Nikola Liberdová alias Lola se nevěnuje jenom focení, ale hraje také v divadle a chce vydat sbírku básní

Bohumín – Ti, již včera mezi 17. a 21. hodinou zavítali před Salon Maryška na náměstí T. G. Masaryka v Novém Bohumíně, si mohli na vlastní kůži otestovat šikovnost a talentovanost sedmnáctileté Nikoly Liberdové, která tam všem zájemcům fotila portréty. Páteční focení pod širým nebem bylo jednou z letních aktivit Klubu U létající ryby.

• Jste členkou Klubu U létající ryby. Co je to za sdružení a jakým způsobem se v něm angažujete?

Klub U létající ryby je volnočasové sdružení mladých lidí, kteří se v něm angažují ve všech směrech. Dostáváme prostor k seberealizaci, nebo jak to říct. Náš klub vznikl ve spolupráci s občanským sdružením Maryška a Domem dětí a mládeže Fontána Bohumín a já v něm působím jako fotografka. Pořádáme různé akce, například právě teď probíhá letní MaCafe – improvizovaný klub pod širým nebem s posezením před Salonem Maryška, kam každý den docházím a fotím reportáž o celé této akci.

• V rámci MaCafe jste rovněž pořádala svoji vlastní fotografickou výstavu. Jaké fotky byly k vidění?

To byla taková všehochuť, abych ukázala z každého žánru něco. K vidění byly například klasické černobílé fotografie, které jsem vyráběla v temné komoře a zvětšovala pomocí zvětšovacího přístroje. A samozřejmě další fotografie různých žánrů, včetně snímku, který mi vynesl druhé místo v celostátní fotografické soutěži.

• Co jste na oceněném snímku zachytila?

Siluetu kamarádky v gymnastické pozici. Ten snímek jsem ale fotila naprosto neúčelově a na obyčejný kompakt.

• Jaký jste měla pocit, když jste se o svém úspěchu dozvěděla?

Byla jsem hrozně překvapená, protože jsem to vůbec nečekala. Samozřejmě jsem měla velkou radost.

• Kolik vám bylo let, když jste začala fotit?

Asi deset let. Bylo to moje první focení na vypůjčenou digitální zrcadlovku a hned jednu z mých fotek otiskli v novinách, vznikla z toho výstava a tak to nějak začalo.

• A jak to bylo dál?

Fotila jsem pak každou volnou chvíli, protože jsem přišla na to, že mě to baví. Zúčastnila jsem se pár soutěží, a když jsem se v deváté třídě rozhodovala, co dál, dostala jsem se na uměleckou školu v Ostravě, obor užitá fotografie a média, kde brali pouze deset lidí. Ale škola nesplnila mé očekávání, a tak jsem v pololetí přestoupila na Střední školu služeb a podnikání. Studuji tam obor fotograf a multimediální technik a jsem velice spokojená.

• Plánujete tedy, že se budete věnovat fotografování profesionálně?

Určitě se tomu budu věnovat, ale nevím, jestli profesionálně. Mojí prioritou je totiž herectví. Kromě střední fotografické školy jsem se hlásila i na Janáčkovu konzervatoř, ale bohužel jsem se tam nedostala. Plánovala jsem, že budu herečkou a focení bude mým koníčkem, ale zatím to vypadá spíše naopak. Nicméně až dodělám střední školu a budu se hlásit na vysokou, určitě budu směřovat k oboru herectví. Úplně nejraději bych dělala profesionálně obojí.

• Čím vás zlákalo herectví?

Divadlo je prostě kouzelné, dává mi možnost nahlédnout do povah a chování různých lidí tím, že herec se prostě při hře mění. Divadlo není jenom o tom, kolik se kdo naučí textu, nebo jestli má hlavní roli, jde hlavně o to, že člověk se toho spoustu naučí a má možnost stát se někým jiným, nebo dělat něco jiného než v normálním životě. Já nehraji proto, abych byla slavnou herečkou, stačí mi, že dělám lidem radost, že je mohu rozesmát, a oni tak alespoň na chvíli přestanou myslet na své starosti a problémy. Jsem ráda, že mohu pomáhat lidem alespoň tímto způsobem.

• Hrajete v nějakém divadelním souboru?

Ano, působím ve dvou bohumínských ochotnických divadlech – Boban a Timboj. V Bobanovi hraji už od jeho založení, tedy skoro šest let. Jsou tam samí dospělí a já jsem nejmladší. S Timbojem jsem zatím odehrála dvě sezony. To je poměrně mladý, komornější soubor, který vznikl asi před třemi lety.

• Máte čas ještě na nějaké další záliby?

Ale ano, nějaký čas na jiné záliby mám. Dříve jsem dělala deset let závodně cyklistiku a také jsem stejnou dobu tančila v souboru Kates, ale dnes už ze zdravotních důvodů sportuji jenom rekreačně. Ráda čtu a také píši básně. Miluji zvířata, hlavně koně.

• Jak to všechno stíháte?

Sama nevím, ale vyrůstala jsem v tom od malička a nějak to ve mně zůstalo. Za vše, co jsem kdy dělala, vděčím svojí mamce, která mně a mojí sestře dávala možnost vyzkoušet, co se nám zlíbilo, tedy kromě fotbalu a juda, ale i tak toho bylo dost.

• Odpočíváte vlastně vůbec někdy?

Určitě. Ono to tak nevypadá, ale není toho zase tak moc. Já si nejlíp odpočinu, když jsem s kamarády, nebo právě při psaní básniček.

• Jak strávíte zbytek letních prázdnin?

Čeká mě focení portrétů a hasičské akce v Kopytově, kde bude přítomen kandidát na prezidenta Jan Fischer. Poté plánuji krátkou dovolenou. Nějaký čas strávím s kamarády, a pokud se zadaří, tak bychom měli s Bobanem vyjet na představení do Čech.

---

VIZITKA

Talentovaná a všestranně nadaná rodačka z Bohumína Nikola Liberdová, vystupující pod pseudonymem Lola, se narodila 13. srpna 1995. Po prázdninách nastoupí do druhého ročníku Střední školy služeb a podnikání v Ostravě­Porubě. V uplynulém školním roce získala druhé místo v celostátní fotografické soutěži Cesofoto 2012 v kategorii Silueta. Kromě focení vyniká rovněž na prknech, která znamenají svět. Účinkuje ve dvou bohumínských ochotnických divadlech, a to Boban a Timboj. Nejlépe si odpočine při posezení s přáteli, nebo při psaní básní, které by chtěla vydat ve své vlastní sbírce.