9.6.2012 - Pro pohybový rozvoj dětí každého věku je Sokol ideální

Člověk si nesmí naříkat, že je starý, říká dvaasedmdesátiletý Leo Osuchowski, dlouholetý člen Sokola Karviná

Karviná – Ve svých dvaasedmdesáti letech patří k nejstarším cvičícím sokolům v Karviné. Účastnil se všech novodobých všesokolských sletů, a jel i na dvě gymnaestrády. Jak se ve svém věku udržuje v kondici a co může Sokol přinést dnešním dětem, jsme se zeptali Lea Osuchowského.

• Jak se jako nejstarší karvinský cvičící sokol připravujete na XV. všesokolský slet?

Pozor, nejsem nejstarší. František Janko je o deset let starší a jeho syn také cvičí. A vlastně starší než já je také Rudolf Gurecký, kterému je třiasedmdesát. Jeho vnuk pro změnu cvičí folklor, tak mu manželka řekla, ať jde taky. A jak se připravujeme? Teď jsme byli na sletu v Bohumíně a ještě nás čekají dva, ve Vsetíně a na Tyršově stadionu v Opavě.

• Jak se vlastně v tomto věku ještě udržujete v kondici?

Je potřeba být neustále aktivní. Já jezdím na kole, v horách mám chatu, kde je pořád hodně práce, a také jsem členem dvou turistických oddílů, se kterými chodím na výlety. Zpočátku jsem absolvoval tak padesát výletů ročně, teď už je to sice méně, ale stále zvládnu zhruba dvacet až dvacet pět.

• Je tento věk mezi členy Sokola výjimečný, nebo jste se setkal kromě dvou zmíněných pánů i se staršími cvičícími sokoly?

Rozhodně není. Na všesokolských sletech nejsou výjimkou cvičenci, kterým je přes osmdesát. Všechno je to o životním optimismu a chuti do života. Člověk si nesmí pořád říkat, že je starý, nebo si naříkat, co ho všechno bolí.

• Zmínil jste všesokolské slety. Na kolika jste vlastně byl?

Zúčastnil jsem se všech novodobých sletů. Ten letošní v Praze bude vlastně můj čtvrtý slet. Kromě toho jsem byl také na gymnaestrádách v Rakousku a Švýcarsku. To jsou akce, které pořádá mezinárodní federace gymnastiky a konají se vždy rok před olympiádou. To je neuvěřitelný zážitek, kdy na akci cvičí okolo 21 tisíc lidí ze zhruba 45 zemí světa.

• Jak jste se vlastně k Sokolu dostal?

Začalo to 15. května 1981, kdy jsem přestal kouřit. Rozhodl jsem se, že se budu více hýbat, tak jsem začal běhat. V té době jsem byl poslancem národního výboru a předseda nás jednou vyzval, že bychom se mohli zapojit do spartakiády, tak jsem se přihlásil a jel jsem tam. Když jsme se pak připravovali na další spartakiádu, tak přišel převrat, a proto se už neuskutečnila. No a v té době za mnou přišli sokoli, zda bych se k nim nechtěl přidat. Tak jsem souhlasil.

• Má vůbec ještě dnešní Sokol co dát mladé generaci?

Pochopitelně. Všichni dnes hovoří o tom, jak dětem chybí pohyb, že jsou obézní, jak mají nemocná srdce a nemají se kde vybít. Jistě, je tu fotbal, košíková nebo házená, ale co s dětmi, které nemají talent? Pro ty je Sokol ideální. Nemusí být nějak extra obratní, stačí jen ten zápal. A nejen pro ně. Kromě dětí by se měl Sokol "postarat" i o lidi, kteří už nemohou aktivně sportovat, aby byli v dobrém kolektivu.

• A hlásí se tedy děti do vaší organizace?

Tady je bohužel jeden zádrhel. V současnosti je nedostatek trenérů a cvičitelů pro mládež. Máme sice třeba trenéry na košíkovou nebo házenou, je ale málo těch, kteří by učili všestrannosti.

• Jakou má karvinský Sokol tradici?

Sokol tady byl už za první republiky. Dokonce i moje maminka cvičila ve 30. letech v Sokolu. V té době tady byly čtyři sokolské organizace – ve Starém Městě, v Dolech, ve Fryštátě a také v Darkově. V devadesátých letech potom myšlenku obnovil Emil Hamrus, který je takovou duší karvinského Sokola, s Jindřichem Fickem.

• Jak reálnou vidíte svoji účast na dalším všesokolském sletu, který proběhne za šest let?

Tak to je ještě hodně daleko. Člověk se samozřejmě může chystat, ale je to hlavně o zdraví. Ale pokud budu moci, tak bych určitě jel rád. A pokud by bylo zdraví a skladby, rád bych v roce 2015 jel také na Gymnaestrádu v Helsinkách.

---

Vizitka

LEO OSUCHOWSKI se narodil v roce 1940 v Karviné. Do Sokola vstoupil na začátku devadesátých let minulého století. Zúčastnil se všech všesokolských sletů v novodobé historii, byl také na dvou gymnaestrádách v Rakousku a Švýcarsku, a také na jedné spartakiádě.