10.4.2013 - Průplav jako technický div i přírodní katastrofa

Stavbu gigantické vodní cesty skrze republiku podporuje i nový prezident Miloš Zeman
Historie

Sneúprosnou pravidelností se stále noví odborníci snaží veřejnosti v médiích vysvětlit, jak velkým dobrodiním by byla pro naši ekonomiku stavba průplavu Dunaj – Odra – Labe. Šlo by o největší jednorázovou investici na našem území. Vláda již dokonce zadala studii takzvané proveditelnosti projektu.

Historie průplavu

Jako první předložil studii průplavového spojení Odry s Dunajem v roce 1871 profesor vídeňské techniky Oelwein. Na začátku 20. století byla v rakousko­uherské monarchii zpracována předloha zákona o vodních cestách a průplavu Dunaj – Odra. V roce 1912 bylo na první etapu stavby vyčleněno 186 milionů rakouských korun. Jenže se blížila válka a peníze šly na modernizaci železnice. V době první republiky byl největším zastáncem stavby průplavu profesor Antonín Smrček. Měly jím proplouvat i tisícitunové lodi, což vyžadovalo průplavy široké přes čtyřicet metrů s hloubkou až čtyři metry od hladiny. Postaveno by muselo být mnoho zdymadel, protože hladina vrcholové nádrže u Hranic na Moravě by byla o 142 metrů výše než hladina Dunaje, na druhé straně by pak hladina Odry byla o 114 metrů níže.

Průplav měl začínat u polské obce Kozlí, pokračovat přes Ratiboř a po levém břehu řeky Odry dosáhnout české hranice u Bohumína, akvaduktem by se dostal přes Odru na pravý břeh a pokračoval kolem Ostravy do Bartošovic, Jeseníku nad Odrou, Hranic, Lipníka nad Bečvou k Přerovu, tam by akvaduktem průplav opět překročil Bečvu a pokračoval k Otrokovicím, kde by dalším průplavním mostem překonal Moravu a vedl po pravém břehu k Uherskému Hradišti, Moravskému Písku a Lanžhotu. Za ním by opět přešel akvaduktem přes řeku Moravu, dosáhl Malacek a u bratislavského Děvína vyústil do Dunaje.

Změněná krajina

Faktem je, že největší zásah do krajiny by si vyžádala stavba průplavu na trase Hranice – Lipník nad Bečvou – Přerov, kde by musel být výrazně změněn terén a zbourány celé vesnice. Podobně by tomu bylo na Ostravsku, kde by musely být přemístěny řeky i potoky a průplav zabezpečen proti účinkům poddolování. Projekt samozřejmě počítal s přístavy, největší měly být v Bohumíně, Ostravě­ ­Vítkovicích, Přerově, Hulíně, Baťově a Uherském Hradišti. Již v roce 1946 přikázala Gottwaldova vláda připravit studijní projekty na prodloužení průplavu Dunaj – Odra – Labe až do Ostravy. Jako první se měla naše republika společně s Polskem postarat o stavbu části průplavu od Kozlí, kde je již Odra splavná, až na československé státní hranice u Bohumína.

Kde vzít vodu?

Odborníci vypočetli, že by navrženým kanálům chyběla voda; měly být napájeny z přehrady Kružberk a z nové přehrady u Spálova. Gigantický projekt by ve svém důsledku vedl k fatální změně celé Moravy a Slezska, Změnila by se krajina, vodní režimy, sídlištní uskupení, stabilita přírody by se porušila, zcela jinak by vypadalo zemědělství, prudce by poklesly počty rostlinných i živočišných druhů. Voda průplavů by byla bez života, s minimálním pohybem, hnijící a zapáchající. Všechny splašky z lodí, zbytky nákladu, uhelného prachu, olejů či chemikálií by skončily ve vodě.

Jde však o největší investiční projekt v dějinách naší země, na kterém by se podílelo mnoho států a firem, mnoho podnikatelů by na této gigantické stavbě bohatlo. Jde o tak velké peníze. že jim prostě nikdo neodolá. Nikoho nezajímá, že v České republice vodní toky začínají, tady nejsou žádné vodnaté dolní části veletoků, jako třeba v Německu či Polsku nebo v jihoevropských zemích. Byl by to zajisté technický div světa, ale pro Moravu a Slezsko ekologická katastrofa.