16.5.2013 - Zajímavý začátek dohody o novém hangáru

POVÍDÁNÍ O LÉTÁNÍ – 24. ČÁST

Všichni se nechtěli nebo nemohli s létáním rozloučit, protože kdo to jednou okusí, co si budeme povídat, těžko se svou láskou loučí. Zhruba ve stejné době se rušilo letiště v Hrabůvce, kde létalo spousta Ostravanů, převážně motorových pilotů, kterým dojíždění do Zábřehu u Hlučína moc nevyhovovalo, hledali útočiště v kouzelném prostředí podhorského letiště ve Frýdlantu. Hodně z nás bylo zaměstnanci nové hutě v Ostravě­ Kunčicích a tak se stalo, že z iniciativy pilotů Lepíka, Kuzníka, Mokrého, Supíka a nakonec i mne se na NHKG dala tato parta dohromady a v rámci Svazarmu založila letecký klub s tím, že létat budeme ve Frýdlantu a na nové huti budeme brigádami vydělávat finanční prostředky ke krytí nákladů na létání.

Generálky za šrot

Láďa Lepík byl na huti vedoucím traťové údržby a v železárnách takového formátu se hlavně pod vysokými pecemi a ocelárnou vyměňovaly kolejnice permanentně. Takže jsme si udělali zkoušky paličů autogenem a vytažené koleje rozpalovali na metrové kusy a nakládali na vagóny směrované na šrotoviště. Nebyla to žádná černota – opravdu jsme makali jako broci, hlavně v zimě. Hlavním organizátorem celé činnosti byl Láďa Kuzník – nevyčerpatelná to studnice nápadů, který k realizaci svých někdy až ztřeštěných nápadů potřeboval kolem sebe celý štáb realizátorů. Ve Frýdlantu to místní hoši zpočátku trávili dost těžko, bohužel nový systém financování činnosti aeroklubů v celé republice předpokládal, že kdo tuto zásadní změnu financováni ve Svazarmu ustojí, tak přežije.

Prodej šrotu se ukázal jako dobrý, i když na fyzičku a čas velmi náročný počin. Prospěch z toho nakonec měl celý kolektiv pilotů ve Frýdlantu, peníze šly bezhotovostně na konto Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí. Zaplatili jsme tenkrát generální opravu Trenéra OK­MGK v Trenčínských opravnách, hoši někde sehnali celokovového Pionýra­Primorec vyráběného na Ukrajině, kterého jsme nechali v Trenčínských opravnách také generálkovat. V roce 1969 se parta pustila do rekonstrukce učebny a klubových prostor. Z nefunkční kotelny jsme udělali pěkný bar s krbem, fungujícím dodnes.

Dohoda za smrčkem

Limitujícím faktorem činnosti ve Frýdlantu byla malá kapacita hangárů. V roce 1974 se v Čeladné stavělo dnes už zrušené koupaliště, jehož investorem byla tehdy NHKG. Po jeho kolaudaci někoho napadlo pozvat z doprovodu ředitele, náměstky a vedoucího investic na letiště do Frýdlantu na posezení u krbu a vyhlídkový let v AERO­45. Ředitel Košař byl člověk přístupný jakémukoliv užitečnému nápadu, tak jsme mezi hovorem přednesli problém nedostatku hangárovacích prostor. Nová huť tehdy sériově vyráběla "hustopečské haly" pro různé užití, nápad padl na halu o rozpětí 18 metrů s modulem sloupů 6 metrů. Vzpomínám si, jak jsem šel mimoděk s Košařem za smrček na malou, přičemž se mne ptal, kolik bychom to těch sloupů tedy postavili – během čůrání jsme došli z čísla 5 na 7, hangár je tudíž dlouhý 42 metrů.

Pak už to šlo jak na drátku. Ingstav se přestěhoval se svým nádobíčkem na letiště do Frýdlantu, během zimy investiční odbor na nové huti zpracoval projekt, mi připadlo sehnat od podniků na Ostravsku 1 milion korun na stavbu hangáru v akci Z. Tím, že garantem celé akce byla nová huť, tak jsem se setkal s ochotou přispět u ředitelů OKD, bohumínských železáren, krajského národního výboru, Válcoven plechu v Lískovci. Celkem se na kontě sešlo 800 000 korun – a za to se postavil. Stavba započala 16. května 1974, do betonáže zhruba 200 kubíků se zapojili všichni členové aeroklubu včetně parašutistů a kolaudace byla za půl roku 8. listopadu 1974.