26.1.2012 - Od haldy k Poupatům. Javorský a zarputilost

V pravidelném seriálu Ostravské stopy se vydáváme po vzpomínkách herce Vladimíra Javorského, dětství prožíval v Zábřehu, ve Staré Bělé a na Zvěřině. Rád vzpomíná na cestování tramvají do Bohumína.

Málokdy se poštěstí, že by se herec pocházející z Ostravy vyšvihnul až do hlavní role kritikou ceněného celovečerního filmu. Vladimír Javorský, který dětství prožil v průmyslovém městě a na jeho haldách, říká, že jej ale Ostrava pro svou roli ztroskotance Jardy neinspirovala. "Industriální krajina Ostravska je sice blízká prostředí, v kterém se odehrává děj filmu Poupata, ale ztroskotanců v bývalém komunismu zase až tolik nebylo," říká čerstvě oceněný herec.

V Ostravě se narodil, rodiče mají valašskoslezské kořeny (maminka z Valašska a táta ze Slezska), naposledy tady byl na podzim minulého roku za rodinou. Která místa si v Ostravě zamiloval? Váže se k nim nějaká zajímavá vzpomínka?

"Stará Bělá, hornická kolonie, vzpomínám si na tramvajovou trasu, jak se kdysi jezdilo tramvají z Černé louky na Hranečník, kudy ještě kdysi jezdily vozíky s uhlím, byla tam taková divočina a šlo se Zvěřinskou ulicí. Také si vybavuji jak se jezdilo tramvají do Bohumína, kam jsme jezdili za strejdou," popisuje své dávné zážitky.

Filmovou dráhu zahájil již během studií na JAMU seriálem Černá země. Od té doby se objevuje jak v televizních seriálech Chlapci a chlapi (režie Evžen Sokolovský, 1988), Vlak dětství a naděje (režie Karel Kachyňa, 1989), Bylo nás pět (režie Karel Smyczek, 1994), tak ve filmech Černí baroni (režie Zdeněk Sirový, 1992), Nejasná zpráva o konci světa (režie Juraj Jakubisko, 1997), Ene Bene (režie Alice Nellis, 2000), Kousek nebe (režie Petr Nikoleav, 2005). Mnoho jeho příznivců mu neřekne jinak než "pan Herec".

Jeden z prvních televizních seriálů, v němž se Javorský objevil ještě předtím, než nadlouho utkvěl mnohým v paměti jako Kyslík, byla právě adaptace Vojtěcha Martínka Černá země. "Tento seriál se sice odehrává na Ostravsku, ale natáčel se u Prahy," poznamenává poněkud suše herec, který ale již dříve začínal spolupracovat s ostravskými kulturními spolky.

"K divadlu mne dostal Miloš Čížek, to byly mé první krůčky. Hodně na mne zapůsobil sbormistr Jaroslav Richter. Zpíval jsem v dětském rozhlasovém sboru při Vítkovických železárnách. V 70. letech to byly pořady v Divadle hudby, na které jsem chodil i jako divák. Pantomimu zde dělali pánové Šimek a Čapka. Jana Kačera jsem moc nevnímal, byl to přeci jen režisér a já přicházel do kontaktu s herci. Vzpomínám si na Jana Vlasáka, který zde hrál Cyrana a na Jitku Smutnou," vypráví Javorský o svých ostravských počátcích.

Protože rodina z matčiny strany byla veliká, maminka měla čtyři sourozence, při různých oslavách nebylo nouze o příhody. Rodina se dlouho a intenzivně stýkala. "Na Mikuláše se pekly u babičky perníky a na druhý vánoční svátek se sešly rodiny všech čtyř sourozenců. A když byla pouť v Bělé, pekly se zase koláčky a všichni měli cukrové vaty, turecké medy, okurky z obrovských sudů a někteří končili potupně na záchodě," uvedl Javorský před třemi lety pro měsíčník Xantypa. Vzpomínal tehdy, jak na zahradě smažili v obrovském kotli vaječinu a děti trhaly jahodové, ostružinové, malinové listí a větvičky ze smrku a společně se vařil čaj. Dnes už se schází další generace. Čaj má rád stále. Nosí u sebe plechovou konvičku, kterou dostal z Rumunska. Pěkně mu z ní chutná a navíc je nerozbitná.
Když si jako kluk lehl do postele, měl strach, že jsou pod ní hadi nebo čerti. Hrozně rychle se zachumlal pod peřinu. Nesměl mu vyčuhovat ani nos. A když rodiče odjeli někam na návštěvu, seděl u okna tak dlouho, dokud neuviděl zatáčet trabanta k nim do ulice a byl si jistý, že se v pořádku vrátili domů.

A jaká je současnost? Vladimír Javorský putuje od filmu k filmu. V létě si zahrál ve filmu s Jurajem Šajmovičem Tady hlídám já. A ve výrobě je televizní sci-fi seriál Špačkovi v síti času.

Vladimír Javorský

Uznávaný charakterní herec a hudebník se narodil 2. května 1962 v Ostravě.
Roku 1986 absolvoval studia herectví na JAMU v Brně. Hned na to se Vladimír Javorský uchytil v brněnském Divadle na provázku. V roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a od roku 1999 působí v Národním divadle. Filmovou dráhu zahájil již během studií na JAMU seriálem Černá země. Od té doby se objevuje v televizních seriálech Chlapci a chlapi (1988), Vlak dětství a naděje (1989), Bylo nás pět (1994), i ve filmech Černí baroni (1992), Nejasná zpráva o konci světa (1997), Lotrando a Zubejda (1997), Báječná léta pod psa (1997), Ene Bene ( 2000), Kousek nebe (2005). Chyťte doktora (2007), U mě dobrý (2008), Legenda o létajícím Cypriánovi (2010). Nejnověji zazářil ve strhujícím hereckém výkonu jako hradlář Jarda v sociálně kritickém dramatu Poupata.  V Ostravě žil do svých devatenácti let. Dodnes se sem vrací za rozvětvenou rodinou. Nemůže zapomenout na staré hornické kolonie nebo cestování tramvají. V Ostravě poprvé podlehl kouzlu divadla. Navštěvoval zde i dětský pěvecký sbor.

Seriál MF DNES Ostravské stopy

Dosud vyšlo Jan Kačer Kačerova Ostrava: město naděje, ale i "nóbl Sibiř" Karel Fiala Limonádový Joe vyřvával po ostravských střechách Miroslav Etzler Svět začínal U Rady Vladimír Javorský Od haldy k Poupatům Příští týden Věra Chytilová