13.3.2012 - Být profesionálem

BOHUMÍN - Vzpírání viděl v televizi a chtěl ho vyzkoušet. V deseti letech proto přišel do vzpěračského oddílu Bonatrans Bohumín, kde začal trénovat s desetikilovou osou. Ve dvanácti letech zvedl poprvé nad hlavu padesát kilogramů. Dnes drží devatenáctiletý Jakub Jureček několik českých rekordů v juniorské kategorii. "Na vzpírání mě nejvíce fascinuje adrenalin a překonávání rekordů, ať už osobních, nebo těch českých," popisuje svou vášeň. V nadhozu ustanovil české maximum v juniorech do 20 let na 183 kilogramech, a to ve váze do 94 kilogramů. Ve stejné hmotnostní kategorii má i rekordy v nadhozu a ve dvojboji jako junior do 16 let. "Po těchto rekordech si mě všiml trenér z Havířova, který zároveň trénuje i v Praze. Nabídl mi přestup k profesionálům. Když jsem proto loni ukončil střední školu, souhlasil jsem a do Prahy jsem odjel," říká Jureček.

V hlavním městě trénuje od pondělí do pátku, často dvakrát denně, zbytek dne relaxuje nebo chodí na masáže. "Přestup do Prahy byl velká změna. Tréninky teď vyplňují většinu mého času. V Bohumíně jsem na ně někdy neměl čas. Rodiče mě doma zaúkolovali a cvičení muselo ustoupit. Teď mám myšlenky jenom na něj. Být profesionálem je úžasné. Děláte věc, která vás baví, na plný úvazek. A ještě vám platí. Nemůžu si stěžovat," rozplývá se mladý vzpěračský talent, který si nejvíce cení svého 6. místa z loňského mistrovství Evropy do 20 let v Rumunsku. Momentálně se připravuje na dubnové mistrovství Evropy, v květnu ho čeká mistrovství světa do 20 let v Guatemale. Na olympiádu se prý ale letos nedostane, kvalifi kační limit je podle něj hodně vysoký.

"Samozřejmě je to ale sen každého sportovce, i můj, udělám pro to všechno," říká rozhodně Jakub. Dvakrát se stal juniorským republikovým šampionem, doma mu konkurence trochu schází. "Štve mě, že se není s kým prát, chybí pořádný důvod se zlepšovat. Motivací tak zůstávají české rekordy. V trhu je momentálně 150 kilo, já mám 147, takže ho budu chtít překonat. Příští rok ale přestoupím do mužské kategorie, kde už to bude vyrovnané. Myslím ale, že některé muže už trochu straším teďka," směje se. Párkrát zažil krize, kdy se mu nedařilo a chtěl skončit. "Vždycky za mnou ale stáli rodiče a podporovali mě, abych u vzpírání zůstal. Bez nich bych nebyl tam, kde teď jsem," říká Jakub Jureček.