7.7.2012 - Nebylo kam utéct, všude tekla voda, vzpomínají lidé

Když první kláda prudce narazila do stěny našeho domku, cítila jsem, jako by mi do srdce bodli dýku, líčí se slzami v očích 81letá Marie Matějáková ze Zátoru.

Jedna z největších přírodních katastrof v historii země přišla nečekaně a nenápadně. Lidé si však ty chvíle vryli do paměti. I po 15 letech si je vybavují velmi živě. "Večer jsme slavili moje narozeniny," vzpomíná na sobotu 5. července 1997 62letá Anna Čechová z Lichnova na Novojičínsku. Její manžel si ten den zapsal červeně do své kroniky a modrý štítek s datem nalepil na zárubně garáže. "Šeřilo se, když kamarádka vyhlédla oknem v kuchyni a vyjekla: Ty vole, já vidím vodu. Náš domek stojí na břehu Lichnovského potoka, ale vody v něm moc není. Když jsem se podívala ven, uviděla jsem velké vlny. Šli jsme dolů vyprovodit sousedy, kteří spěchali do své chaty za starou tetou. Najednou se otevřel náš sklep a všichni jsme stáli asi po kolena ve vodě. Sousedé se museli domů brodit," líčí žena. Lichnov v podhůří Beskyd byl jednou z prvních obcí v kraji, kterou zaplavila povodeň způsobená přívalovými dešti.

Voda se tam naštěstí rozlila hlavně po silnici, kde strhla lávky, mosty i několik opěrných zdí, a zaplavila zahrady či sklepy domků. Ani Čechovým se nedostala do zvýšené obytné části, ale i tak napáchala dost škod. "Zatopila sklep, auto, vyrvala dveře od garáže, obsypanou třešeň i s kořeny a plot, takže nám odplaval strom i celá úroda a dokonce i všechny boty z přízemní předsíně," vzpomíná Anna Čechová. V neděli dopoledne pak prožívali totéž i lidé v obcích na FrýdeckoMístecku. "Seděli jsme na terase, když se přihnala voda. Zatopila sklep, zahradu i bazén. Do obytné části se ale nedostala," vzpomíná na 6. červenec 1997 Vojtěch Stabrava ze Staré vsi nad Ondřejnicí. Ani v té chvíli si ještě nikdo nedokázal představit, jakých katastrofických rozměrů nabude pohroma v následujících dnech. Nicméně nedělní lijáky začaly postupně zvedat hladiny řek takřka v celém kraji, proto už byli večer na mnoha místech v pohotovosti hasiči i povodňové komise. Situaci sledovali s hrůzou hlavně lidé z Bruntálska.

Pomoc přijít nemohla, tak jsme seděli a modlili se, vypráví žena

"V neděli večer jsme ani nešli spát. Voda se totiž zvedala strašně rychle. O půlnoci už jsme jí měli 30 centimetrů v bytě," popisuje 62letá Jana Kadlčíková ze Zátoru. Místní lidé jsou zvyklí na povodně z květnových dešťů, které se opakují v 50- až 80letých cyklech. Poslední postihla Zátor i sousední Lichnov v roce 1996. Kadlčíkovi mívali vodu jen na zahradě a ve sklepě. Před 15 lety ale správně vytušili, že tentokrát to bude jiné. Telefonovali známým, kteří bydlí dál od řeky, aby zjistili, zda mohou utéci ke kostelu. "Zjistili jsme, že není úniku. Všude už tekla řeka. Uchýlili jsme se do podkroví," líčí žena. Podobně to řešilo mnoho rodin včetně manželů Matějákových, jejichž domek stál na břehu Zátoráčku. Problém byl, že dravý proud bral, co se dalo, včetně stromů.

"Když první kláda prudce narazila do stěny našeho domku, cítila jsem, jako by mi do srdce bodli dýku," vzpomíná dodnes se slzami v očích 81letá Marie Matějáková. Dům totiž takovému náporu nemohl odolat a začal se bortit. "Protože přízemí bylo plné vody, utekli jsme s mužem a zetěm na půdu. Jenže jedna obvodová zeď se zřítila. Byla to hrůza. Neměli jsme kam utéct," popisuje žena. Po hodinách strachu se nakonec Matějákovi dočkali pomoci ze vzduchu. Vystrčili ven bílou plachtu a armádní vrtulník je v podvečer postupně přenesl na souš. Mnozí ale věděli, že se pomoci nedočkají. Tak jako Kadlčíkovi. "Voda byla prudká, loďka se k nám nedostala. A kvůli vysokým stromům ani vrtulník. Nezbylo nám, než doufat, že i nadcházející noc přežijeme v podkroví. Spát se nedalo. Měli jsme strach. Seděli jsme a modlili se," líčí Jana Kadlčíková.

---

HISTORIE

Živelná pohroma den po dni

SOBOTA 5. července

• Přívaly deště pozdě večer zaplavují první silnice, zahrady i sklepy rodinných domů v podhůří Beskyd.

NEDĚLE 6. července

• Hladiny toků se zvyšují. Už ráno se voda valí po silnicích a do sklepů v částech okresů Nový Jičín, Frýdek-Místek, a Karviná i v Ostravě. Hasiči i povodňové komise mají pohotovost.
• Horší se situace na Bruntálsku. Večer už platí stav ohrožení.

PONDĚLÍ 7. července

• Mnoho řek vystupuje z břehů. Dravá voda, která se valí i z kopců, nejdříve trhá silnice a boří domy na Bruntálsku. Během dne zaplavuje části Opavy, Ostravy i Bohumína na Karvinsku. Lidé tak tak zachraňují holé životy.
• Z podemleté trati u Suchdola nad Odrou na Novojičínsku vyletí rychlík Sobieski jedoucí do Ostravy, 64 cestujících je zraněno, z toho 10 těžce.
• Zasedá celostátní krizový štáb. Do zasažených oblastí míří hasiči, zdravotníci, civilní obrana i armáda. Umírají první lidé. Mnozí jsou v tu dobu nezvěstní.

ÚTERÝ 8. července

• Ve vodě se topí velká část kraje. Na Bruntálsku je už zasaženo přes 70 procent obcí.
• V Opavě zůstávají stovky lidí uvězněné v panelových domech na zaplaveném sídlišti Kateřinky, jsou bez vody, plynu, elektřiny, nefunguje ani telefonické spojení. I Ostrava už vyhlašuje stav ohrožení. V jezera se proměnily celé čtvrti, například Nová Ves, kterou zaplavila Odra.
• Rostou materiální škody i počty obětí. Tehdejší premiér Václav Klaus a předseda sněmovny Miloš Zeman společně letí do Ostravy. Většina železničních tratí je mimo provoz.

STŘEDA 9. července

• Je po dešti a voda už začíná opadávat. Poslední lidé opouštějí zaplavené domy nebo se k nim alespoň dostává jídlo či pomoc.
• V Ostravě ještě mírně stoupá Ostravice a ohrožuje hutní podniky. Jinde už začíná úklid.
• Stát uvolňuje 900 milionů korun na pomoc zaplaveným oblastem. Do postižených míst míří řada dobrovolníků ochotných pomoci.