2.11.2011 - Všichni chtěli být generálem, jenom já admirálem

Filmové a multimediální studio už není v hlavním zájmu bohumínskéhorodáka, nyní upíná veškeré síly k psaní knih s exkluzivním materiálem ze svých cest.

BOHUMÍN Světoznámý mořeplavec a několikanásobný rekordman Richard Konkolski přijel do Česka, aby pomáhal v propagování Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. Dokonce má v soutěži i jeden svůj archivní kousek. V jeho rodném Bohumíně jsme si povídali v restauraci v bývalém kině. Poprvé se sem vrátil až v roce 2000. "Žiji na ostrově a živím se multimédii, mám totiž vlastní filmové studio. Vždycky v něm někdo musí zůstat, nemohu se jen tak jednoduše sbalit a vypadnout ven. Doháníme čtyřicet let života, odešli jsme ve čtyřicítce a není to tak jednoduché. A v dnešní době o filmy už není takový zájem, proto jsem se rozhodl psát další knihy, co půl roku vyjde nová, jenom to chce najít dobrého distributora," směje se mořský vlk.

Jste znám jako podnikatel v multimediálním oboru, nechtěl jste raději dělat v jachtingu?

New Port, kde bydlím, to je něco jako Mekka jachtingu, tedy pro mne ideální místo, i když nakonec jsem u toho neskončil, byla to totiž také otázka zákonů a předpisů. V Polsku jsem mohl vést velké námořní plachetnice. Mám kapitánské zkoušky na veškerou říční dopravu bez omezení po celé Evropě. Najednou ale nebyla možnost vést ani tu nejmenší jachtu, pokud sloužila k profesionální obživě. Samozřejmě ty zkoušky nebyl problém udělat, ale musel bych tehdy mít americké občanství. A protože mám vzdělání stavaře, tak jsem se automaticky musel poohlédnout po tomto oboru. Teprve potom přišlo studio a začalo filmování. Neměl jsem k tomu daleko, protože součástí mých plaveb bylo natáčení cest kolem světa.

Jeden ze svých filmů Sám přes Atlantik máte také v aktuální soutěži festivalu outdoorových filmů.

Chtěli po mně, ať jim tam hodím nějaký film. Není to tak jednoduché, protože jsem většinou dělal filmy pro zákazníky, pracoval na editaci a dělal kolem toho všechno možné, ale autorská práva náleží jim. Mám sice několik svých, ale ty sem zase nezapadaly odlišnou tématikou. Tak nakonec padla volba na jeden z prvních, který jsme dělali s Jirkou Vrožinou v roce 1972.

Jaký je podle vás rozdíl mezi současným natáčení sportovních filmů a vaším dílem?

Samozřejmě tenkrát se filmovalo jinak. Dnes, když se na nějaký film se sportovní tématikou podívám, tak mi vlasy vstávají hrůzou. Filmovali jsme na televizní kamery, nebo na 16mm. Měl jsme svou kameru Bolexku, koupil jsme si ji až během plavby. Televize mě zásobovala filmovým materiálem, na oplátku mi vracela veškerý materiál, který nepoužili. A také jsem dostal zpět sestříhaný originál. Jak byly v Ostravě velké povodně, tak ty filmy byly všechny kompletně zničeny.

A ty, co jste si vzal zpět, ale musely projít jinou těžkou zkouškou.

Prodělaly další cestu kolem světa. Načež prošly požárem. To si neumíte představit, k čemu u požáru dochází, to je chemická reakce, dým s vodou. Jako když máte krásné oblečení, jakmile projde kouřem, tak se rozpadne. Takže mé filmy dostaly dost zabrat. Tehdy se vysílalo navíc živě, takže se o někom mluvilo, ale on se ukázal až po chvíli. Na druhé straně je faktem, že v dnešní době digitalizace se takové ty šrámy a další artefakty zubu času do filmů přidělávají uměle.

Řada filmů promítaných na festivalu outdoorových snímků sází na efektní podívanou, ale to je v podstatě stejné jako v počátcích kinematografie u Meliése, Cesta na měsíc z roku 1902 vznikala také za použití těch nejatraktivnějších efektů.

Ano, festival potřebuje svou propagaci, aby mohl fungovat. Faktem je, že řadu filmů natáčí někdo jiný než sportovec a kameramani sedí v helikoptérách. V mém případě jsme si to točili všechno sami. Bez cizí pomoci. Ale také jsme získali helikoptéru, jenže tehdy to byla politická propaganda. Starosta to neplatil z vlastní kapsy. Potom si přišli stěžovat Francouzi, helikoptéru nedostali. Přestože si ji chtěli zaplatit, tak nedostali povolení, protože tam byla vojenská základna. A já ji dostal úplně za nic a to jenom proto, že jsem byl z komunistického Československa.

Jak jste se setkal vůbec poprvé s větší vodou?

Bohumín je nejnižší místo s nadmořskou výškou v naší republice, v hloubce 80 centimetrů je stálá hladina, takže ta voda je tady všude kolem.

Rozhodně nejste jenom stavař nebo zedník, záhy jste začal se psaním knih, co vás inspirovalo v tomto případě?

Mnoho filmů a knih. Dnes mám na tři tisíce publikací, většinou historických knih s mědirytinami, které mě inspirují při psaní. Jako dítě jsem četl všechno, od Kormidelníka Vlnovského, přes Děti kapitána Granta až po Piráty. Zapůsobil na mě ruský film Koráby útočí z doby Krymské války, Kon-Tiky, dokument z cesty Heyeralda. Zajímali mě také eskymáci. Nedávno jsem navštívil Aljašku, ale už v dětství mě nadchnul Nanuk, člověk primitivní. Dokonce jsem si tehdy postavil model eskymáckého kajaku. Ale nestačil nám zdejší rybník, tak jsme museli jít na větší, rychvaldský. S pádlem v ruce jsem se do něj posadil, a ono se to prostě sklopilo a potopilo (smích). Jako kluci po válce jsme prolezli všechny bunkry kolem, rozhledny, tady byly odstavné koleje se stovkami rozbitých vlaků, vybombardované lokomotivy. Každý chtěl být generálem, jenom já admirálem.

(Martin Jiroušek)

---

Jako dítě jsem četl všechno, od Kormidelníka Vlnovského až po Piráty.

---

PROFIL

Richard Konkolski

* Slavný mořeplavec se narodil v roce 1943 v Bohumíně.
* V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR .
* Po 342 dnech ukončil cestu kolem světa v roce 1975 v Plymouthu.
Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli.
* Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odjel s manželkou a synem do Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu v americkém státě Rhode Island, kde žije dodnes.