23.3.2013 - V play off mě na střídačce trochu svrběly ruce

Bývalý vynikající hokejista a nyní trenér Michal Piskoř prožil první sezonu v Krnově. Musel se potýkat s problémy se sestavou, sám ale nastoupit nechtěl, i když připustil:

Krnov – Kouč Michal Piskoř má za sebou první sezonu na krnovské střídačce. Po rozpačité základní části prožil jeho tým povedené play off, kdy podlehl až ve třetím utkání semifinálové série o jediný gól favorizované Kopřivnici. Kromě toho se Michal Piskoř věnuje krnovské mládeži, která pod ním velmi roste.
Jak viděl uplynulou sezonu sám trenér? Bude pokračovat v Krnově? Sleduje extraligu? A jak vzpomíná na hráčskou kariéru?

• Máte za sebou první sezonu na lavičce Krnova. Jak jste se vlastně do Krnova dostal?

Trénoval jsem Opavu ve 2. lize, absolvoval jsem s mužstvem letní přípravu. Během ní jsme se měli s panem Hadamczikem domluvit na smlouvě. Určité věci, na kterých jsme byli domluvení, se změnily. Na to jsem nemohl přistoupit, tak jsem se postu trenéra v Opavě vzdal. Prakticky hned jsem dostal nabídku od Romana Tichého, abych trénoval krnovské A­mužstvo, plus ještě dělal šéftrenéra mládeže.

• Krnov hraje krajskou ligu, tedy o soutěž níž než Opava. S jakými plány jste do Krnova šel?

Trénovat v krajské lize je něco jiného než 2. liga, hlavně když se díváme na výkonnostní hledisko. Ti kluci v kraji jsou amatéři, kteří hokej hrají pro radost a nic za to nedostávají. Ale věděl jsem, do čeho jdu. Během sezony ale přišly momenty nebo věci, které mě překvapovaly.

• Je to tak velký rozdíl trénovat mužstvo 2. ligy a kraje?

Je to rozdíl. Je to asi takový rozdíl, jako byste trénoval 2. ligu a pak šel do první, nebo do extraligy. Je to dáno kvalitou hráčů, ale i zabezpečení týmu. Je to jako ve všem otázka peněz.

• Jsou v Krnově hráči, kteří by mohli hrát i vyšší soutěže?

Určitě jsou hráči, kteří by mohli jít výš. Samozřejmě by museli tomu hokeji obětovat víc, víc pro sebe dělat.

• Když se vrátíme k uplynulé sezoně, tak ze začátku se vám moc nedařilo. Čím to bylo?

Abych pravdu řekl, tak jsem s krajskou ligou neměl nějaké předcházející zkušenosti, neuměl jsem odhadnout sílu ostatních mužstev. Věděl jsem, že Krnov hrál loni na špici. Ten tým je poskládaný tak, že tam jsou hráči z Krnova a Opavy. Někteří už jsou trošku starší ročníky, a každým rokem jsou starší a starší. Trošku se nám změnila i příprava. Šli jsme oproti ostatním později na led, místo tří tréninků týdně jsme měli jen dva, což byly okolnosti, které tu sezonu ovlivnily.

• Někteří hráči vám vypadli ze sestavy i během sezony.

To je další věc, že jsme počítali s některými dalšími hráči. Věděl jsem, že Krnov trápí obrana, tak jsme chtěli využít služeb opavských hokejistů, které jsem znal a s nimiž jsem v juniorce spolupracoval, trénoval jsem je. Povedlo se je dostat do Krnova, jenomže pak přestali chodit na tréninky, na zápasy. Odehráli toho hrozně málo. Počítal jsem s Davidem Rýparem, ten byl na jednom tréninku a po klucích mi vzkázal, že dělá vysokou školu a nestíhá to. Jirka Dohnal odehrál možná tři zápasy v sezoně. Na těch dvou jsem chtěl stavět obranu, ale bohužel. Třetím byl Vojta Žídek, ale ten měl hodně pracovních povinností. Co mohl, tak odehrál, ale v play off chyběl. Tahoun Ondra Pavlica měl špatnou sezonu. Byl dlouho zraněný, pak do toho koloběhu naskočil, ale neuměl se do toho dostat. A když začalo play off, tak se znova zranil.

• Složení sestavy, nejen obrany, to byl asi největší krnovský problém v sezoně.

Určitě. Co se týče obrany, tak tam máme tři stabilní hráče, co v tom beku hráli. Pak jsme to chtěli doplnit mladými, což se nepovedlo. Tak jsme museli obranu doplnit hráči, kteří ani nečekali, že by mohli hrát pravidelně. Ale já jsme strašně rád, že na tréninky chodili, a že ty zápasy odehráli. Míra Tvardek mi říkal, že chtěl chodit na tréninky, ale nečekal, že bude hrát. A zrovna on odehrál devadesát procent zápasů. Takže se to lepilo. A ta sezona byla jako na houpačce. Dvakrát jsme zahráli dobře, uměli jsme držet krok s favority, s Orlovou to byl parádní zápas. A pak jsme zase vybouchli doma s Karvinou nebo Bohumínem.

• Sezonu zachránilo úspěšné play off, i když i do něj se šlo s improvizovanou sestavou.

Říkal jsem klukům, že play off je úplně jiná soutěž, že tam nezáleží na jménech, ale na tom, jak ten manšaft bude držet při sobě. Když se do hry dá srdíčko, tak se můžou povést velké věci. Kluci mě hodně překvapili, jak drželi spolu, byli obětaví, bojovali a ta odměna v podobě postupu do semifinále přišla.

• Studénka byla ve čtvrtfinále favoritem, paradoxně jste vyhráli obě utkání venku a doma vybouchli. Co rozhodlo sérii ve váš prospěch?

Povedl se nám první zápas ve Studénce, odehráli jsme ho výborně dozadu. Trošku jsme je překvapili, protože poslední zápas základní části jsme s nimi lehce prohráli. Mohli jsme sérii ukončit už doma, ale nezvládli jsme to psychicky. Utkání bylo dlouho vyrovnané. Po dvou třetinách to bylo 2:4, takže to viselo na jednom gólu. My jsme ho bohužel nedali, potom jsme sami inkasovali a hra se nám sesypala. Říkal jsem klukům, že se nic neděje, je jedno jestli to skončí 9:2 nebo 1:0. Bylo to 1:1 na zápasy a znovu jsme jeli do Studénky s pokorou, a že to zkusíme. Soupeř už se viděl v semifinále, ale kluci táhli za jeden provaz, navíc výborný výkon opět podal Roman Šlupina v bráně. Zaslouženě jsme vyhráli a postoupili.

• V semifinále přišla Kopřivnice, největší favorit play off. Série se také protáhla na tři utkání, co bylo rozhodující?

Kvalita kádru byla určitě na straně Kopřivnice, nebudeme si nic nalhávat. Kluci se snažili. První zápas byl vyrovnaný, rozhodovala jedna branka. To utkání trošku nevyšlo rozhodčímu, ale na to se nechci vymlouvat. Ve druhém zápase doma jsme hráli skoro tři čtvrtiny času v oslabení, ale to nás možná zocelilo, a zvládli jsme to. Byl jsem hlavně rád, že jsme před domácími fanoušky odčinili ten výprask se Studénkou. Ukázali jsme jim, že hokej hrát umíme, umíme bojovat. V rozhodujícím utkání v Kopřivnici jsme neměli co ztratit. Tak jak jsem dva zápasy říkal, že byli velmi slabí rozhodčí, tak v tom třetím, i když jsme jej prohráli, tak jsem byl rozhodčího pochválit, pískal výborně. Víc takových sudích v kraji. Co k tomu říct? Rozhodl jediný gól v rozhodujícím zápase. Nezbývá než Kopřivnici popřát ve finále štěstí. Každopádně myslím, že jsme se drželi statečně.

• Ve finále hraje Kopřivnice proti Uničovu, koho favorizujete?

Já osobně Uničov. Oni hráli celou sezonu trošku s jiným mužstvem, než hrají teď. Je pravidlo, že hráč, který nastoupí v play off, musí mít odehráno padesát procent zápasů v základní části. Někteří kluci, co tam teď hrají, mají polovinu zápasů možná jen na papíře, ale ne na ledě. Bavil jsem se s manažerem Horního Benešova, ten říkal, že tam mají tři, čtyři hráče, kteří tam celou sezonu nebyli, snad z Olomouce nebo odkud. Tvrdím, že každý si to má odehrát s tím týmem, co hrál celou sezonu.

• Když se podíváte na uplynulou sezonu jako celek, tak panuje spokojenost?

Musíme být střízliví, musíme se na to dívat tak, že to kluci hrají ve volném čase, zadarmo. Letos ty peníze nebyly ani na vybavení. Kluci si hokejky a všecko kupovali za svoje peníze. Sezonu bych zhodnotil tak, že základní část mohla být lepší. Na druhou stranu kvalita okolních mužstev šla nahoru, hraje tam plno mladých. My v Krnově nemáme moc z čeho kádr doplňovat. Spolupráce s Opavou moc nefunguje. Možná že do budoucna budeme za sedmé místo po základní části rádi. Kluci, co mužstvo táhli, tak stárnou, a z mladých se letos prosadili možná jeden, dva.

• Jak jste říkal, všichni omlazují a Krnov stárne. Více než polovinu mužstva tvoří starší hráči. Ze střední generace je tam jen Pavel Michálek, a pak kluci do třiadvaceti let.

Mladí sice jsou, ale není jich tolik bohužel. Já bych je rád stavěl, rád trénoval, ale není odkud brát. V Krnově není juniorský hokej, hráči nám odcházejí v páté, šesté třídě. Pokud se chytnou, tak hrají třeba za Opavu nebo někde ještě dál. Pokud se nechytnou, tak buď skončí s hokejem, nebo nám je Opava nedává zpátky. Je to do budoucna problém. Samozřejmě máme mladé hráče jako je Honza Kostovský, Tomáš Kubík, Ondra Pavlica, kteří už by to taky měli brát na sebe. Krajská liga není podle mě soutěž, ve které nějak moc jde o umístění po základní části. Tam je důležité hrát takový hokej, který se líbí lidem, aby je to bavilo, aby chodili na stadion. A pak teprve přijde důležitá část, play off.

• Když se podíváme na hráče jako Jiří Hudečka nebo Pavel Němec, to je vaše generace. Klidně byste tedy v Krnově mohl ještě hrát.

Oba jsou ode mě o rok mladší. Asi bych to mohl absolvovat. (usmívá se)

• Neuvažoval jste o tom, že byste nastoupil, když byl problém se sestavou?

Neuvažoval, to by ani nešlo, protože já jsem registrován v zahraničí a musela by se za mě zaplatit transferkarta, to je asi 1500 švýcarských franků. To bych už ani nikomu nedoporučil, aby to za mě platil (směje se), za tak starého hráče. Samozřejmě někdy mě na střídačce ruce svrběly, ale myslím, že bude lepší, když zůstanu v roli trenéra.

• Jak vás berou starší hráči, když jste skoro stejný ročník?

Úplně v pohodě, dneska to není o tom, jestli si s někým tykáš nebo vykáš, je to o tom, že jednou jsi hráč a máš k trenérovi respekt. Samozřejmě to je z obou stran. Myslím si, že jak se trenér chová k hráčům, tak se oni chovají k němu. Když se chová férově, mluví s nimi, tak je to i naopak. Já jsem absolutně neměl celou sezonu s nikým problém, tohle fungovalo dobře.

• Kromě mužů jste trénoval i mládež po pátou a šestou třídu. Co vás bavilo víc, muži nebo děti?

Když jsem skončil hráčskou kariéru, tak jsem nešel hned k áčku, jak to někteří trenéři dělají, i když jsem mohl. Chtěl jsem si trenérskou práci zkusit od dětí. Trénoval jsem od žáků v Opavě až po dorost, juniory, potom ve Frýdku v mužích, v Opavě v mužích, takže jsem si prošel vším. A nedá se říct, co by mě víc bavilo. Práce s dětmi mě velice baví, naplňuje mě, tím jak vidím, jak mi rostou před očima, jak se zlepšují. Co je učíte, tak funguje. Letos v Krnově mi mládež udělala velkou radost, protože udělala velké pokroky, které se ukázaly i na výsledcích a tabulkách soutěží. I když výsledky u mládeže nechci nějak přeceňovat, a nechci se na ně dívat. Ale prostě mě těší ten jejich pokrok. Ale na druhou stranu mě baví i práce s chlapama, je to jiný hokej, naplňuje mě obojí.

• Lze už v tom mladém věku, od té čtvrté, páté třídy rozpoznat velký talent?

Určitě to jde poznat. Samozřejmě v růstu a výchově mladého hokejisty nastanou určité okamžiky a nástrahy, kdy se může stát, že i ten velký talent skončí. To je hlavně přechod z žáků do dorostu, kolem čtrnácti, patnácti let, puberta. Znal jsem hodně kluků, kteří patřili k nejlepším nejen v kraji, ale v republice, a v sedmnácti, osmnácti o nich nikdo nevěděl, protože se chytli jiných věcí. Takže talent se poznat dá, ale musí se rozumně rozvíjet a držet trošku při zemi, aby ten kluk makal a nekoukal vedle sebe na lákadla a věnoval se hokeji. Oni to vždycky všichni pochopí, až jsou dospělí a řeknou: Trenére, měl jste pravdu, kde jsem dneska mohl být.

• Vy jste hrál dlouhá léta extraligu, sledujete ji pořád?

Samozřejmě sleduji. Nejezdím po stadionech, toho mám za tu sezonu dost, takže mě to ani neláká, ale určitě se podívám v televizi. Hlavně se vždycky těším na play off, tam jsou hodně zajímavé zápasy.

• Komu fandíte?

Nedá se říct, že bych měl nějaký hodně oblíbený tým. Určitě tam ale můžu zařadit kluby, kterými jsem prošel jako hráč, takže Vítkovice a Třinec. Když hraje Třinec se Spartou, tak držím palce Třinci. Když Vítkovice se Zlínem, tak stoprocentně Vítkovicím.

• A když Vítkovice s Třincem?

(směje se) Tak to je mi úplně jedno. Rád se prostě podívám na dobrý hokej, ale že bych někomu fandil, to ne. Možná, když jsem byl mladší.

• V extralize probíhá play off, máte nějakého favorita nebo tip na vítěze?

Favoritů už bylo tolik, kteří pak vypadli v prvním kole. Abych řekl pravdu, tak tip nemám. Slávia může jít hodně daleko, ale mezi těmi posledními čtyřmi mužstvy už jsou ty souboje strašně vyrovnané. Už to bylo vyrovnané i ve čtvrtfinále, takže těžko říct.

• Dovedete si sám sebe představit na lavičce některého z extraligových týmů?

Myslím, že už asi ne. Kdybych hned po konci kariéry šel do nějakého extraligového týmu jako trenér, vydal se touhle cestou, bylo by to asi jiné. Dneska je to všechno o kontaktech. Já jsem se vydal jinou cestou. Byl jsem doma v Opavě. Nechtěl jsem totiž už nikam cestovat. Když děláte kouče u extraligy nebo u juniorských týmů a chcete mít dobrý flek, tak musíte brát v úvahu, že například dostanete nabídku v Budějovicích, v Pardubicích nebo Liberci. Na jednu stranu je to krásné, ale já jsem se za svůj hokejový živit tolik nacestoval, byl jsem neustále od rodiny. Pořád jsem dojížděl, potom jsem byl v Německu, Polsku. Od osmnácti do devětatřiceti, kdy jsem skončil s aktivní kariérou, jsem neustále cestoval. Tak teď už mě to moc neláká. Samozřejmě kdyby se ozvaly Vítkovice, že mě chtějí někde k dorostu, k juniorce, do Ostravy není daleko, tak bych šel. Chtěl jsem být v rodném městě, v Opavě, když jsem začínal, byly tady mládežnické extraligové týmy, teď se to bohužel postupně rozprodalo. To bylo pro mě velké zklamání. Ale chci zůstat někde blízko rodné hroudy, takže momentálně mi Krnov vyhovuje.

• Na které angažmá ve své hráčské kariéře vzpomínáte nejraději?

Určitě na Vítkovice, to byly krásné roky. Trénoval nás pan Vůjtek, na kterého já nedám dopustit, výborný trenér, výborný člověk, rovný chlap. Pod ním jsme měli vynikající sezony, jednou jsme brali bronz, jednou stříbro. To stavím nejvýš. Pak asi Třinec, tam byla dobrá parta, ale už to nebylo to, co pod panem Vůjtkem ve Vítkovicích.

• Se kterými spoluhráči se vám hrálo nejlépe, na které nejvíce vzpomínáte?

Těch spoluhráčů bylo tolik, že to je těžko říct, ať na někoho nezapomenu. Ve Vítkovicích jsme váleli s Alešem Badalem. To byl výborný střelec. Hrál jsem s Honzou Peterkem, který ještě dneska pořád válčí v Třinci. S Romanem Šimíčkem. Vzpomínám na všechny, ale těžko říct, s kým se mi hrálo nejlépe. Potom jsme hráli dlouho s Petrem Foltou, i v Liberci byli hráči, co mi padli do noty, i v Německu. Je jich hodně.

• Co vy a Krnov v příští sezoně?

Příští sezonu mám určitě spojenou s mládeží. Mám smlouvu, kterou jsem podepsal už v prosinci. To mi byla nabídnuta smlouva až do roku 2015, takže u mládeže budu určitě. Co se týče mužů, zatím jsem s nikým nemluvil. Po posledním zápase jsme si s klukama podali ruce a s vedením. Čeká nás ještě dneska přátelský rozlučkový zápas s Dubnicou. Potom máme sezení a rozloučíme se. Zatím tedy nic konkrétního nevím.

---

Michal Piskoř Ročník narození: 1967 Místo narození: Opava Hráčská kariéra: HC Slezan Opava, TJ Zetor Brno, Dukla Jihlava, VTJ Tábor, HC Vítkovice, HC Oceláři Třinec, HC Senators Rosice, HC Stadion Liberec, GKS Tychy (Polsko), Podhale Nowy Targ (Polsko), 1. EV Weiden Trenérská kariéra: HC Slezan Opava (mládež), Frýdek­Místek (muži 2. liga), HC Slezan Opava (muži 2. liga), HK Krnov (muži krajská liga a mládež)

Práce s dětmi mě velice baví, naplňuje mě. Vidíte, jak vám rostou před očima, jak se zlepšují. Co je učíte, tak funguje. Letos v Krnově mi mládež udělala velkou radost.

Michal Piskoř, trenér HK Krnov