Město Bohumín

8.8.2012 - Zdeněk Jahoda "Značka Emco už přerůstá náš dovoz"

Zdroj: E15
Ročník a číslo: 1187
Strana: 12
Autor: Dušan Kütner

Firmě, která má poloviční podíl na prodejích müsli v Česku, pomáhá i v době krize dlouholetý trend příklonu Čechů ke zdravější výživě. Nyní se o podobný úspěch jako v Česku snaží v Rusku, pro které je müsli v současnosti stále nepříliš známým produktem. Růst tržeb očekává společnost i ve Spojených státech, kde bude pro tamní řetězce vyrábět speciální bezlepkové müsli. "Začátky před 20 lety byly ale kruté. Když jsme tehdy někde v Jednotě ukázali nějaké cornflaky, nákupčí říkal: Přijďte, až to proženete prasetem," zavzpomínal na nelehké začátky zakladatel a majitel firmy Zdeněk Jahoda.

  • E15: Loni vám stouply tržby o sedm procent na 941 milionů korun. Co na to mělo největší vliv?

Emco je v současnosti rozděleno do dvou divizí. Jedna divize zahrnuje dovoz a prodej zahraničních výrobků a značek. Druhá rozvoj, prodej a export značky Emco. Letos to bude poprvé v historii, kdy značka Emco bude mít větší tržby než celkový prodej všech zahraničních značek, které v Česku distribuujeme. Letos jsem proto vyhlásil útok na tržby ve výši miliardy. Součty plánů byly asi na 980 milionů korun, ale říkal jsem, té miliardy musíme poprvé v historii dosáhnout. Ale spíše to vypadá, že zůstaneme těsně pod ní. I tak letos očekáváme nárůst proti minulému roku.

  • E15: Hrubý zisk však klesl asi o desetinu na 27 milionů korun.

Náš zisk je relativně malý, až mi to dělá trochu starosti. Mít z miliardy zisk 20 milionů korun, to je velmi citlivá věc. Kdyby se zvýšila cena suroviny, jako že se stále zvyšuje, nebo zhoršily podmínky v řetězcích – je po zisku. Letos očekáváme, že bude ještě nižší. V dalších letech proto bude naší prioritou zvýšit ziskovost. Na druhé straně máme za sebou dvacet let ziskového fungování a vytváření vlastního kapitálu, takže se cítím v pohodě.

Kolem výroby pro USA chodíme po špičkách

  • E15: Chystáte se expandovat ve Spojených státech. Jak?

Vyrábíme pro ně speciálně vyvinutý výrobek, bezlepkové müsli. Už to máme připravené včetně obalů a očekáváme, že to budou významná čísla. Budeme také vyrábět přímo pod privátní značkou významných amerických řetězců. To už je také připravené, nyní řešíme obaly.

  • E15: V jakém objemu se bude výroba pro americké řetězce pohybovat?

To je něco, kolem čeho chodíme po špičkách. Bezlepkové müsli není náš hlavní výrobek, tím je ovesné müsli. V Česku je bezlepkové müsli okrajovou záležitostí, zatímco ve Spojených státech vznikla velká vlna pocitů a přesvědčení, že pšeničný lepek a pšenice obecně nejsou pro tělo výhodné a že to je velmi pravděpodobný zdroj alergií. Sektor bezlepkových potravin ve Spojených státech tak začíná nabývat na velkém významu. Spotřeba bezlepkového müsli je tam daleko vyšší než v Česku.

  • E15: Bude na obalech bezlepkového müsli pro americké řetězce napsáno Made in Czech Republic, anebo Made in EU?

Made in Czech Republic.

  • E15: Ptám se proto, že tuzemští potravináři často říkají, jak je těžké se dostat na zahraniční, zejména západní trhy, protože staré země Evropské unie jsou dost patriotické a i dvacet let po změnách režimu se dívají na produkci z východu přes prsty. S tím se také setkáváte?

Samozřejmě. Ale naštěstí to platí jen v Evropě a v EU. Ale ruku na srdce, my děláme totéž. Když vidíme výrobek z východu, z Rumunska či Bulharska, také máme pocit, že je horší. Takže to není tak překvapivé a bude asi dlouho trvat, než se to změní. Ale naštěstí mimo Evropu to neplatí. Česko je považováno za součást EU. V USA jsme nezaznamenali sebemenší pocit, že jsme něco horšího.

Řetězce jsou všude stejné

  • E15: V ruské Tule máte výrobní závod. V USA byste o výrobním závodě neuvažovali?

Vyloučeno to úplně není. Zrovna jsem o tom jednal s šéfkou našeho exportu. Když jsme v rukou nějakého partnera a vyrábíme pro něj, není to nic, na čem se dá stavět. Ale jestliže nastane v USA během roku ona vlna, kterou očekáváme, pak si myslím, že by bylo správné tam mít svého člověka. Náš partner v Americe je člověk, který vlastnil v USA velkou výrobu a nyní má poloviční podíl v potravinářské firmě v Dánsku. Má velký přehled a říká: Hlavně nechoďte něco vyrábět do Ameriky, ty problémy s tím si nedovedete představit. Odrazuje mě od toho, tak uvidíme. Ale není to dnes na stole, z hlediska výroby máme dost starostí v Česku a Rusku.

  • E15: Proč jste šli do Ruska?


To souvisí s prodejem a exportem. Našli jsme partnera, který začal prodávat naše výrobky v Rusku. Když jsme dávali dohromady ceny, viděli jsme, že dovážet něco do Ruska je velice drahé. Jsou tam velká cla, náklady na kamion jsou rovněž vysoké. Kontejner do USA, který pojme dvakrát více zboží, je levnější než kamion do Moskvy. A to je jen doprava. K tomu přičtěte clo a problémy s průchodem přes ruskou celnici. Již tehdy jsem si říkal, že jestliže chceme v Rusku něčeho dosáhnout, musíme být přítomni na trhu i s výrobou. Důležitým kritériem bylo, aby to bylo místo dostupné z Moskvy. Z ní je to do Tuly asi tři hodiny autem, přes 200 kilometrů, ale po čtyřproudé silnici. Pokud by byla pouze dvouproudá, nešli bychom do toho. Byl jsem kdysi v Irsku a bavil se s jedním manažerem, který říkal: Úspěšnost akvizic a investic klesá se čtvercem vzdálenosti od centrály.

  • E15: Prodeje v Rusku rostou?

Ano. Výroba zůstává na stejné úrovni, není to nic velkého, protože spotřeba müsli v Rusku je velmi okrajová. Všichni jedí ovesné či pohankové kaše a další věci. I to müsli lehce stoupá, ale je to neznámý produkt, asi jako v Česku před dvaceti lety. Takže začátek, první rok a půl, byl velmi špatný. Až jsme začali postupně dovážet z Česka do Ruska i jiné výrobky než müsli, například sušenky. Našli jsme také efektivní cestu přes celnici. Takže stoupá podíl dovozu z Česka. Jsme také zalistovaní v nových řetězcích. Loni jsme zvýšili obrat o sto procent, letos to bude asi o polovinu.

  • E15: Takže se investice v Rusku vyplatila?

To zatím nemůžu říct. Zatím jsme stále ve ztrátě, byť už se blížíme nule.

  • E15: Liší se nějak přístup ruských a amerických řetězců k vám a tuzemským dodavatelům?

Jednání amerických řetězců je velmi odlišné. Byl jsem v šoku, že se s námi baví, nákupčí s námi trávil spoustu času, chtěl všechno vědět. Bylo to na jiné úrovni, než na jakou jsme zvyklí. Rusko je velká země, kde je spousta dodavatelů. Velké světové firmy se tam chtějí dostat, takže tamní řetězce jsou podobně jako polské dost zhýčkané. Velké firmy se soustředí na Británii, Polsko a Rusko, u ostatních zemí jen jak to vyjde. Být úspěšný v polském řetězci je mimořádně obtížné a neznám českého dodavatele potravin, který by řekl, že je v Polsku úspěšný. Snad kromě Kofoly.

  • E15: Spíše jsem myslel tlak na cenu a v některých případech i na složení výrobku nebo skryté poplatky za zalistování. Věci, kvůli kterým vznikl v Česku zákon o zneužití dominantního postavení na trhu.

Všude to je stejné. Některé řetězce, i české, neúčtují žádné poplatky za zalistování, ale o to více chtějí nižší cenu. Jsem z těch, které požadavky na zalistování, slevy a na to, aby to bylo co nejlevnější, nenadzvedávají. Od toho tam nákupčí jsou, aby zboží dostali levně. Záleží na dodavateli, za co je ochoten své výrobky dát a za co už není. Nadzvedává mě ale to, že řetězec podepíše smlouvu na rok, je tam přesně specifikováno, jaké budou slevové akce, umístění, počty položek – a za půl roku to změní a řekne, že už to neplatí. To je nehorázné. To v západní Evropě není. Je to i v managementu v jednotlivých firmách, jakou má úroveň. Jsme firma, která to považuje za zásadní. Raději to nepřijmeme a z řetězce odejdeme, jako už jsme odešli několikrát. A nejen my.

  • E15: Pomohla vám k růstu v průběhu dvaceti let změna životního stylu Čechů?

Ta změna je zásadní. Každý den děkuji bohu, že jsme v segmentu, který má takto rostoucí tendenci. Začátky ale byly kruté. Když jsme tehdy někde v Jednotě ukázali nějaké cornflaky, nákupčí říkal: Přijďte, až to proženete prasetem. Hodně nám pomohly au-pair. To byla velká vlna dívek, které v devadesátých letech vyjely do Anglie, po návratu začaly zdravou výživu konzumovat i doma a ovlivňovaly své okolí. Byly to takové vyslankyně. Bylo vidět, jak spotřeba roste. Pak jsme začali s televizní reklamou, takže jsme tomu také významně pomohli.

  • E15: V Rusku je to nyní podobné?

Teď je šance v Rusku něčeho dosáhnout. Za dalších deset let už to bude nepoměrně těžší. To je vždy dilema. Buď výrobek nikdo nezná, neví se, co s tím, ale máte šanci tomu spotřebitele naučit jako první. Anebo je to naučí někdo jiný, vy do toho vstoupíte později a zkusíte přimět lidi, aby přešli k vaší značce. To je ale bez velkých investic nemožné. Proto také máme jako Emco výsadní pozici v Česku a na Slovensku. Podíl na spotřebě müsli v Česku je 55 procent a pořád stoupá, na Slovensku 40 procent. Dr. Oetker, který má vlastní značku müsli po celé Evropě a soupeřili jsme s ním, naopak z českého a slovenského trhu odešel, protože neprodával.

Na Moravě je o práci větší zájem

  • E15: Stavíte novou výrobní halu za 150 milionů korun. Co vás k tomu přivedlo?

To je otázka postupného vývoje. Nyní máme výrobu v Brně a v Bohumíně, třetí, nejnovější výrobnu máme v Hrdlech u Terezína. Tam se nám jako na jediném místě z těch tří podařilo přikoupit pozemky. V Bohumíně ani v Brně to nebylo možné, takže jsme neměli možnost rozvoje. Jsme nyní ve stavu, kdy výroba müsli v Brně a Hrdlech jede na tři směny, protože se nám každý rok zvyšují prodeje. Nemohli jsme lidem dát ani volno v týdnu, kdy byly svátky 5. a 6. července. Nevýhoda je v tom, že končí dotace a u nové haly asi žádné nezískáme, protože skončilo jedno plánovací období do roku 2013 a nové ještě nezačne. Ale nové kapacity potřebujeme, takže nemůžeme čekat další tři roky.

  • E15: Kdy začnete stavět?

Příští rok určitě. Otázka je, jestli začneme v únoru či dubnu či jindy.

  • E15: Kdy to bude hotovo?

Zhruba do roka.

  • E15: O kolik se vám zvýší výrobní kapacity?

Budou více než dvojnásobné. Otázkou tak je, jak naložit s dalšími výrobními místy, protože z nich odebereme zpracování ovesných výrobků a veškerý oves by se měl dělat na jednom místě (v Hrdlech).

  • E15: Uvažujete i o variantě, že byste některý závod uzavřeli, protože pro něj nebude tolik práce?

Je to možné. Týkalo by se to spíše výroby v Bohumíně. Brno je dobré z mnoha pohledů, má nejlepší lidi. Na Moravě mají lidé o práci ještě více zájem než v Čechách, což odpovídá vývoji ekonomiky.

Nenašel jsem, co bych koupil

  • E15: Jste jediným majitelem firmy. O vstupu strategického partnera do Emka jste neuvažoval?

Uvažoval. Ale my sami chceme být strategickým investorem. Intenzivně proto hledáme firmu, do které bychom vstoupili. V minulosti jsem jednal s několika polskými, měl jsem připraveného partnera v Rumunsku, ale nakonec jsem se toho lekl. Jelikož jsem nenašel něco, co bychom mohli koupit, začal jsem budovat sám. Ale mě to baví. Mám tři děti, dcera už ve firmě řídí prodej řetězcům, syn pracuje v jiné firmě v Česku, takže to může pokračovat dále. Když funguje rodinná firma po více generací, je to přidaná hodnota. Jednak pro tu rodinu, jednak na trhu. Mým vzorem jsou rodinné firmy jako třeba německé čokoládovny Ritter. Řada německých potravinářů funguje po několik generací. Dokonce bych řekl, že to ani nechápu jako úspěch, když někdo firmu prodá. Většinou to prodává, protože už nemůže dál růst.

  • E15: Z vlastnictví po několik generací také vyplývá jistá odpovědnost a pocit, že firmu přece nemůžu prodat, když už se s tím párali otec a dědeček…

Byl bych zase nerad, aby byly moje děti kvůli mně pod příliš velkým stresem. Firmu jsem si vymodeloval sám. Když ji prodám, je to moje věc. Mám obavu, že je to bude trochu omezovat, že nebudou tak odvážní a budou mít strach, aby se s firmou něco nestalo. Ale oni se s tím nějak poperou. Jsou na to tři. Já na to byl sám.

---

Buď výrobek nikdo nezná, ale máte šanci naučit na něj spotřebitele jako první, anebo je to naučí někdo jiný a vy zkusíte přimět lidi, aby přešli k vaší značce. To je ale bez velkých investic nemožné. Proto také má Emco výsadní pozici v Česku a na Slovensku Zdeněk Jahoda (56) Narozen v Uničově, absolvent VŠE v Praze obor zahraniční obchod. Po studiích nastoupil do podniku zahraničního obchodu Investa do obchodní skupiny, která se zabývala výstavbou kompletních textilních továren. V roce 1982 pracoval půl roku na stavbě textilní továrny v Súdánu, v letech 1983 až 1987 působil na obchodním oddělení československého velvyslanectví v Súdánu. Po návratu do Investy se do roku 1990 zabýval prodejem textilních strojů do rozvojových zemí. Na Nový rok 1991, tedy v den, kdy začala platit volná směnitelnost koruny a byl uvolněn export, zahájil činnost společnosti Emco, kterou vlastní a vede dosud.



    Městský úřad