15.5.2013 - K brankářům se musí vždy přistupovat individuálně

Gólman a trenér Roman Hulva, který se specifickému fotbalovému řemeslu učil u Františka Schmuckera, říká:

Ostrava – Brankář. Každý ví, co tato pozice ve fotbale, ale také v mnohých jiných sportech znamená. Říká se, že to jsou podivíni, kteří při vykonávání své činnosti často zůstávají stranou. Na tréninku i v zápase. Zároveň na nich výrazně stojí výsledek týmu. Když útočník nepromění velkou příležitost, tak za nějakou dobu dostane další. Brankář většinou prostor na opravu nemá. Své o tom ví také Roman Hulva. V současnosti brankář Frenštátu pod Radhoštěm, který ale prošel mnoha jinými kluby a ve své kariéře se vyšplhal až do druhé nejvyšší soutěže. "Má kariéra byla průměrná, jelikož jsem nedosáhl tak vysoko jako jiní. Mrzí mě, že jsem neměl možnost hrát nejvyšší soutěž, ale druhá liga byla můj strop, což je nutné si přiznat. Nicméně bylo příjemné se deset let živit tím, co je vaším koníčkem. Přál bych to každému, aby takovou práci, která jej zároveň baví, si našel," říká o sobě dnes dvaačtyřicetiletý fotbalista. Jeho další fotbalové ambice pak míří k trénování brankářů.

• Založil jste svou brankářskou školu, která ale už skončila. Proč?

Neviděl jsem možnost, že by to mohlo splňovat můj cíl, kterým jsem chtěl směřovat. To znamená vychovávat brankáře už od sedmi let až do dospělosti. Byla to brankářská škola hlavně pro kluky z nižších soutěží, ale pouze muže. Pozitivní na tom je ale to, že jsem získal trenérské zkušenosti i licenci, takže uvidíme, jestli se něco vyskytne v budoucnu.

• Jak se vůbec zrodil nápad si založit brankářskou školu?

Jednoduše. Odmalička jsem brankář. Učil mě ještě pan František Schmucker, který vychoval spoustu ligových brankářů, takže mám nějaké základy. Prošel jsem Baníkem Ostrava, Novou Hutí Ostrava a dalšími kluby, takže jsem se asi deset let živil čistě fotbalem a posbíral zkušenosti až po druhou ligu. Teď bych rád ty zkušenosti předával dál. To znamená, že se chci obklopit lidmi, kteří myslí podobně. Navíc těch brankářů­trenérů tady není zase tolik a hlavně se tomu nikdo nevěnuje pořádně, což chci změnit.

• Myslíte, že i když už vaše škola není, tak to mělo svůj smysl?

Určitě. Nedávno jsem pracoval s kluky z nižších soutěží, na kterých byly po čase vidět pokroky, protože s nimi nikdo do té doby nepracoval na úrovni brankářské práce. Tohle totiž brankáři potřebuji. Tréninky s týmem vám něco dají, ale potom je třeba, aby měli svou vlastní přípravu.

• Měl jste možnost se podílet také na takových talentech, jakými jsou Tomáš Vaclík nebo Marián Kello. Co říkáte na to, jak si vedou v současnosti?

S oběma jsem pracoval poměrně krátkou dobu, takže si na jejich výsledcích nechci dělat zásluhy. Tomáš je tam, kde je, hlavně proto, že vše má srovnané v hlavě. Ví, co chce, je pracovitý, skromný a má zázemí v rodičích. Zvolil rozumnou cestu a šel pomalu a postupně nahoru. Nevím, jak dlouho vydrží chytat Petr Čech, ale tohle je gólman, na kterém v budoucnu bude stát česká reprezentace. O Mariánovi nemám teď moc informací, ale co vím, tak se dostal na dobrý level ve Skotsku v Hearts of Midlothian a teď chytá v Anglii The Championship (druhá liga) za Wolverhampton.

• Jsou takové výsledky vaší práce další motivací?

Jak říkám, nedělám si na nich zásluhy, protože oni už toho mnoho uměli, když jsem je začínal trénovat. Spíše vnímám jejich zpětnou vazbu. K brankářům se totiž musí přistupovat individuálně, nikoliv týmově. Samozřejmě spolu konzultujeme mnoho věcí, ale mně stačí, že to, co jsme spolu dělali na trénincích, bylo vnímáno pozitivně. Pro mě, jakožto začínajícího trenéra brankářů, je pozitivní zpětná vazba, kdy mi řeknou, že jim čas se mnou na hřišti něco dal, důležitá.

• Kromě Tomáše Vaclíka, vidíte mezi českými brankáři jiný talent, který má před sebou slibnou budoucnost?

Musím přiznat, že ty mladé kluky nemám příliš zmapované, jelikož jsem pracoval především s dospělými, takže bych asi střílel vedle. Vím ale, že ve West Hamu chytal pod vedením Luďka Mikloška Marek Štěch, který je teď ve třetí anglické lize, takže může být dalším. Jinak je to ale trochu složitější, protože u nás ligu chytají převážně starší zkušenější brankáři.

• Česká brankářská škola byla vždy ve světě velice známá, nejen ve fotbale. Myslíte, že i v budoucnu vyprodukuje brankáře, jakými jsou třeba Petr Čech nebo právě Tomáš Vaclík?

O budoucnost strach nemám, naopak ji vidím jako velice dobrou, protože s brankáři tady pracují jména, jako jsou Petr Kouba a Pavel Srníček. To jsou lidé, kteří garantují kvalitu. Z tohoto důvodu to vidím jednoznačně pozitivně.

• V současnosti jste stále aktivním fotbalistou, když nastupujete v krajském přeboru za Frenštát pod Radhoštěm.

To je pravda. Nedávno jsem ale kvůli trénování měl pauzu, která se na mě projevila. V současnosti mám tréninkové manko a nemám natrénováno tolik, aby moje tělo zvládalo takovou zátěž, jakou podstupuji. To se poté podepsalo na mém svalovém zranění.

• V neděli jste byl při zápase v Bohumíně na střídačce Frenštátu jako hlavní trenér. Máte třeba časem ambice trénovat nejen brankáře, ale celý tým?

Ne, to ne. Není to o ambicích, nechci to dělat, protože tomu nerozumím. Chci se věnovat brankářům individuálně a pracovat s nimi. To je to, co vím, že můžu dělat, a kde hlavně mám klukům co dát. Je to skvělý relax a zároveň je příjemné vidět, jak se díky tomu kluci zlepšují.

• Jak dlouho chcete ještě chytat na závodní úrovni?

Jak dlouho mě to bude bavit a hlavně dokud budu cítit, že jsem pro mužstvo platný.