Je mu pouhých 33 let a do Petrovic přicestoval z Bohumína. Vystudoval dvě vysoké školy a stále mu chybí čas na realizaci svých snů. Ty obecné však plní včas a v potřebné kvalitě. Před několika lety obcházel školy, nabízel svůj mozek a šikovné ruce. Dlouho měl smůlu a nakonec těsně před dovolenou na Srí Lance vyhrál konkurz na ředitele ZŠ v příhraničí. Petrovický hrdina Jan František Teister žije na plný plyn. Za tři roky toho dokázal skutečně dost. "Do Petrovic jsem tenkrát přijel za zkušenostmi, konkurence byla znamenitá. Vyslovil jsem před komisí své představy o řízení školy a očekával standardní – NE. Po několika dnech na Srí Lance mě dohnala informace, že jsem konkurz vyhrál. Šok! Po návratu z pohádky do české reality mi někteří starousedlíci v Petrovicích dávali maximálně tři měsíce na přežití. Dnes se tomu sami smějí a já jsem moc rád, že změnili názor. Ne nejsem snílek, denně pracuji 12 až 14 hodin. To může vydržet jen drsný chasník z Bohumína," flekuje drsný Jan F. Teister.

Nejprve zpracoval dlouhodobý plán, vyklidil budovu školy, sestavil nový učitelský sbor, získal si důvěru rodičů i starosty obce. Po roce zaměřil mladý ředitel pozornost na okolí školy. Miluje historii a moc mu bylo líto místního kostela, který od roku 1988 nemá střechu. Začal zvonem ve věži, který nechal opravit. Nyní chystá renovaci nalezených vitrážových oken, chce vrátit hodiny do kostela, soustřeďuje veškerou historickou dokumentaci, píše knihu. Jeho velkým snem je prosklená střecha kostela. Svou cílevědomostí nadchl místní občany a ty začali vzorně spolupracovat. Ve Frýdku Místku nechal vytisknout pohlednice obce, oplatky několika příchutí mu pečou v Bílé Vodě u Javorníka, netradiční vánoční koule objednává každý rok u přátel ve Dvoře Králové nad Labem. Každý rok jinou barva.

Bývalí občané Petrovic žijící v Německu s ním navázali kontakt, přivezli zpět maketu kostela sv. Mikuláše (1793), předali mu sbírku historických knoflíků a mají zájem na další spolupráci. Dalo by se říci, že Jan František Teister v Petrovicích našel svůj druhý domov. Děti ho uznávají pro jeho srdečnost a upřímnost, rodiče hodnotí přehled a organizační talent. Díky řediteli školy se v Petrovicích hraje ochotnické divadlo a zájem o Dívčí válku s kuchařkou Ludmilou Boumovou je nevídaný. "Chci děti něco naučit, proto hodně cestuji (Čína, Indie, Izrael, Barma, Peru, Srí Lanka). Všechny poznatky vracím zpět do školních lavic. Historie je krásná, ale bez zapálených lidí nemá význam. Chci oživit místní tradice, zacelit bolavá místa. V roce 2010 se mi v místním kostele podařilo zorganizovat Štědrovečerní modlitbu pro 80 lidí, kteří dojetím plakali. Mé sny patří lidem v této obci. Jak dlouho tu zůstanu, záleží pouze na jejich vůli," zdůraznil nevšední muž o kterého je najednou velký zájem. Já jsem zjistil, že jeho tajným snem je jízda na koni.