16.10.2012 - Sport mě naučil nejen vyhrávat, ale hlavně prohrávat, což je pro život ještě důležitější

Štafeta Deníku

Písek – Jak název rubriky napovídá, ti, kteří se v ní objevují, si otázky předávají jako štafetový kolík. Dnes štafetový kolík otázek od předsedy Okresního mysliveckého spolku Písek Jana Matulky převzal sportovní střelec Bedřich Jonáš.

• Kolik už máte doma medailí a které si vážíte nejvíce?

Z velkých soutěží, jako je mistrovství světa nebo Evropy, mám 57 medailí. Kolik je všech medailí, opravdu nevím. Moc se mi líbila odpověď mého kolegy Luboše Račanského, který jednou na podobnou otázku odpověděl: "Já nevím, asi patnáct kilo." Vybrat jedinou medaili, které si nejvíce vážím, je nemožné. Ke každé vede trochu jiná cesta, proto si vždy nejvíce cením té, která je poslední.

• Jak vzpomínáte na střelecké začátky na půdě lesnické školy, kdo vás přivedl ke střelbě a jak dlouho se jí věnujete?

Ke střelbě mě přivedl táta. Dobře si pamatuji na den, kdy mě dovedl na střelnici a asi po dvou hodinách se mě zeptal, jestli chci chodit střílet častěji. Neodpověděl jsem právě přesvědčivě, že to můžu zkusit, no a zkouším to už patnáct let. Na lesnické škole jsem střílel asi sedm let. Trénoval mě tam tenkrát pan Mayer, kterému vděčím hlavně za čas, který byl ochotný nám věnovat při tréninku a závodech.

• Střílíte jen na terč při soutěžích, nebo užijete své schopnosti například na honu?

Myslivosti a lovu se věnuji jen o pár let méně než sportovní střelbě. Návyky získané na střelnici mi určitě mohou pomoci v situacích, kdy je potřeba rychle zamířit a vystřelit. Lovit zvěř je však mnohem těžší a je potřeba k němu přistupovat zodpovědněji než ke střílení do terče. Výstřelu při lovu předchází pozorování zvěře, určení jejího věku a zdravotního stavu, nic z toho vás na střelnici nemusí zajímat.

• Jaká je nejdůležitější vlastnost pro střelce?

Ač to tak nemusí na první pohled vypadat, tak i střelba může být pořádná dřina. Proto je důležitá určitá dávka zarputilosti, sebedůvěry, ale i klidu a pokory. Sportovní střelba je především o psychice. Hodně střelců dosahuje v tréninku výborných výsledků, ale nejsou schopni jich dosáhnout v důležitém závodě. Je nutné umět pracovat s nervozitou a přeměnit ji v plné soustředění. Každý sportovec se musí umět vyrovnat s prohrou i s vítězstvím, ani jedním se nesmí nechat příliš unést. Sport mě naučil nejen vyhrávat, ale hlavně prohrávat, což je pro život asi ještě důležitější.

• Přesahuje střelba i nějak do vašeho osobního života?

Samozřejmě že ano. Pokud se něčemu věnujete patnáct let, tak to na vás musí zákonitě zanechat nějaké stopy. Mám to štěstí, že se můj koníček stal i mým zaměstnáním. V současné době jezdím trénovat do Plzně, kde během přípravy před důležitými závody trávím tak čtyři dny v týdnu. I když mám v práci volno, tak střílím z různých zbraní a někdy ani neumím určit hranici mezi střílením pro zábavu a prací.

---

Odpovídá Bedřich Jonáš

Narodil jsem se v Písku v roce 1985. Studoval jsem zde střední lesnickou školu. Střelbě jsem se začal věnovat v roce 1997. Rok 1999 mi přinesl první medaili z mistrovství Evropy. V roce 2006 jsem získal první individuální medaili v mužské kategorii a o pár měsíců později mě zaměstnal armádní sportovní oddíl (ASO) Dukla Plzeň. V roce 2009 jsem se oženil se svojí ženou Andreou, která pochází ze severomoravského Bohumína. Poté přišlo absolvování bakalářského studia na České zemědělské univerzitě v Praze (2010). V současné době jsem stále zaměstnán u ASO Dukla Plzeň na pozici mladší instruktor sportu a se ženou čekáme dvojčata. Na snímku jsem uprostřed.