12.11.2012 - Vzpěrač, který se dal na malování

» Seriál Zákulisí rozhovorů Luboše Zahradníčka Tentokrát s Janem Nagym v roce 2001. V Bohumíně, v roce 1976, na Mistrovství republiky jsem nadhodil rekordních 245 kilo, ale neudržel jsem je, rozhodčí mě nechali vykrvácet. Držel jsem činku snad deset sekund.

Tak vzpomíná bývalý československý reprezentant ve vzpírání Jan Nagy. "Už v Teplicích jsem dal 240 kilogramů, byl to tehdy třetí nejlepší výkon na světě, lepší byli jen Alexejev a Bonk. Vážil jsem 138 kilo." Dnes už Honza vzpěrače nepřipomíná. Váží metrák, je prošedivělý a na vzpírání si už ani nevzpomene. Soutěžil v období, kdy doktoři se nežinýrovali ordinovat povzbuzující prostředky a kdy stranická rozhodování ve sportu bývala běžnou Ve 12 letech onemocněl revmatickou horečkou, na kterou se umíralo. V Karlovarské nemocnici strávil celý rok. Lékaři mu sport zakázali. "Nedodržoval jsem to, jezdil jsem na kole. V Ostrově jsem se seznámil s koulí a s diskem." Pak dostal pozvánku k zápasníkům, ale vadil mu upocený kontakt se soupeři. Trenér Martan mu doporučil vzpírání - tam by mohl své síly využít. Ozval se sokolovský trenér František Škarda a bylo rozhodnuto. "Vzor jsem neměl. Tehdy byl hodně protěžovaný policajt Pavlásek z RH Praha. On vzpíral od dětství, mně stačily dva roky, abych se stal nejsilnějším mužem Československa. Bylo to v období, kdy jsem mu vzal rekord v nadhozu."

Trenéři to s ním měli těžké, trénoval podle vlastních pocitů a říkal každému, co si myslí. Chtěl být čistý, chtěl se dostat na olympiádu. Úspěchy se dostavovaly. Konstance, Havana, Montreal - tady získal bronzovou medaili v nadhozu - 237,5 kg. Blížily se OH v Moskvě a Nagy se dostal do sporu se sokolovským trenérem Hajným, který ho nutil ke startu na Poháru SČSP. Byl to zásah do osobních plánů. Nejel. Došlo k rozepři, Honza bouchl dveřmi a se vzpíráním skončil. Bylo mu 34 let, byl v dobré formě a určitě by z Ruska medaili přinesl. "Hajný sportu nerozuměl, šéfoval sokolovskému byťáku, takoví lidé ve sportu rozhodovali. Pobouřilo a urazilo mne to." Po padesátce si Nagy uvědomil, že tělo dost trápil, shodil 30 kilo a začal studovat výživu. V současnosti vede asketický život, nikdy nekouřil a nepil alkohol. Dal se na malování. "Mám zakázky z Německa. Na mou vegetariánskou stravu to stačí."