12.3.2013 - O tom, že škola nezachrání, co rodiče nesvedou

Zápisník

Minulý týden jsme se zajeli podívat do základní školy v Bohumíně-Pudlově. Děti se tam učí rapovat a tancovat, vede je romský raper Lukrecius Chang z Karviné. Jak myslíte, že to v té škole, kam chodí spousta romských dětí, vypadalo? Představujete si rozbitá okna, zničené schodiště, pomalované zdi? To je mi líto. Škola je krásná, jako ze slabikáře. Aby ne, když ji vede Jarmila Horová. Děti miluje a ty romské obzvlášť. Nadšeně nám ukazovala jejich práce z výtvarky a vyprávěla, že když jim dá na výběr mezi zničením a zachováním obrázku, nechápavě se jí ptají: "Proč? Dalo nám to práci." Smutně ale přiznává, že škola nedovede zachránit, co rodiče nezvládnou. "Děti odtud odcházejí většinou na učiliště, kde se s nimi nikdo nemazlí. Když je rodiče nepodpoří, aby se učily, skončí," vylíčila Horová. A mě napadlo, že v takových případech pomůžou jedině nové vzory. Lukrecius Chang by mohl být jedním z nich. Často sice zpívá sprostě, ale – jak jinak by měl popsat, co vidí kolem dokola?