28.3.2012 - Je jim 14 let a váží 135 kilo. I takové případy tu máme

Mutace: Olomoucký kraj

»Na kávě s... V ambulanci má děti, které se svou obezitou už nevejdou ani do tabulek. Příčina je podle pediatra a tělovýchovného lékaře Dalibora Pastuchy jasná - sezení u televize, počítače, ve škole... "To máte celý den bez pohybu," říká.

OLOMOUC Desetiletý hokejista, kterému rodiče dávají výživové doplňky, aby mu narostly svaly, a jako protipól čtrnáctiletý kluk vážící sto třicet kilogramů. To jsou extrémy, s nimiž se ve své praxi také setkal pediatr lékařské služby první pomoci Olomouckého kraje a primář na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace olomoucké fakultní nemocnice Dalibor Pastucha, který se zaměřuje na dětskou obezitologii.
"Věřím, že pokud člověk nesportuje v rozumné míře od dětství a jeho vztah k pohybu se pokazí už na začátku, tak se to později těžko napravuje," je přesvědčený Pastucha. Byť on samotný má pro děti, kterým se moc po letech nicnedělání nechce hýbat, i trochu pochopení. "Sám jsem vlastně začal pravidelně sportovat až na střední škole, když jsem chtěl trávit čas se svými vrstevníky při sportu. Takže vím, jaký je to někdy boj, když to člověk nemá zažité odmalička," dodává Pastucha.

Základem je naučit se hýbat odmalička

Jako pediatr se po příchodu do olomoucké fakultní nemocnice na kliniku tělovýchovného lékařství zaměřil na děti s rizikem pro metabolický syndrom, obézní, s vysokým tlakem a poruchou cholesterolu. Tedy nemocí souvisejících v daném věku, až na výjimky některých onemocnění, se špatnou životosprávou. "U dětí obecně nelze dávat žádné prášky na zhubnutí, chirurgická léčba je možná až u starších adolescentů. Takže jedinou možností je zdravý životní styl. Hlavně pohyb a kvalitní pravidelná strava," říká jednoduché, ale v praxi tak často porušované pravidlo. Naučit se hýbat odmalička je základ. "Pohyb je něco co se vyvíjí v prvních letech života a strašně záleží, jaký vztah rodiče k pohybu u svých potomků vytvoří. Děti jsou dnes z bezpečnostních důvodů omezované v pohybu. Maminky říkají:,Neběhej, neskákej, sedni si.‘ Radši dětem pustí televizi. Jde o trochu medvědí lásku z obavy před úrazem. Přitom potřeba pohybu je daná geneticky, přirozeně," dodává lékař s tím, že rizika úrazů lze omezit. Navíc člověk, který se nehýbe, je neobratný a neumí tedy ani "správně" padat.

Asi nejvíc se samy od sebe chtějí hýbat děti do pěti let. Až osmdesát procent volného času, kdy nespí, tráví pohybem. "Mají potřebu hýbat se řádově šest až osm hodin denně. Zjišťujeme přitom, že se hýbou v průměru hodinu dvě. Některé vůbec. A v první třídě po zasednutí do lavic se situace ještě dramaticky zhorší. Po příchodu ze školy se učí, pak si pustí televizi nebo počítač," popisuje. V obezitologické poradně mají i děti, které tráví ve všední den osm až deset hodin u obrazovky. "Když k tomu připočítáte školní docházku a osm hodin spánku, máte celý den bez pohybu. Což je šílené," kroutí hlavou lékař. Jedinou skupinou, která ve srovnání s ostatními v průměru netloustne, jsou dospívající dívky. Ale tam je zas problémem mentální anorexie. Pomyslné nůžky se tím rozevírají. Na jedné straně přibývá morbidně obézních, kteří mají BMI nad 40, a na druhou stranu mladých s anorexií. "Problém je v nárůstu extrémně obézních. Máme v ambulanci čtrnácti patnáctileté chlapce vážící 135 kilo. Máme běžně děti, které se nám nevlezou ani do tabulek určujících stupně obezity," podotýká Pastucha. Hlavní potíž vidí v tom, že téměř vymizel přirozený pohyb. Běžná chůze, hry. "Když jsem byl malý, chodilo se pěšky do samoobsluhy, na poštu s každým dopisem, zatelefonovat si znamenalo najít někde budku, pořád jsme byli venku. Dneska e-mailem vyřídíme skoro všechno včetně příkazů do banky. Televize ovládáme z gauče dálkově, mobilní telefony nedáme z ruky, děti vozíme autem do školy, do kroužků," popisuje lékař.

Používáte dálkový ovladač? Za rok ztloustnete o 0,8 kilogramu

Dnes po návratu ze školy děti sednou k počítači, napojí se na Facebook a společenský život s kamarády se odehrává na sociálních sítích. Přitom jen díky používání mobilního telefonu a dálkového ovladače člověk za rok ztloustne o 0,8 kilogramu.
"Děti by měly denně alespoň půl hodiny chodit. Přepočítáno na kroky jde o 10 až 12 tisíc kroků. To udělá málokteré. Pohyb není jen otázka obezity, ale i obratnosti. Dneska jsou mnozí školáci nemotorní, tělocvik, který býval nejoblíbenějším předmětem, se propadá na poslední místa v žebříčku. Děti neumí kotrmelec, šplhat, házet. Což se zase projeví poruchami pohybového aparátu, mají vadné držení těla, ochablé svaly, ploché klenby, zkrácené vazy," vypočítává Pastucha.

Roli hraje i výživa. Někdy je velký problém složení stravy, potíž bývá rozložení jídla během dne. Trendem je nepravidelnost. "Děti často nesnídají. Odmítají obědy v jídelně s tím, že jim to nechutná. Potom přijdou ze školy a jí až do večera," podotýká lékař. Nejde ale o kvalitní jídlo s masem, zeleninou a ovocem, ale o pochutiny: oplatky, chipsy, čokolády, koblihy. U morbidně obézního je asi nejsložitější si přiznat, že z takového dítěte už je jen velmi malá pravděpodobnost, že se vrátí do normální hmotnosti. Když se podaří výrazně zhubnout, existuje velké riziko, že se zase vrátí k vyšší váze.

"Přitom paradoxně některé morbidně obézní děti se až tak nepřejídají. Když jim přepočítáte jídelníček, zjistíte, že jsou v řadě parametrů podvyživené, jenže jí nekvalitně. Nesportují. Máme děti, které když vyjdou dvě patra do ambulance, nejsou schopny to vydýchat," míní Pastucha.

Existují ovšem i opačné extrémy dokazující, že všechno je třeba dělat s rozumem. Jakmile se i pohyb začne přehánět, může přinést zdravotní komplikace. "Rodiče s ohledem na komercionalizaci sportu kladou na své děti přehnané nároky. Říkám zjednodušeně, že čím víc svalů, tím dřív Jágr a tím dřív máme Hrad. Někdy tak rodiče uvažují a v útlém věku začínají dávat dětem potravinové doplňky. Třeba vysoké dávky proteinových tyčinek, koktejlů, látky na podporu metabolismu. Což nejsou zakázané látky, ale v dětském věku nemají efekt, protože svaly rostou jen pod vlivem mužského pohlavního hormonu testosteronu," popisuje Pastucha.
Chlapci, kteří ještě nezahájili předpubertální vývoj, tak do sebe podobné věci ládují zbytečně. Navíc i v dospělosti existuje určitá hladina v těle pro proteiny, které je tělo schopné zabudovat do svalů. Zbytek vyloučí ledviny. A pokud jsou dávky vysoké, muže dojít k jejich poškození. "Měli jsme i desetiletého hokejistu, u kterého jsme hledali příčinu vysoké hladiny bílkoviny v moči. Pak jsme zjistili, že mu tatínek dával proteinové koktejly na večeři i snídani, na svačinku proteinovou tyčinku… Dítě má mít pestrou, pravidelnou stravu s vyváženým množstvím potřebných látek v přirozené formě. U starších dětí lze uvažovat o doplňcích na ochranu kloubů, vitaminu D a podobně. Ale určitě ne o stimulačních látkách a proteinech," varuje lékař.

A čím to, že i na pohled zdravý mladý sportovec omdlí na hřišti? "Některé potravinové doplňky mohou mít vliv na růst srdeční svaloviny, ale to už jsou doplňky na bázi dopingu, a dojde k zástavě srdce. Ale častěji to může být spíš tím, že sportovci mohou být špatně vyšetření. U nás není jasně dané, jaký sportovec na jaký typ prohlídky musí jít a k jakému lékaři," říká Pastucha. Často tak zůstane jen na oddílech, jak nechají své svěřence "proklepnout". Potíž je to podle lékaře spíš v nižších soutěžích, kde ale zátěž může být také velmi intenzivní. "Měli jsme tu případ kanoisty, kterému jsme sport zakázali. On to nerespektoval, šel jinam na lékařské prohlídky a zemřel na tréninku," poznamenává lékař. Někdy jsou malí sportovci navíc pod tlakem, že když se půl roku připravují na důležitý závod, nemohou onemocnět. Sportují tak nedoléčení, jen aby mohli závodit. "V poslední době se setkáváme stále častěji s neadekvátními nároky rodičů na své děti. Ženou je do výkonnostnějšího sportu. Doba je zkrátka zaměřená na výkon."

---

"Maminky říkají: Neběhej, neskákej, sedni si. Radši dětem pustí televizi. Jde o trochu medvědí lásku z obavy před úrazem."

PROFIL Dalibor Pastucha Narodil se v roce 1976 v Bohumíně. Absolvoval Lékařskou fakultu UP v Olomouci. Má specializace v oborech: pediatrie, tělovýchovné lékařství i praktické lékařství pro děti a dorost. Působí jako primář na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice v Olomouci a také jako pediatr lékařské služby první pomoci Olomouckého kraje. Jeho nadšení stát se lékařem má rodinné kořeny. Otec i bratr jsou zubaři, jeho manželka všeobecná lékařka, bratranec psychiatr, sestra fyzioterapeutka.

"Pokud člověk nesportuje od dětství a jeho vztah k pohybu se pokazí už na začátku, těžko se to napravuje."