Město Bohumín

5.4.2012 - Nebraňte se, pomlázka slouží zdraví a plodnosti!

Zdroj: Vysočina
Ročník a číslo: 14
Strana: 4
Autor: Ivo Havlík

Velikonoční svátky jsou tady, a prof. Daniel Kadlubiec, etnograf, folklorista, etnolog, lingvista, bohemista a polonista klade na srdce čtenářkám týdeníku Vysočina:

Žďársko – Vajíčka, zelená ratolest, palmové listy, oheň a dým nebo zajíček. To všechno jsou symboly přicházejících Velikonoc. Proč ale zrovna tyto? Které tradice a zvyky už jsme zapomněli? A které se ještě na Žďársku drží? Týdeníku Vysočina odpovídal etnograf, folklorista, etnolog, lingvista, bohemista a polonista Daniel Kadlubiec.

  • Pane profesore, co jsou Velikonoce?

Začněme od triviálního zjištění, že Velikonoce jsou pohyblivé svátky. Připadají totiž na neděli po prvním jarním úplňku, čili po 21. březnu. Dále je nutno podotknout, že obřadně­ ­zvykoslovná kultura reagovala na dané roční období, na délku dne a noci, na to, co se dělo v přírodě. Člověk s ní žil v symbióze. Z tohoto pohledu Velikonoce byly odpradávna časem zrodu nového života, probouzející se země ze zimního spánku. Taková je jejich nejhlubší kulturní vrstva, na kterou se později a postupně během staletí nanášely vlivy křesťanské.

  • Proč se před Velikonocemi malují vajíčka?

Výrazně patří k symbolům tohoto času, přinejmenším jsou nositelem dvou významů. První navazuje na symboliku životodárné energie, tak důležité v období rodícího se života, a také zdraví. Vidíme ji mimo jiné v tom, že vajíčko se kdysi vkládalo rovněž do vody, ve které se koupalo novorozeně, a také se přikládalo na tělo nemocného člověka. To je prvotní magická funkce vejce, která se během staletí vytratila a byla nahrazena funkcí estetickou, druhotnou. Proto skořápky malujeme, zdobíme, obdivujeme jejich dekorativnost. Díky tomu se kraslice udržely v naší kulturní tradici.

  • A k čemu je zelená ratolest, větévka, zelený stromek, zeleň? A proč v souvislosti s Velikonocemi mluvíme rovněž o vodě?

To vše, co mimochodem tvoří náplň pomlázky, nosí v sobě náboj životní energie. Voda se chová ambivalentně – na jedné straně je symbolem chaosu (smrti), na straně druhé života. Máme zde jako na dlani dialektiku smrti a žití, toho, že smrt (zima) podmiňuje život (jaro), což obsahuje i výraznou paralelu křesťanskou – smrt Ježíše Krista je zárukou věčného života pro ty, kdo v něho věří.

  • Děvčata často před pomlázkou s úzkostí prchají do bezpečí, dělají dobře?

Nedělají! Před pomlázkou, jakkoli by studila a štípala, by se dívky bránit neměly, protože šlehání a polévání je životodárným aktem, zajišťujícím zdraví a také schopnost dávat v budoucnu život.

  • Jaké poslání mají palmové ratolesti?

Palma je názorným příkladem proměny funkcí. Nejprve byla, jak jsme se již zmínili, nositelem symboliky přicházejícího jara (vše zelené bylo pojímáno jako živé). Křesťané ji však spojují s příchodem Ježíše Krista do Jeruzaléma, který podle Bible byl vítán právě palmami. Na památku této události jsou v katolickém kostele o Palmové neděli svěceny pučící pruty. Magicko­ ­pohanská funkce byla vystřídána křesťanskou.

  • Zbývá ještě oheň, potažmo dým.

Oheň je očistný prostředek. U katolíků svěcení ohně a pálení Jidáše na Bílou sobotu není původně nic jiného než zúčtování se smrtí, zimou, tedy zlem, což má zásadní význam pro nadcházející život.

  • Jaké formy mělo vyhánění zla?

Různé, například obcházení vesnice a jednotlivých stavení s řehtačkami, čehož jsme svědky od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Dneska už to je pouhá zábava, kdysi se však pevně věřilo, že hluk (tedy i zvonění) očišťuje prostor, čímž ho činí zdravým.

  • S čím je spojován zajíček?

S rozmnožovací symbolikou. Přišel k nám z německých zemí, aby dětem přinášel laskominy. Vzhledem k tomu, že je schopen rodit četné potomstvo, měl své opodstatnění v symbolické kultuře právě na jaře. Původní funkce magicko­ ­rozmnožovací byla nahrazena zábavnou, která toto sympatické zvíře udržela ve velikonočním obraze světa. Všechny znaky, které se v zajíčkovi znázorňují, jednoznačně napovídají, že původně vše, co se na scéně jarního času objevilo, glorifikovalo nastávající život.

  • Jako slavista a polonista můžete srovnávat. V čem je specifika Velikonoc u našich severních sousedů jiná?

Zatímco v Česku jsou Velikonoce už chápány spíše společensky jako veselé svátky jara a den pracovního volna, v Polsku dosud velikonoční tradice zůstaly daleko více pod vlivem katolického náboženství, což vzhledem k výrazně rozdílnému stupni religiozity obou zemí je pochopitelné. Jistou zvláštností je svěcení palem o tzv. Palmové neděli. Tyto palmy bývají vysoké až 10 metrů, zejména na Podhalí, tedy pod polskými Tatrami, kolem Krakova, pak u Kurpiů na sever od Varšavy. Na Velký pátek se dosud odehrávají silně exponovaná mystéria Ježíšova ukřižování. V kostelích se aranžují hroby Ježíše Krista, u nichž se střídají krojované stráže, někde dokonce uniformované, například z řad armády a hasičů, stráže od hrobů odcházejí až po Kristově zmrtvýchvstání.

  • Jak probíhá velikonoční rodinný obřad?

O Bílé sobotě se v kostelích žehná voda, oheň, jídlo, které se slavnostně konzumuje na slavnostní snídani o Velikonoční neděli ráno po návratu z kostela. Každý má své vajíčko, rozkrojí ho a dělí se o něj se všemi přítomnými, nezřídka i s těmi, s nimiž je v rozepři a zlobě; jde o akt usmíření a odpuštění. V Polsku se jedí "mazurki", je to obřadní těsto, sladké placky. Bez nich by Velikonoce nebyly. To už česká a moravská tradice nezná. V Pomořansku a ve Slezsku, čili v regionech s německou historií, se hledá zajíček, který nosil dobrotky dětem. Tento německý vliv na Moravě dosud přetrval na Těšínsku.

  • Jsou u nás regionální rozdíly v názvosloví?

Někde ano. Vezměme si například Těšínsko. Názvy dnů od Těšína západně k Bohumínu: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle. A naopak od Těšína směrem na východ k Jablunkovu je velké všechno: Velký čtvrtek, Velký pátek, Velká sobota, Velikonoční neděle.

  • Žďársko má oproti jiným regionům silné evangelické tradice. Jak se projevují ve vztahu k Velikonocům?

Protestanté nesvětí palmy ani oheň, vodu, jídlo. A nepořádají mystéria ukřižování Krista. Před oltářem nestavějí hroby Ježíše, tudíž ani neorganizují stráže. Z náboženského hlediska je pro ně nejdůležitější Velký pátek. Pro evangelíky je nejprvotnější Bible, čili slovo, zatímco vizuální elementy tradic, které většinou pocházejí až od baroka, jsou protestantům cizí.

  • Evangelíci a husité kladou větší důraz na pěveckou složku svých obřadů. Projevuje se to i o Velikonocích?

Ano. K protestantské tradici patří zvyk, kdy děvčata vesnici obcházejí s májkou, tzv. gojíčkem, a pod okny domů zpívají dvě písně. Ta první pochází z českého evangelického kancionálu, dost možná ze Žďárska, a pro zajímavost – na Těšínsku se zpívá v polské verzi. Teď si nevzpomenu na český originál, ale incipit je přibližně takový "Třetího dne vstal zbavitel..." Teprve, když dívky odezpívají tento text, následuje překrásná obřadní píseň slavící příchod jara a probuzení přírody.

  • Kdekterý žurnál radí, co o Velikonocích uvařit. Na čem si o těchto svátcích pochutnáte vy?

Mám rád obřadní pečivo šoldru nebo muřin, což je uzené maso zapečené do chlebového těsta.

  • A z nápojů?

Dobrá je tatarčovka – hořký nápoj pořízený z puškvorce a ředěného lihu. Je to reminiscence biblického příběhu s kyselým octem, který byl jako vzpruha podáván ukřižovanému Kristovi, geneticky však jde o očistný rituál. Tatarčovka se pije po malém kalíšku v páteční ráno.

  • Který zvyk už odešel do zapomnění?

Už jenom někde a zřídka se drží povelikonoční úterý, čili tzv. babský šmigrust, kdy dívky a ženy na oplátku polévají chlapce a muže.

---

Velikonoční šoldra
600 g uzené krkovičky, 1 šálek mléka, 2 žloutky, 250 g polohrubé mouky, sůl, 100 g tuku, 15 g droždí. Uzenou krkovičku uvaříme, vykostíme a necháme vychladnout. S vykynutým droždím uděláme tužší těsto, dobře ho vypracujeme a necháme vykynout. Potom z těsta vyválíme obdélník na prst silný. Do těsta maso pečlivě zavineme a necháme znovu vykynout. Povrch potřeme žloutkem. Šoldru pečeme v rozehřáté troubě do červena.

Prof. dr. DANIEL KADŁUBIEC, DrSc. – vystudoval slavistiku a polonistiku na Univerzitě Karlově v Praze, působí na Ostravské univerzitě a Slezské univerzitě v Katovicích, etnograf, folklorista, etnolog, lingvista, bohemista a polonista; letos oslaví 75. narozeniny.



    Městský úřad