24.9.2012 - Vojenské bunkry – technická chlouba i smutná část naší novodobé historie

Přibývá nadšenců, kteří si zchátralé pevnosti berou pod svá křídla.
Reportáž

Ostrava – Snad všichni o nich slyšeli, mnozí je viděli, další je chtějí detailněji poznat, někteří by se do nich nejraději nastěhovali. Řeč je o bunkrech z období první republiky, které se táhnou od Bohumína přes Ostravu až na Opavsko a dále. Ve třicátých letech minulého století byly jejich osádky připraveny odrazit útok fašistického Německa, kterému v té době patřila část území našeho nynějšího souseda – Polska. Kvůli mnichovskému diktátu ze září 1938 však pevnosti bez boje padly do rukou nepřítele. A právě této smutné kapitole našich dějin byla věnována sobotní akce Slezského zemského muzea, které pro zájemce připravilo pochod po linii československého opevnění, a to od Ostravy­­Antošovic až po Darkovičky.

Pochod

Je krátce před 14. hodinou. V Ostravě­Antošovicích se scházejí účastníci pochodu. Někteří mají na sobě uniformy – moderní i historické repliky. Jsou zde rodiče s malými dětmi i důchodci s batůžky. Minimálně 150 lidí.
Náš průvodce Jiří Hořák z Areálu čs. opevnění Hlučín­ ­Darkovičky dává pokyn a my vyrážíme. Před sebou máme prohlídku čtrnácti opevnění s označením MO­S 6 až MO­S 19. Nejznámější je poslední z nich – pevnost Alej v Hlučíně­ ­Darkovičkách, která patří k nejlépe zrekonstruovaným v republice.

Vzpomínka

"Ta akce je taková pietní vzpomínka. Vzdáváme tím hold všem, kteří byli v roce 1938 ochotni položit své životy za obranu vlasti. Je to také forma uznání stavitelům, za to, že během krátké doby dokázali taková opevnění postavit," říká úvodem Hořák s tím, že tato akce se letos koná již pojedenadvacáté. U každého z bunkrů zasvěceně vypráví o počtu mužů tvořících osádku, o zbraňovém vybavení i tloušťce železobetonových stěn.
Následné dotazy přítomných jasně ukazují, že se na pochod vydali lidé, kteří vědí, o čem mluví. "Mám rád takové akce. Jsou na nich pouze ti, kteří se o danou problematiku zajímají. Žádné nucené exkurze, které se jen musejí protrpět," říká jeden z účastníků – Zdeněk Janiurek z Ostravy. Během přibližně osmikilometrového pochodu diskutuje s průvodcem i dalšími lidmi nejen o pevnostech, ale také o způsobu případné obrany.

Vymakané

Všichni se shodují, že linie byla až neskutečně propracovaná. Opevnění se navzájem kryla kombinovanou palbou. "I kdyby útočící jednotky vyřadily jednoho či dva sousedy, linie by nebyla narušena," vysvětluje Hořák a dodává, že významnou roli by sehrály i překážky vybudované v terénu. "Bylo to opravdu vymakané," uznale pokyvuje hlavou průvodce.

Nadšenci

Mezi účastníky pochodu je také Jaroslav Krč z Hlučína, který dělal průvodce u několika prvních ročníků. "Co se za tu dobu změnilo? Historicky samozřejmě nic, to je dané. Nové je to, že se lidé začali o opevnění více zajímat, a dokonce se našli i takoví, kteří se pustili do jejich oprav. A to je skvělé," říká Krč. Většinou jde o nadšence, kteří bunkry mají v nájmu a na vlastní náklady a bez jakýchkoliv dotací se je snaží rekonstruovat. U jedné z pevností takovou skupinu potkáváme. "Je to opravdu o nadšení. Baví nás to. Problémy nám ale dělají zloději. Zrovna nedávno se k nám vloupali. Jde jim o železo," dozvídáme se. Část bunkru je přístupná. Vzniklo zde malé muzeum. Za prohlídku se neplatí, kdo chce, může do kasičky vhodit libovolný příspěvek na další práce.

Podobných bunkrů, které si někdo vzal pod ochranná křídla, je v obranné linii více. Dát je do pořádku však představuje dlouhodobý a téměř nadlidský úkol. Přesto se o to snaží. Během trasy se od průvodce dozvídáme řadu zajímavých informací. Například o komunikaci mezi jednotlivými sruby a velením, o způsobu ochrany před chemickým útokem nebo výběru vojáků. "Nemohl tam být každý. Podmínky byly přísné," vysvětluje Hořák s tím, že vojáci museli mít československou národnost a "státní spolehlivost", jejich rodina byla prověřována až do třetí generace. Akce za průtrže mračen končí u chlouby zdejší linie – rekonstruovaného pěchotního srubu Alej v Hlučíně­ ­Darkovičkách. Je za námi více než čtyřhodinový pochod, který znamenal nejen příjemnou procházku...

Foto: HISTORIE. Na pochod po linii československého opevnění se vydalo více než 150 lidí, pro které organizátoři připravili zajímavý program.
Foto: NEODOLAL. Jen málokterý kluk si nechal ujít možnost zamířit pevnostním kulometem na cíl v terénu.
Foto: KULOMETY. Zájemci si některé bunkry mohli prohlédnout i zevnitř. Lákadlem byly zejména kulomety, o kterých zasvěceně vyprávěl průvodce Jiří Hořák (vlevo).

Snímky: Deník/Jaroslav Perdoch