11.9.2012 - Leona Qaša Kvasnicová: Svítí mi šťastná hvězda

Deset měsíců po porodu je štíhlá jako proutek a plná elánu. Rodačka z Brna vede v Praze taneční studio, vymýšlí choreografie a s partnerem vychovává dva syny. "Mám dobré zázemí, tak to zvládám," směje se Leona Kvasnicová, která si říká Qaša.

• Tvrdíte, že tanec je jako součást vašeho těla, je od vás neoddělitelný. Nepřeháníte?

Nepřeháním. Tak to cítím. Bez tance bych to už nebyla úplně celá já.

• Kdy jste si tuhle skutečnost uvědomila?

Vím to odjakživa. K tanci mě nikdo nepřivedl. Našla jsem si ho sama. Ani nevím jak.
Prostě od malička tančím.

• Po kom jste zdědila kloubní pohyblivost?

To netuším, zřejmě nějaké skryté zdroje po předcích…

• V patnácti letech jste propadla výrazovému tanci. Jaká hudba vás tehdy brala?

Ta, kterou nesemlel čas. Například Sting, Genesis, Peter Gabriel a také Madonna.

• O dva roky později jste založila svoji první skupinu Crazy Dancers. Jak jste získala tanečníky, myslím kluky v pubertě?

Přece na holky! Spousta kluků začne tančit kvůli hezkým holkám ve skupině. I když doufám, že důvodem bylo trochu i to, že jsme dělali dobré tancování.

• Když jste v roce 2003 zakládala svoji třetí skupinu If, asi se k vám už hrnuli sami, že?

To ano, ale já si stejně vybírala podle sebe, jen ty vyvolené. Vždy jsem chtěla být obklopena nejen dobrými tanečníky, ale současně i kvalitními lidmi, a to je někdy těžké najít v jedné osobě.

• Mimochodem nějak mi unikla vaše druhá taneční skupina…

Byla to Freedance group, kterou jsem založila v roce 1996, když jsem se vrátila z ročního studia v Nizozemsku.

• Nejdřív ale proberme přelomový rok 1990. Přijali vás na JAMU, stala jste se členkou skupiny UNO a začala jste spolupracovat s Mahenovým divadlem jako choreografka. Tolik věcí najednou!

V mém životě vždycky přicházelo několik nabídek pohromadě. Děje se tak stále. Přijímám všechny výzvy, které mi život předloží. Získávám tak další zkušenosti v oboru. Zvládnout se to dá, ale musím mít zázemí a někoho, kdo mě podpoří. A také dobré zdraví.

• V devadesátých letech váš život připomínal smršť - škola, zájezdy, divadlo, soutěže, spousta cen. Na co vzpomínáte nejvíc?

Vždy na to, co mi dalo zabrat a někam mne posunulo. Což bylo vše, ale konkrétně mi určitě velmi pomohla spolupráce s režisérem Janem Ďurovčíkem. Měli jsme s ním všichni problémy, protože byl a stále je neúprosný a přísný. Ale když s ním vydržíte, vystřelí vás až do hvězd. Dal mi skvělou příležitost zatančit si v jeho bratislavském divadle hlavní roli v představení Romeo a Julie. Pro mne to nebyla jen role, ale kus života.

• Měla jste vůbec čas na soukromý život?

Moc ne. Ale vzhledem k tomu, že moji partneři byli vesměs tanečníci, chápali to. I když paradoxně naše vztahy končily právě kvůli kariéře…

• V letech 2005 a 06 jste kultivovala pohyb zpěváků v soutěži Česko hledá superstar. Byla to dřina?

Velká. Nejdřív jsem všechny musela přesvědčit, že nestačí jen pěkně zpívat. Nejnáročnější však bylo připravit pro živý přenos za jeden den třeba osm choreografií!

• Ještě viditelnější jste se stala v soutěži StarDance 2008, kde jste byla porotkyní.

Ano, k popularitě to zřejmě přispělo. Potkala jsem se tam se skvělými lidmi! Například s vítězkou Danou Batulkovou.

• Nechápu, jak jste ve svém životním fofru stačila porodit dvě děti?

Ani já ne. Stálo to všechno hodně sil, ale neměnila bych, takto jsem šťastná.

• Také jste se stihla vdát za tanečníka a po roce se rozvést. Co se stalo?

Prostě to nevyšlo. Byla jsem za krásnou nevěstu, po celý svatební den se vše točilo kolem mě a pak zase nastaly obyčejné dny. Obřadem se nic nezměnilo. Podruhé už se vdávat nemusím. Hodnota vztahu nespočívá v tom, že na něj máme papír. Podle mě je svatba paradoxně a trochu cynicky první krok k rozvodu. S Martinem to nepotřebujeme.

• Martin Cisarz je také tanečník. Máte spolu dva syny. Nezkusíte ještě malou tanečnici?

Myslím, že na dnešní náročnou dobu jsou dvě děti úplně dostačující.

• Jací vaši kluci jsou?

Úžasní. Vracejí mi energií a hodně se s nimi nasměju. Šestiletý Matěj začal chodit do první třídy a Kryštofovi je deset měsíců.

• Jak to teď s miminem zvládáte?

O výchovu se dělíme rovným dílem. Martin byl u obou porodů. Je statečný. Matýsek se v tátovi vidí a zbožňuje ho!

• Užili jste si léto?

Dovolená na Mácháči byla báječná. Pak kluci odjeli k babičce do Bohumína, odkud pochází můj muž. A ještě jsme byli u moře. Děti vodu milují.

• Vaše mladší sestra Lucie také žije v Praze a stala se dýdžejkou. Má umělecké jméno DJ Lucca. Vídáte se?

Snažíme se, sestra toho má také dost, ale spolupracovaly jsme na dvou tanečních projektech, které jsme nazvaly LL Project. Lucka pouští hudbu přímo na jevišti. Mělo to poměrně velký úspěch. Sloučila jsem všechny možné taneční styly. Byla tam spousta vtipných momentů. Lidé se bavili. Lucka také často chodí na mé lekce pilates ke mně do studia.

• Co vás ještě baví kromě tance a choreografie?

Moje děti mě baví nejvíc! A ve volných chvilkách se zabývám jógou, ráda poslouchám hudbu, čtu. Kdysi jsem velmi hezky kreslila. Třeba se k tomu jednou vrátím.

• Říkáte, že vám svítí šťastná hvězda a vždycky se vám splnilo, co jste si přála. Znáte snad nějaký recept na štěstí?

Nikdy se nevzdávat, věřit ve vlastní síly a rozdávat kolem sebe pozitivní energií. A hlavně pořád o něčem snít! Toť můj recept.

• Letos 23. prosince oslavíte čtyřicáté narozeniny. Dva dny předtím ale má být konec světa. Nebojíte se?

Strach vše ničí. Není čeho se bát. Alespoň ne teď a tady! Takže…

• A toho věku se také nebojíte?

Sebe neošidím. Po všem, co jsem se svým tělem a duší prováděla, budu už opatrnější. Pokud chci s energií ještě dlouho vystačit, musím věci přehodnotit. Potěšení z tance chci mít co nejdéle.

• Takže co chystáte hezkého?

V říjnu se v Brně uskuteční festival - Dance Life Expo. Na této velké taneční události nesmíme chybět. Přijedeme se skupinou If a s LL Projektem. Jinak dál se svými lektory povedu kurzy v pronajatém studiu Dancehouse v centru Prahy.

• Co vaši rodiče říkají tomu, že obě dcery ulítly z hnízda a vedou neobyčejný život?

Smířili se s tím a teď už nám fandí.