14.5.2013 - Tak tedy studuji, studuj, studujme

» Studenti čtou a píší noviny Další díl projektu MF DNES s názory mladých lidí

Narodil jsem se, vyrůstal a nyní žiju v prostředí, ve kterém je všeobecné povědomí o dobře placené práci založeno na dobrých studijních předpokladech. Člověk však nemusí být géniem, aby věděl, že pravda je v posledních letech úplně jinde. Vysoké školy každý rok vyplivnou stovky studentů, kteří byť znají teoretickou stránku profese dokonale, nemají žádné praktické zkušenosti, a tím na přeplněném pracovním trhu ztrácejí na exkluzivnosti, jsou nezaměstnaní nebo přijímají špatně placené práce. Dovolím si teď rozdělit vydělávající studovanou třídu na akademiky a ty, kteří umí jednat s lidmi. Co se týče jednání, bez jazyků se už v dnešním globalizovaném světě nepohneme. Uvedu následující příklad.

Byla zhruba polovina března a já se zachmuřeným pohledem díval přes hranu svých brýlí na zasněženou krajinu ubíhající za oknem ve vlaku z Pardubic do Liberce. Zničehonic, s myšlenkami upnutými k vlastním záležitostem, jsem byl vyrušen jednou sympatickou vysokoškolskou absolventkou, která celou dobu seděla vedle mne a já to ani nezaregistroval. Má původní odtažitost, která se dá u člověka vyrušeného cizincem očekávat, se však brzy změnila v pozoruhodné sympatie. Naše konverzace se ubírala čistě zdvořile nadhozenými tématy a brala si za účel pouze zkrátit čas během dlouhé cesty, i tak se z ní však nakonec stala nejplodnější diskuse za poslední dobu, a to jenom proto, že ona zmíněná uměla dobře jednat s lidmi. Abych Vás nenapínal, rovnou přejdu k pointě. Povídala mi o tom, jak během studia na VŠE upadla do melancholie a jak našla útěchu v cestování. Na tři roky si dala od školy pauzu a navštívila USA, Čínu, Austrálii a nakonec zakotvila na rok na Novém Zélandě.

Když se pak vrátila domů s čerstvě nabytým bakalářským titulem, získala nabídku hned na několik dobře placených profesí. Čím to? Její životopis s pobytem, prací v zahraničí a s jazykovými zkouškami byl zkrátka mnohonásobně atraktivnější než životopis akademika, který posledních deset let strávil nad knihami a o skutečném světě nemá ani ponětí. Když jsme se nakonec loučili na libereckém nádraží, ptal jsem se jí, proč vlastně jela vlakem, když už dávno mohla pracovat a vydělat si na auto. Odpověděla mi jen: "Mám tady pohovor. Majitel firmy slyšel, kolik nabídek jsem dostala a rozhodl se všechny přeplatit." A pak s úsměvem zmizela v davu uspěchaných lidí. Je mnoho věcí, které jsem si z oné jízdy vlakem vzal, ale nejdůležitější poselství, které si dovolím uvést jako stěžejní bod celého tohoto článku, jest staré české pořekadlo: kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A tak tedy studuji, studuj, studujme.

Foto:

O autorovi: Daniel Galuszka, Gymnázium Fr. Živného, Bohumín