29.5.2012 - Foťák jsem už oželel, ale najednou někdo volá...

DARKOVIČKY, BOHUMÍN – Pokud patříte mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že na světě je všechno špatně a lidé jsou zlí, závistiví a nepoctiví, přečtěte si následující příběh. Vyvede vás z omylu a možná i zvedne náladu. Začal před několika dny. Byla sobota, krásné počasí a tři kamarádi se na kole vydali na pořádnou jízdu. S koly nabalenými spacáky, stanem a bágly vyrazili z Bohumína kousek za Ostravu, do Zbyslavic. Cílem byl narozeninový večírek. "Cestou jsem udělal pár fotek v Šilheřovicích, pak zastávku u Lidlu v Hlučíně a jedno pivo v hospodě U Žabáka. Druhý den ráno chci něco fotit, poněkolikáté prohrabávám bágl i brašny na kole a začínám tušit, že je zle. Foťák nikde," začal své vyprávění jeden z hlavních účastníků tohoto příběhu Jiří Tomáš.

Svůj vytoužený Panasonic Lumix DMC LX3 koupil přes francouzský server, protože v Česku stál 15 tisíc korun. Naprosto bez nálady se na zpáteční cestě na ztracený foťák ptal na místech, kde předešlý den s kamarády zastavoval, ale jak očekával, nikde nic. Navíc si ani nemohl vybavit, kdy měl fotoaparát v rukou naposledy. Další dny se snažil ztrátu nějak překousnout a foťák v duchu pohřbil. O tři dny později se ale stal malý zázrak. Na mobilu našel nepřijatý hovor. "Volám zpátky. Na druhém konci pán, a že jestli jsem něco neztratil. Šok! Prý jel autem a na kopci za Šilheřovicemi ležela na cestě nějaká brašna, hned vedle zastávky, kde jsme se naposled fotili," pokračuje Jiří Tomáš. Nezaváhal, v sobotu odpoledne sedl na motorku a s lahví becherovky a malou pozorností pro psa vyrazil na psí cvičák do Markvartovic, kde už jej čekal Jaroslav Skotnica. Ten žije v Darkovičkách a je předsedou kynologického klubu v Markvartovicích.

A jak Skotnica Jiřího Tomáše našel? Jednoduše. Cyklista měl v obalu v kapsičce hadřík na objektiv a kartičku se jménem, telefonním číslem a prosbou o navrácení. "Chtěl bych ještě jednou panu Skotnicovi poděkovat. Není mnoho tak charakterních a poctivých lidí," říká majitel nalezeného foťáku. Když redakce oslovila Jaroslava Skotnicu, zdál se zaskočen. "Proč o tom mluvit? To by přece udělal každý." Pak se přece jen trochu rozpovídal. Tehdy jel autem a u zastávky MHD na rozcestí v Šilheřovicích našel na silnici pouzdro s rozmoklým papírkem a telefonním číslem."Tak jsem na to číslo zavolal a toho muže se zeptal, zda něco nepostrádá. Přesně mi foťák popsal," vypráví Jaroslav Skotnica. Na otázku, zda si opravdu myslí, že by se všichni lidé zachovali jako on, dvaašedesátiletý muž odpověděl: "Co vám na to mám říct? Kdybych si takovou nalezenou věc nechal, netěšila by mě."