28.3.2013 - Dopisy

Mít, či nemít děti

Téma, INSTINKT č. 9

Moc vám děkuji za článek – Mít, či nemít děti – jsem ráda, že někdo vynesl na světlo toto téma. O uvedeném jsem v časopisech četla tak jeden nebo dva články. A vámi uveřejněný článek je konečně krokem vpřed, krokem směrem, kdy MÍT a i NEMÍT (dobrovolně) děti je NORMÁLNÍ. Sama spadám do kategorie, že dobrovolně vlastní děti mít nechci. Důvod mám u sebe ještě trošku hlubší, vnímám, že v minulých životech jsem se nevychovávala, nevěnovala svým dětem opravdu hodně, skrze ně jsem se nějak posouvala a nebo "obětovala" a neposouvala a v tomto životě už od mala cítím, že tento život mám mít jiný a mít děti nemám, nemám to ve svém životním plánu, je to něco, co je u mě uvnitř hluboko jako cosi přirozeného, jako že jsem žena, mám modré oči atp.

Ale od úplně mala jsem si přála pracovat s malými dětmi, vozila jsem kočárky s dětmi, chtěla jsem pracovat ve školce, pak, shodou různých věcí, jsem pedagogickou školu nevystudovala, protože jsem šla do jiného oboru, ale nyní se mi tento pocit zase vrací, cítím, že mám přirozený cit pro práci s dětmi a začínám studovat pedagogickou školu se zaměřením na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Vím, že takto to bude vyjádření mých přirozených sklonů, talentů, kdy budu umět něco ze sebe dát, ale s tím, že po práci půjdu domů a mohu se dále vzdělávat, dělat jiné činnosti a načerpávat sílu. Pro vlastní děti a celodenní práci s nimi nemám v tomto životě vlohy, ale pro práci s dětmi takto ano. Tímto způsobem jdu životem, jak mám, v souladu.

Lidé si myslí, že mít vlastní dítě je jediná cesta životem, ale není, když zůstaneme tedy u dětí, je tolik dětí, kterým lidé mohou pomáhat v dětských domovech, mohou zvolit adopci na dálku atd. – a je toto něco méně? Není, jen lidé většinou chtějí mít pokrevního potomka, těšit se z něj, dávat mu, ale zároveň i brát, brát jejich čistotu, radost, lehkost… mnoho z nich nakonec trpí závislostí na svých dětech, na jejich zájmu, předávání radosti, naplnění života a jsou vlastně neschopní žít jinak než přes své děti. I lidé, co mají děti, by se měli zamyslet, proč je mají – že je skutečně chtěli? Anebo že si neuměli život jinak naplnit… ti první vychovávají děti, které budou samostatné, schopné, vyrovnané, ti druzí jen další závislé a bojící se děti, které budou mít se životem potíž.

Tak jsem vám jen chtěla napsat, že jsem ráda za uvedený článek, média mají obrovský vliv na názory společnosti, takovéto články pomaloučku začínají společnosti ukazovat, že nemít dítě je normální. Posun společnosti je prostě v různých tématech života, neustále se vyvíjí, ale to přijetí změn – že věci mohou být jinak, než bývávaly – je většinou hodně pomalé. Nemít či mít dítě je na každém tak, jak to cítí, a ne "jak se má", "jak činí většina". Myslím, že nám, co jsme v té druhé skupině, dělá dobře, když toto vidí (že média se zajímají o uvedené téma a ukazují objektivně situaci, jaká je, a jaký je její vývoj, dokážou se na vše podívat z nadhledu a dají prostor všem stranám. Tlak na nás se pomalu pomaloučku začne zmírňovat. Přesunem se "z nenormálních" do normálních. S pozdravem Jana Matoušková

Za této ekonomické situace je pro mnoho rodin skutečně normální děti raději nemít, než přemýšlet jak a z čeho je uživí. Dan

Kráska v nesnázích

Fenomén, INSTINKT č. 11

Nejsem zrovna z těch čtenářek, které hned po přečtení článku na něj musí reagovat, ale v tomto případě musím udělat výjimku. Opravdu nechápu, jestli autorka "krásce" fandí, nebo ji odsuzuje. Určitě mi dáte za pravdu, že paní Hagenová nežila zrovna normální život, svým jednáním poškodila nejen sebe, ale hlavně své děti. Nedovedu si vysvětlit, proč v tak nejasné době kdy zažádali o azyl a nevěděli, jak vše dopadne, si pořídili další dítě. To mi připadá velmi nezodpovědné. Také nechápu, kde pan Alexander vzal finance na nákup aut za účelem podnikání, když, jak se v článku píše, musela být na ně vyhlášena sbírka, aby vůbec měli z čeho žít. Rozumím, že se zřizují sbírky na nemocné či postižené spoluobčany, ale v tomto případě? Snad by je měl opravdu zachránit jedině ten Spielberg. Svatava, Rychvald

Nevěrníkům bych usekla ruce

Rozhovor s Halinou Pawlowskou, INSTINKT č. 10

Halina je velmi zábavný člověk, nikdy nedokážu přijít na to, kam na ten humor chodí a je úplně jedno, jestli je tlustá, nebo hubená – hubený jsou nervózy... Halino – bravo!!!!!!!!!!!!!!! Kateřina, Facebook

---

Výherce cen za vyluštěnou křížovku z č. 9/2013 BATOH LOAP získávají: Petr Juránek, Brno Jarmila Gácová, Stochov

---

Dopisy pište na adresu: INSTINKT, Mikuleckého 1309/4, 147 00 Praha 4 nebo na elektronickou adresu: dopisy@instinkt-online.cz. (Dopisy jsou redakčně kráceny.)

---

CITÁT TÝDNE

"Nejsem debil." Senátor Petr Vícha (CSSD) odpovídá na otázku, zda vstoupí do druhého důchodového pilíře.

---

CO VY NA TO?

Bojíte se o své bankovní vklady? Hlasujte na www.instinkt-online.cz

Výsledky minulé ankety
Máte se lépe než před deseti lety?
ano 49 % ne 51 %