplicích stáli v té době snad všichni svatí. Když v 52. minutě brankář Josef Čaloun bravurně vyrazil Wunschovu penaltu, začali hosté na trávníku doslova kralovat.
Sestava J. Čaloun - Roubíček, Forman, Kalabus, Kříž Paul (37. Kohout), Kubata, Lavička - Homola, Sokol (75. Kovačič), Dvořák předváděla nádherný fotbal, kterému uznale tlekali i tepličtí diváci. V 62. minutě skóroval Roman Sokol a výhru jistil osm minut před koncem po výborné individuální akci Víťa Lavička. Plzeň na horké teplické půdě vyhrála 2:0 a pochválil ji i trenér František Plass: "Celé mužstvo předvedlo mimořádný výkon po stránce bojovnosti i herního projevu.
Dokázali jsme své kvality, bohužel nám to už asi nebude k postupu stačit..." Proč? Olomouc vyhrála 1:0 v Xaverově, dostala se dvě kola před koncem do čela o bod právě před Škodu a předpokládalo se, že si náskok udrží.
To se také stalo. Plzeňský tým sice zdolal doma 3:1 Bohumín, na závěr zvítězil 2:0 ve Frýdku - Místku, ale protože ani Olomouc nezaváhala, radovali se z postupu na Moravě. Jeden jediný bodík chyběl k postupu mezi elitu.
Především v závěru soutěže však Škoda Plzeň předváděla fotbal, který snesl prvoligové parametry. Všichni hráči neustále v pohybu, rychlá kombinace po zemi, do které se zapojoval celý tým, a častá střelba. K takovému stylu vedl mužstvo právě František Plass. Ve svém městě však výsledkově neuspěl, nepostoupil mezi vyvolené. Když z Plzně ale odešel, slavil trenérské úspěchy jinde. Ať už to bylo v Blšanech, Chebu, Chomutově, pražské Dukle nebo v dalších klubech.

(PAVEL HOCHMAN)