Vynikající znalec ptáků Karel Hudec začínal s myšmi. A na Ústředním hřbitově objevil bílou veverku.

Světový ornitolog a zapálený ochránce přírody Karel Hudec se narodil do rodiny legionáře jako jeden z pěti sourozenců. "Tatínek pak učil a byl řídícím ve školách v Jehnicích i v Mediánkách. V roce 1941 ho ale předčasně penzionovali. O tři roky později ho zatklo gestapo, takže tatínek zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu," vzpomíná syn a objasňuje, že otec náležel k řečkovické skupině, která se scházela u piva a měla napojení na zahraniční partyzány s radiovysílačkou vysazené u nás v rámci Operace Silver B. "Myslím, že se nikdo z nich už nevrátil," dodává.

Skřivan neutěká

Jako učitel měl otec budoucího zoologa doma atlasy přírody, které se chlapci velmi líbily. "A tak jsem ty mnohdy černobílé ilustrace vybarvoval pastelkou, za což mi tatínek ani nenadával, naopak jsme hodně chodili do přírody, vždyť Mokrá Hora byl tehdy opravdový venkov," vypráví Karel Hudec, který pak měl coby student gymnázia na Slovanském náměstí v Králově Poli z přírodopisu profesora Františka Nábělka. "To byla velká autorita tehdejší botaniky. A jednou nám vyprávěl, že skřivan, když dosedne do brázd v poli, tak utěká - on byl totiž ze Slovácka. Jenže já jsem měl odpozorované, že to není pravda. Že skřivan naopak sedne a nehne se," usmívá se ornitolog, který pak ani neuvažoval o jiném studiu než na brněnské přírodovědecké fakultě.

Při studiu začal pak mladý přírodovědec chytat a určovat drobné savce, kterým se tehdy nikdo moc nevěnoval. "Tak jsem měl kolem Mokré Hory nastražené pasti, které jsem pravidelně kontroloval. Jednou mě tam chytili u rozestavěné trati na Havlíčkův Brod policajti a odvezli mě na stanici v Králově Poli," vybavuje si příhodu z 50. let tehdejší student. "Naštěstí tam seděl jeden policajt od nás Mokré Hory, který mě poznal. Volal jim tam prý nějaký uvědomělý občan, že se tam po polích potlouká nějaký diverzant," líčí atmosféru oněch let Karel Hudec, který díky známému mohl odejít domů. "V roce 1963 jsem díky úlovku tetiny kočky našel druh, který jinak v Brně nikdo nikdy neobjevil. Byl to rejsec černý, který žije v potocích," vypráví zoolog, jehož specializací se pak stali ptáci.

Vrabci nemají spáry a zob

Dlouholetého výzkumníka z Ústavu pro výzkum obratlovců a Ústavu systematické a ekologické biologie Akademie věd v Brně dnes trápí, že třeba hypotézy, zda některých ptáků ubývá, lze dnes vědecky velmi špatně dokázat. "To jsou totiž velice dlouhodobé výzkumy, jenomže dnes věda funguje systémem grantů. A ty bývají tak na tři roky, vědec o ně musí žádat, pak je vyhodnocovat a dostávat články do odborných publikací. Na vlastní dlouhodobou práci tak moc času nezbývá," není dnešním systémem nadšený ornitolog. Třeba ubývající vrabce ovšem vysvětluje docela prakticky - kromě jiného totiž na domech ubývá všelijakých spár a otvorů, kde vrabci hnízdili, a zároveň i krmení pro domácí drůbež, kterým se dřív živili. "A když se to všechno zkombinuje, tlak na ubývání druhu se zvyšuje," vysvětluje vědec.

Když přijde řeč na praktickou otázku, čím v zimním období krmit venkovní ptactvo, je doktor přírodních věd velkorysý. "Prakticky čímkoliv, protože jednotlivé druhy už si najdou, co jim vyhovuje. Třeba když nasypete mák, přiletí vám čížci, kteří jinak na krmítka nelétají," usmívá se Karel Hudec a dodává, že on sám sype vhodné zbytky z kuchyně nebo nabízí na podzim na polích napaběrkované slunečnice. "Letos jsme jich zatím moc neudali, ptáci většinou sbírají potravu na povrchu, a když nenasněží, vyzobnou si svoje i ze zmrzlé půdy," popisuje se ornitolog.

Bílé veverky na Centrálce

Karel Hudec však v nejlepším cimrmanovském duchu proslul i jako autor her provozovaných s kamarády v A. I. D. S., tedy Akademickém insitním divadelním souboru. Dělá si v nich legraci ze suchého vědátorství, jazyka a předpisů.
Jeho text v podobném duchu, nazvaný Sciurographia infinita, však popisuje skutečný výskyt bílé veverky a jejích potomků před deseti lety na brněnském Ústředním hřbitově neboli Centrálce. "Při spirálách kolem kmene jakoby černá a rezavá veverka mezi sebou vlekly na podél stočené noviny, jejichž případná četba ovšem jejich niternému rozpoložení neodpovídala," popsal Karel Hudec první pohled na bílého tvorečka s genetickou poruchou, takzvaným leucismem.

---

PROFIL Karel Hudec Ornitolog a ekolog se narodil 18. listopadu 1927 v Mokré Hoře u Brna do rodiny legionáře a učitele. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity. V letech 1950 až 1954 učil v Pudlově u Bohumína. Až do roku 1990 pak působil v Ústavu pro výzkum obratlovců, pozdějším Ústavu systematické a ekologické biologie Akademie věd v Brně. Po převratu učil na Masarykově univerzitě, pak spoluzakládal Ornitologickou laboratoř v Olomouci. Napsal mnoho knih a článků o ptácích, krajině a jejich ochraně. Píše recesistické hry a s přáteli staví cimrmanovské "pomníky": Broučkům, Neznámému zajíci...

PROJEKT Na kávě v Design Café Na stránkách brněnské a jihomoravské regionální přílohy deníku MF DNES tímto dílem pokračuje seriál Na kávě. Každý týden zpovídají redaktoři v partnerské kavárně redakce Design Café v brněnské Středově ulici zajímavé osobnosti z kraje z nejrůznějších oborů a profesí, o kterých by se třeba jinak neměli možnost dozvědět. Příště čtěte: trenér a jezdec na koních Filip Kološ