3.5.2013 - Kousek od města má hudba zcela jinou podobu

Studenti píší o hudbě a o jejím významu pro lidské životy. Popisují, jak se lidé k hudbě dostali – přes zvuky v přírodě. Například když rozdělávali oheň křemeny, poznávali poprvé rytmus.

Ještě relativně nedávno si člověk pod pojmem hudba představil hru na strunný nástroj. Dneska si mnohem častěji vybavíme zpívanou písničku často i s videoklipem. Hudba se za dobu své existence značně vyvinula. Kdysi, když jsme oheň rozdělávali křemeny, nejlepší hudbou pro nás byly zvuky samotné přírody. Napodobovali jsme je – někteří na práci s melodií založili i svůj jazyk a jiní rytmem udržovali pracovní tempo. A dnes ji bereme jako plnohodnotnou složku každého dne.

Každý tón, zvuk je hudbou našeho života. Každý ji vnímáme, i když si to třeba neuvědomujeme. Zvuky se mohou zdát jednotlivě rušivé, dohromady tvoří hudbu. Oči mám pevně zavřené a za žádnou cenu je nehodlám otevřít. Říkám si, že ještě nemusím, času je dost. Pak ale uslyším ty tolik známé tóny skladby Only one od Alexe Banda a vím, že teď už vstát musím. Není jiného zbytí.

Otevírám okno a vlna teplého vzduchu se dere dovnitř. Spolu s ní přichází i zpěv drozda sedícího na protějším stromu, štěbetavá hádka vrabců na chodníku a ruch města. Vítr prohání spadané listí, lidé jdoucí do práce či do školy vedou sáhodlouhé rozhovory se známými a v dálce lze zaslechnout křik vyvolávajících prodavaček v tržnici, snažících se okolí přesvědčit, že zrovna jejich zelenina je tou nejlepší. Tyto zvuky se mohou zdát jednotlivě rušivé, ale dohromady tvoří hudbu. Hudbu ranního města. Sedám si ke stolu a začínám psát. Zrovna mám nápad, tak ho musím hodit na papír respektive monitor. Z klávesnice se ozývá jen ťukání. Ale podle síly a délky může kdokoli s jistotou odhadnout, že děj je momentálně vyhrocený. Píšu a nevnímám čas, jen zvuky kolem sebe. Jejich intenzita se značně zvýšila.

Komáří bzučení i řev pily

Musí být už po druhé hodině. Lidé se vracejí domů, nebo jdou právě ven. A já půjdu taky. S trochou nadsázky mohu jízdu v autě prohlásit za jakýsi nový druh hudby. Melodie je tvořena tichým bručením dvou set koní pod kapotou a obraz vykreslují aleje spolu s bílými krajnicemi. Konečně jsem na místě.

Hučení potoka je dosti hlasité. Není divu, na horách pršelo a teď se všechna voda valí dolů. Můj vstup do lesa ohlásí skřehotavý hlas sojky, koruny stromů šustí a komáři se za pisklavého bzučení snaží dostat skrz mou bundu k holé kůži. V dálce se ozývá řev motorové pily a následuje ho dusavé žuchnutí skáceného stromu. Procházím se a poslouchám. Jsem jen pár kilometrů od města a hudba zde má úplně jinou podobu. Je klidnější, tišší, vyrovnanější a až na tu pilu i příjemnější.

Je už pozdě a musím se vrátit. S přicházejícím večerem se i město zklidňuje. Ozývají se jen auta svištící po dálnici a zvedající se vítr jako velký dirigent, který zajisté připravuje dešťové kapky na zítřejší koncert. Dám si špunty sluchátek do uší a malinkou trojúhelníčkovou šipečkou si spustím celou složku mých oblíbených písniček. Ale ani druhou skladbu už neslyším do konce, usínám.

» Autorka textu dostane knihu

O autorovi: Justýna Staňová Gymnázium Fr. Živného, Bohumín