4.6.2012 - Jen ať cvičí, ať si hrají. Mají na to nárok

Zápisník

Když se víc než tisícovka sokolských cvičenců seřadila v sobotu odpoledne na náměstí T. G. Masaryka v Bohumíně, nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Byl na ně hezký pohled. Babičky v bílých halenkách a malinových sukních vypadaly tak spokojeně... Nejvíc se mi líbila Věrná garda, asi sto dvacet lidí v bílomodrém oblečení, téměř všichni byli senioři. Myslela jsem na taťku, taky je Sokolem, ale (jak na sviňu) zrovna teď leží v nemocnici. Miluje pohyb a sport, a kdyby se nemohl hýbat, asi by se zbláznil.

Podobně jsem vnímala Sokoly v Bohumíně. Osmdesátileté babičky v areálu Na Kuželně sem tam zavrávoraly, něco nestihly anebo zapomněly zvednout ruce, dědečkové se zase potili, ale nakonec to bylo jedno. Výsledek byl pro ně stejně příjemný, jako by se na bílou lajnu všichni postavili včas a podle pravítka. Někomu se to možná mohlo zdát legrační. Ale jen ať si dědové a babičky cvičí, napadlo mě, ať se hýbou a ať si hrají. Zaprvé na to mají nárok a zadruhé není nic lepšího než je vidět zdravé.