13.4.2013 - Nadcházející sezonu si chceme pořádně užít

Zábava, radost, potěšení, životní styl a únik od okolního světa. To vše se šampionům Katrin Cvinerové a Marku Běhalovi vybaví, je­li řeč o tanci

Bohumín – Přes čtrnáct let mají "odtančeno" úspěšní členové taneční společnosti Radost & Impuls Bohumín Katrin Cvinerová a Marco Běhal. Za tu dobu mají na svých kontech rozsáhlou sbírku republikových, evropských i světových mistrovských titulů v sólech, duetech a skupinových formacích. Veleúspěšný pro ně byl zejména rok 2010, kdy se jako nováčci v kategorii dospělých stali mistry světa v jazz dance duu a také společně s dalšími členy skupiny Impuls vybojovali titul mistrů světa v show dance formacích. "Sešla se tehdy skvělá skupina lidí a štěstí nám přálo," říká ktomu Marco,který si ten rok připsal hattrick, neboť ještě získal titul mistra světa v sólové kategorii dospělých. Že patří k absolutní světové špičce, potvrdili mladí tanečníci na posledním mistrovství světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde obhájili titul světových šampionů v jazz dance duu z roku 2010.

• Jakým způsobem vás ovlivnily dosažené mistrovské tituly?

Marco: Možná teď někdo očekává odpověď, že nám to zvýšilo sebevědomí, ale skutečnost je trochu někde jinde. Tréma a nervozita na nás na soutěžích číhají vždycky. Spíš bych řekl, že nám to především otevřelo některé cesty v životě. Když to řeknu s velkou nadsázkou, tak nás naše úspěchy v Bohumíně tak trochu proslavily, ale že bychom někde dostávali slevy, to zase ne (smích). Katrin: Určitě nás to nabudilo do další práce, abychom neusnuli na vavřínech. A samozřejmě děláme vše pro to, abychom z toho nezpychli.

• Co na to vaše okolí? Závidí, nebo přeje?

Katrin: Určitě přeje. Žádnou závist jsem nikdy nepocítila. A pokud by se náhodou našel někdo, kdo by nám chtěl závidět, tak to naštěstí nedává najevo. Marco: Já myslím, že v organizaci, pod kterou fungujeme, ať jde o tu českou nebo tu mezinárodní, se všichni tanečníci mají navzájem tak rádi a jsou tak dobří přátelé, že o nějaké závisti nemůže být ani řeč. A teď, v tomto věku, už vůbec ne.

• Marco, nad pokračováním vaší taneční kariéry loni visel otazník, neboť jste se rozhodoval, kam na vysokou, a zvažoval jste, že rodný kraj opustíte. Nakonec jste ale zůstal…

Strašně dlouho jsem se rozhodoval. Přihlášky jsem podal doslova za pět minut dvanáct, protože jsem vůbec nevěděl, co studovat a kde. Naštěstí ale dopadl loňský rok tak, jak dopadl, tedy zůstal jsem tady, takže mohu pokračovat v tancování v Bohumíně a studuji to, co jsem si studovat přál, tedy žurnalistiku v Ostravě. Přesto mě letos opět přepadla touha vyjet někam pryč, a tak jsem se znovu přihlásil na žurnalistiku do Prahy, kam jsem se loni nedostal, a také na zahraniční taneční školu, což ale zatím nevypadá moc nadějně, protože dostat se na tyto školy je jednak hrozně těžké, jednak hodně finančně náročné. Ale šel jsem do toho, abych v budoucnu nelitoval, že jsem to alespoň nezkusil.

• Katrin, vás rozhodování o tom, co bude po maturitě, teprve čeká. Už víte, kam vaše kroky povedou?

S Markem máme celkem podobné zájmy, takže budu také zkoušet žurnalistiku, a to jak v Praze, tak i Olomouci a Ostravě. A zkusím také taneční školu, kde se hlásil Marco. Co se týká studia novinařiny, tak bych si asi nejvíce přála, aby mi vyšla ta Praha. S tancem rozhodně přestat nechci, sice asi nebudu moct tancovat tady, ale určitě si něco najdu v Praze, budu jezdit na různé workshopy a podobně.

• Když už na to přišla řeč, uvažovali jste někdy, že byste taneční střevíce pověsili na hřebík? Vrcholovému sportu je přece jen třeba mnoho obětovat…

Katrin: Já ne, možná jsem měla pár slabých chvilek, ale že bych si řekla, že už mi to leze krkem, tak skončím, to určitě ne. Nemám pocit, že bych tomu obětovala dětství nebo mládí, žádné chvíle strávené tancem nelituji, právě naopak. Marco: Uvažoval jsem o tom mnohokrát, ale byla to jenom taková hodinová vzplanutí po nějakých vyhrocených situacích. O žádné vážné rozhodnutí typu "dojedu sezonu a skončím" určitě nešlo.

• Přesto tančit asi nemůžete věčně. Máte nějaká zadní vrátka?

Marco: To je pravda, s tancem se dá počítat do nějakého určitého věku, ale nedá se tančit věčně, právě proto jsem se rozhodl, že se vrhnu na studium. Po maturitě jsem totiž uvažoval i o tom, že nenastoupím na vysokou a zkusím se pracovně uchytit v Praze. Jakýsi pocit jistoty do budoucna byl ale silnější. Navíc jsem si potvrdil, že by mě práce v médiích opravdu bavila, protože rád píšu a literárně tvořím. Sice to není práce, prostřednictvím které se mohu projevit na parketu, ale i tím perem je člověk živ. Katrin: Tak mě ještě čeká ta maturita (smích), takže mám čas, ale pokud bych se dostala na žurnalistiku, tak bych nad tím uvažovala, a ještě mám i další zadní vrátka, a to že bych vystudovala nějakou vysokou školu se zaměřením na zeměpis.

• Marco, vy ještě i trénujete a skládáte choreografie. Jak vám to jde? Poslouchají vás děti?

Marco: Tak to je asi problém většiny pedagogů, že děti "občas" neposlouchají, takže je třeba je nějakým způsobem zkrotit a snažit se z nich dostat maximum. Já jsem také musel sklápět uši a poslouchat, co se po mně chce. A jak se mi to daří? To musím nechat na lidech, aby to posoudili, protože já to nedokážu ohodnotit objektivně. Subjektivně jsem ze svých choreografií téměř vždy nadšený, ale mám zkušenost s tím, že když se na to pak podívám s odstupem času, tak už tam ty chyby vidím a napadá mě, co mohlo být jinak… Zkrátka už jsem k tomu daleko kritičtější. Určitě mě ale práce choreografa a trenéra baví.

• Tancujete sólo, duo, skupinu. Co vám nejvíce vyhovuje?

Katrin: Já jsem spíše skupinový typ. Nejvíc mi asi vyhovuje duo, protože nemám ráda, když jsem na parketu sama. Bývám totiž strašně nervózní. Když mám ale někoho vedle sebe, tak jsem o něco klidnější, protože vím, že mě podrží a že v tom nejsem sama, když se něco pokazí. Marco: Ze stejného důvodu mám také nejraději dua, protože nervozita je strašná potvora, když tam člověk stojí sám. Zde opravdu platí, že ve dvou se to lépe táhne.

• S čím vstupujete do další sezony, která de facto může být vaše poslední společná?

Oba: Nad tím, že by to mohla být naše poslední společná sezona, nepřemýšlíme. Tu letošní, která pro nás začíná na přelomu května a června, si hlavně chceme užít a prožít ji v klidu tak, abychom byli se svými výkony spokojení. Nejdřív nás ale čekají dva měsíce pilné přípravy.

---

VIZITKY

Marco Běhal se narodil 3. března 1993. Tančit začal v šesti letech v dětském souboru Radost, kam ho přihlásila maminka, a už ho to nepustilo. Loni úspěšně zakončil studium na Gymnáziu a SO ŠOrlováa nyní je v prvním ročníku na Ekonomické fakultě VŠB­TU Ostrava, kde studuje obor ekonomická žurnalistika. Když se mu v nabitém programu přece jen uvolní nějaká chvíle, nejraději jen tak odpočívá.

Katrin Cvinerová se narodila 28. září 1994 a tančit začala ve čtyřech letech. I v jejím případě to "zkoulela" maminka. Katrin je studentka třetího ročníku Gymnázia Františka Živného v Bohumíně. Oba jsou členy taneční společnosti Radost & Impuls Bohumín, která dlouhodobě patří k absolutní světové špičce v show,moderna jazz dance. (ava)