KARVINSKO – Každý začínající autor (i ten, kdo už píše nějakou dobu) chce držet své dílo v knižní podobě. Některým z nich se to i povede. V drtivé většině ovšem musí zaplatit ze svého a málokdy se mu to vrátí. "Většinou začínající autoři při vydání zaplatí částku zhruba 30 tisíc korun. Zbytek sice doplatí vydavatel, ale i tak sehnat jednorázově tuto částku se ne každému podaří," řekla Jeanne Hornová z občanského sdružení Maryška. Právě Jeanne Hornová má v Maryšce na starost vyhledávání nových autorů a jejich podporu. "S některými se znám osobně z dřívějška, takže je oslovím. Jiní se na různých akcích přihlásí sami. Podpořím všechny, nejsem profesionální kritik a nehodnotím to, co kdo píše. To je otázka vkusu," řekla Hornová. Nakladatelé se samozřejmě již vkusem řídí, takže ne vždy se jej podaří knihou nebo básněmi oslovit natolik, aby se do spolupráce s autorem pustil. Navíc, najít vydavatele pro básně je ještě náročnější. "Hledala jsem delší dobu, také to nebylo jednoduché a k vydání jsem se dostala přes známého. I když nabídky jsem měla už předtím, ale nevěděla jsem ještě, jak to chodí, tak jsem si jednu nechala tak trošku proplout mezi prsty," popsala Dagmar Czyžová, jedna z bohumínských autorek básní. Mnoho vydavatelů vyžaduje finanční přispění samotného autora. "Kromě finančního přispění, které se pohybuje v různých relací, tak máme více kritérií při výběru, které knihy novým autorům otiskneme," řekla Věra Martinková z pražského vydavatelství Alfa Omega. "Nové knihy vydáváme vždy jednou za dva roky. Všechny došlé nabídky si přečteme, podle toho, které se nám zdají na dobré úrovni – jednak obsahem, tak kompozicí, tak se s autory případně dohodneme na zařazení do edičního plánu," popsala Martinková. Podle jejích slov je šance na vydání i ne zcela dokonalé knihy, záleží na snaze autora – jestli s knihou objíždí soutěže, zajímá se o ni i poté, co ji napíše a zda s ní nějak pracuje.

(NINA MACOŠKOVÁ)

---

Zná je mnohdy jen jejich okolí a přátelé, případně město. Za jeho hranicemi už příliš známí nejsou a mimo kraj o nich nikdo nikdy neslyšel. Přesto to nic nemění na tom, že mají talent. Básníci a spisovatelé, kteří s psaním teprve začali. Nebo píší dlouho, ale nemají ambice stát se slavnými, jen prostě psát pro samotné psaní. Aby se vypsali z pocitů, sdělili světu to, co jim leží na duši, nedbajíce na slávu nebo na výdělek a baví je tvorba pro tvorbu samotnou. Právě o takových jsme se rozhodli napsat – o básnících a spisovatelích ze zdejších měst a vesnic. Takových, kteří si svých pověstných "patnáct minut slávy" užijí maximálně na autorském čtení a jsou tak spokojení. I jejich umění stojí za povšimnutí.