24.9.2012 - Kávu si osladím

Počátkem září uplynulo 125 let od narození významného moravského podnikatele Arnošta Dadáka. Proslul především výrobou kávy a jeho pražírna ve Valašském Meziříčí patřila k nejmodernějším v Evropě.

Kávovník se v českých zemích objevil poprvé roku 1698, kdy ho do své pražské koleje dovezli jezuité. Širokou oblibu si však nápoj vyráběný z jeho plodů získal až mnohem později. Teprve na přelomu 19. a 20. století se extrakt z kdysi exotické rostliny stal neoddělitelnou součástí života většiny Čechů. V té době se také ve Valašském Meziříčí zrodila firma Arnošta Dadáka, která se na výrobu kávy zaměřila. Netrvalo dlouho a zdejší výrobky se staly pojmem. Když roku 1936 přijel československý prezident Edvard Beneš do nedalekých Luhačovic, neodolal a vyhlášenou firmu navštívil. Traduje se, že Arnošt Dadák mu tehdy kávová zrnka vlastnoručně upražil.

Koloniál Dadák Budoucí slavný podnikatel se narodil roku 1887 ve Valašském Meziříčí v rodině mlynáře. Podle dochovaných svědectví měl obchodního ducha už od dětství. Ještě před dosažením zletilosti si roku 1905 otevřel v rodném městě první podnik – firmu na dovoz a zpracování koloniálního zboží. Káva tvořila jen jednu z položek širokého sortimentu, to se ale mělo brzy změnit.

Dadákova firma zpočátku neměla vlastní prodejnu, její majitel proto rozvážel zboží jednotlivým zákazníkům a do obchodu příbuzných na kole. S překvapením zjišťoval, že největší zájem je právě o praženou kávu. Důvod byl zřejmý: Používal vlastní metodu pomalého pražení, která jeho nápoj výrazně odlišila od konkurence. Bicykl proto záhy vyměnil za koňský povoz a počet odběratelů se rychle zvyšoval. První světová válka sice dovoz a výrobu kávy omezila, po skončení bojů po ní však lidé zatoužili o to víc. Dadák na nebývalý zájem pružně zareagoval a začal podnikat ve velkém. Přikoupil pozemky a počátkem 20. let minulého století na nich postavil novou pražírnu a balírnu kávy.

ARDA a INDA V letech 1923 až 1930 podnik výrazně zmodernizoval a vedle kávy začal dovážet a zpracovávat také čaj, rozinky, mandle, lísková jádra a koření, na jehož mletí vybudoval dvouposchoďový automatický mlýn. Hlavní část výrobního komplexu tvořily dvě provozní budovy se skladišti a pražírnou. Firma zaměstnávala kolem 50 lidí a za jednu hodinu upražila a vyčistila až 250 kilogramů kávy. Svými produkty zásoboval Dadák velkou část Moravy i Slovenska a vyvážel také do zahraničí. Pro kávu používal značku ARDA (vzniklou z prvních písmen jeho jména a příjmení) a propagoval ji sloganem: "Káva ARDA na stole, spokojenost v rodině." Čaj a koření měly společný název INDA.

V době největší slávy měla firma vedle Valašského Meziříčí zastoupení také ve Zlíně, prodejní sklady v Brně-Židenicích, Moravské Ostravě a Přerově a tranzitní sklady v Hamburku a Bohumíně. Dadák jezdil často nakupovat nové zboží do ciziny a osobně také kontroloval jeho převzetí v hamburském přístavu.

Optimismem k úspěchu Když se roku 1935 konaly ve Valašském Meziříčí oslavy 30. výročí Dadákovy firmy, její majitel mohl s klidným srdcem napsat: "Budoval jsem svůj importní a výrobní podnik se svými věrnými spolupracovníky po 30 let tak houževnatě, že jsem dosáhl vytčeného sobě cíle." Recept na podnikatelský úspěch popsal takto: "Se zasmušilou tváří a s pesimismem v srdci nelze vítěziti v hospodářských bojích, a je tudíž nutno míti mnoho životního optimismu a nezlomné vůle jíti vpřed, chceme-li obstáti." A optimismus dadákovi skutečně nechyběl. Ve sklenících hned u závodu si dokonce nechal vysázet vlastní kávovníkové plantáže. Na velkovýrobu jejich produkce pochopitelně nestačila, na reklamu však ano. skleníky se staly velkou atrakcí pro celé Valašsko a hrdý majitel se v nich často nechával fotografovat. Roku 1936, kdy město navštívil prezident Beneš, dosáhla firma vrcholu. už o tři roky později bylo ale všechno jinak. dadák i přes vzrůstající hrozbu nacismu neúnavně pracoval na dalším rozvoji podniku, což se neblaze podepsalo na jeho zdraví. Roku 1939 dostal srdeční záchvat a v pouhých 52 letech zemřel.

ústup Ze sláVY Majitelkou firmy se stala dadákova manželka Božena a řízení podniku se ujal podnikatelův syn Arnošt mladší. druhá světová válka ovšem znamenala pro firmu velké ztráty, protože byl zakázán prodej zrnkové kávy a zastaven dovoz koření i čaje. Arnošt dadák mladší hledal nové možnosti pro výrobu a postupně přecházel na kávové a čajové náhražky, tedy obilnou kávu a speciálně fermentované listy maliníku a ostružiníku.

Firma válku přežila, poválečné změny ale už ne. V březnu 1948 do ní byla zavedena národní správa a v srpnu 1949 byl vyhláškou ministerstva vnitra podnik zestátněn. Jeho název se změnil na "Velkodistribuční podnik, závod 47, balírna koření, Valašské Meziříčí". dadákova rodina musela z města odejít – byl jí zabaven dům, osobní automobily, vkladní knížky i cenné papíry. Firemní skleníky byly jako buržoazní přežitek nemilosrdně zbourány.

dadákovi potomci získali podnik zpět až po zdlouhavém restitučním řízení roku 1993. obávali se však tvrdé konkurence společností Tchibo a douwe Egberts, proto se spojili s firmou Jacobs suchard, které následně celý podnik prodali. současným vlastníkem je společnost Kraft Foods CR, která v České republice vyrábí také kávu Jacobs, čokolády Milka, Figaro, oplatky siesta či nápoj Tang. Tradiční značku dadák, která byla ještě koncem 90. let známá po celé republice, ale poslední dobou propaguje už jen lokálně.

---

ROBERT ŠIMEK

Arnošt Dad ák (1887–1939) Narodil se 5. září 1887 ve Valašském Meziříčí v rodině mlynáře. Od mládí chtěl být obchodníkem a jeho osudem se stala káva. Roku 1905 začal s jejím ručním pražením a zaznamenal první úspěchy. Po roce 1918 podnik rozšířil. Vybudoval novou pražírnu a balírnu kávy, které následně doplnil o další provozy. Kromě podnikání se podílel také na veřejném životě a místní politice. Byl funkcionářem Sokola a podporoval volbu T. G. Masaryka poslancem Říšské rady za valašská města. S manželkou Boženou měl tři děti – Arnošta, Jiřího a Boženu. Zemřel 5. dubna 1939.