8.12.2012 - Bohumínská ulice nese jméno spoluzakladatele Sokola

Denně vyslovujeme názvy mnoha škol nebo ulic zcela automaticky, a občas používáme i familiární verze jejich názvu. Mám na mysli například Cingrovku (kolonie nebo ulice P. Cingra) nebo třeba ulici K. Sliwky v Karviné­Fryštátě. Mnohdy však vlastně nevíme, kdo jsou nebo byli lidé, jejichž jména místní ulice či školy nesou. Proto jsme zapátrali v paměti, nahlédli do archivů a pravidelně vám přinášíme medailonky těch, jejichž jména ani po jejich smrti nezmizela a žijí s námi dodnes. (toj)

Seriál Deníku

Bohumín – V Novém Bohumíně, nedaleko Sadů Petra Bezruče, se nachází ulice pojmenovaná po jednom ze zakladatelů spolku Sokol. Jedná se o Fügnerovu ulici. Jindřich Fügner se narodil 12. září 1822 v Praze do rodiny zámožného obchodníka. Původně se na přání otce věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Měl ale vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým pobytem v zahraničí získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.

Sympatie s osvobozeneckým hnutím národů, které otřáslo Evropou v revolučních letech 1848 až 1849, a vnitřní nesouhlas s bachovským režimem přivedly Fügnera do českého tábora a k upřímnému českému vlastenectví. Ve vlasteneckých kruzích se Jindřich Fügner v roce 1860 seznámil s Miroslavem Tyršem, kterému pomáhal uskutečnit myšlenku na založení českého tělocvičného spolku nejen jako významného prostředku k fyzickému a duševnímu zotavení národa, ale i jako prostředku schopnému do národně emancipovaného hnutí zmobilizovat široké vrstvy českého lidu. 16. února 1862 vznikl spolek nazvaný Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou.

Navrhl a zavedl tykání členů a oslovování "bratře", rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první pražské sokolovny. Dne 15. listopadu roku 1865 stihla české sokolské hnutí těžká rána. První starosta a mecenáš pražské sokolské jednoty Jindřich Fügner zemřel po krátké nemoci na otravu krve ve věku pouhých 43 let. Poslední rozloučení odpovídalo jeho vysoké společenské autoritě. Pohřebního průvodu i vlastního obřadu na Olšanských hřbitovech se účastnily tisíce lidí.