close google translator menu
Dnes je Pondělí 21.10., svátek má Brigita.
Dnes má svátek Brigita. Gratulujeme :)

Osobnosti narozené dnes:


  • Salman bin Hamad (*1969) - Korunní princ Bahrajnu
  • Carrie Fisher (*1956) - Americká herečka
  • Miroslav Žbirka (*1952) - Slovenský zpěvák
  • Vojtěch Steklač (*1945) - Český spisovatel
  • Nikita Michalkov (*1945) - Ruský herec, scénárista a režisér
  • Zdena Salivarová (*1933) - Česká spisovatelka, manželka Josefa Škvoreckého
  • Jiří Opelík (*1930) - Český literární kritik
  • Milič Jiráček (*1922) - Český vědec
  • Emil Juliš (*1920, +25.12.2006) - Český básník a výtvarník
  • Dizzy Gillespie (*1917, +6.1.1993) - Americký jazzový trumperista
  • George Solti (*1912, +5.9.1997) - Britský dirigent a klavírista
  • Antonín Pech (*1874, +20.2.1928) - Český režisér, průkopník české kinematografie
  • Charles van Lerberghe (*1861, +26.10.1907) - Belgický spisovatel
  • Alfred Bernhard Nobel (*1833, +10.12.1896) - Švédský chemik
Změnit velikost textu: A- |  A |  A+

30.5.2013 - Králové hazardu a jejich oběti

Zdroj: Reflex
Ročník a číslo: 22
Strana: 26
Autor: Luděk Staněk, Petr Kolář

V Česku momentálně probíhá zuřivá bitva. Bojuje se doslova o každé větší město, každou vesnici. Ve hře je miliardový byznys z hracích automatů. Poprvé po roce 1989 je reálná možnost jej regulovat. Většina obyvatel je pro. Všichni provozovatelé jsou proti. Řežba to je, a ještě asi bude, nevídaná. VÍTEJTE V ČESKÉ REPUBLICE, ELDORÁDU HRACÍCH AUTOMATŮ

JE ASI JEDENÁCT VEČER v jedné větší pražské herně. Před hracím automatem známým coby VLT sedí muž. Rozhodně nevypadá, že by si hrál. Svítící číslo označující, kolik peněz mu ještě zbývá, klesá s každým dalším stisknutím tlačítka Start. Muž ho mačká se stále větším zoufalstvím. Po nějakých třech minutách se výraz jeho obličeje mění ze zoufalství v pláč. Pozoruju tu scénu a není mi dvakrát dobře. Barman, jenž kolem mě projde, se podívá směrem, kterým se dívám já, a suše pronese: "To víte, dobře seřízená bedna dokáže rozbrečet i dospělýho chlapa." A s úšklebkem odchází vyndat sklenice

ze dřezu. Jiný muž, s nímž tu mám sraz, hraje automaty roky. Sám říká, že je to pro něj pouze "doplňkový sport" k jiným kasinovým hrám. Nechce se bavit o tom, kolik vyhrál nebo prohrál, ale rozhodně o světě hazardu, od devadesátých let prakticky neregulovaném eldorádu, ví hodně. "Těch historek jsou mraky. Viděl jsem na vlastní oči člověka, jenž přes automat, na kterém několik hodin systematicky prohrával, hodil ubrus,,aby si bedna odpočinula‘. Znám historku o člověku, jenž v hracích automatech nechal peníze na auto. Tak v zoufalství automat vytáhl z hospody na ulici a,otevřel‘ ho krumpáčem. Vím o městském strážníkovi, který v automatu prohrál několik výplat a v afektu automat zastřelil," říká. Dalších několik hodin mi vypráví mnoho dalších neuvěřitelných příhod. Všechny mají jedno společné – mohly se stát jen kvůli tomu, v jakém právním vakuu se tu hazard po roce 1989 nalézá.

VÝBORNÝ BYZNYS

Každý, kdo se trochu vyzná v herním průmyslu od Las Vegas po Rozvadov, vám řekne, že hrací auto maty jsou pro hráče nejméně výhodná, a tudíž pro provozovatele nejvýdělečnější věc, kterou v kasinu můžete najít. Je to hra, při níž hráč nemůže být v dlouhodobém horizontu ziskový. Kouzlo hracího automatu je pro provozovatele neoddiskutovatelné – stroje se snadno obsluhují; můžete jich na jedno místo postavit třeba sto. A stačí jeden člověk, aby na ně dával pozor. V mnoha ohledech nádherný byznys. Z hlediska provozovatelů je tahle pohoda vykoupena, tedy alespoň za normálních podmínek, jedinou věcí – legislativní nestabilitou. Ve většině zemí podléhá hrací byznys větší či menší formě regulace. Regulovat je přitom co. Hazard tradičně spadá do stejné kategorie, jako je třeba alko hol, cigarety, benzín nebo zbraně. Točí se v něm opravdu hodně peněz a stát chce svůj díl, respektive chce mít nad penězi dozor. Navíc – v každé hře mezi dvěma subjekty musí někdo sledovat dodržování pravidel. A v neposlední řadě může příliš mnoho hazardu za určitých okolností narušovat fungování společnosti, což je historicky doložitelný fakt. Stejně jako to, že lidé hrát chtějí a že hazard se nikdy nepodařilo vymýtit jakýmikoli zákazy úplně.

REGULACE? PROČ?

Obrovský porevoluční boom hracích automatů v České republice lze doložit čísly ministerstva financí. V roce 1992 prosázeli Češi celkově ve všech dostupných hrách přibližně devět a půl miliardy korun. V roce 2000 už to bylo šedesát a půl miliardy korun a o devět let později téměř 128 miliard. Podle Lucie Řezáčové, Lukáše Salivara a Martiny Vlasákové, kteří na Institutu sociálních studií UK v Praze zpracovávali analýzu chování českých hráčů, propadla ze zmíněných 128 miliard více než polovina hracími automaty. Ekonomická teorie praví, že pokud nějaké odvětví zažívá takový rozvoj, znamená to v zásadě dvě věci – že je ziskové a že není regulované. "Devadesátá léta byla v tomhle ohledu totální eldorádo. Fakticky se dalo postavit cokoli kamkoli. Hospodští se nebáli vlézt do automatů, které měli ve svém podniku, a upravovat ze zákona danou minimální výhernost 75 procent, protože technicky přístroje prakticky nikdo nekontroloval.

Technici za úplatu prodávali výherní sekvence konkrétních automatů, takže hráč věděl, kdy bude automat vyplácet, a tomu uzpůsobil výšku sázky," vypráví mi onen muž v kasinu. Jinak řečeno – hráči se pokoušeli okrást hospodské, hospodští se pokoušeli okrást provozovatele automatů a provozovatelé automatů se občas pokoušeli okrást hráče. Přesto trh pořád rostl. Bylo to dané i tím, že byl fakticky osvobozen od daní. Ty nahrazovaly poplatky obcím a povinné odvody na veřejně prospěšné účely – fantastické zákonné ustanovení, které umožňovalo například majiteli herny zřídit si bokem nadaci a do ní odvádět povinné odvody. Podle některých odhadů se koncem devadesátých let na českém herním trhu pohybovalo přes 600 subjektů provozujících hrací automaty. A to dokonce i po novele loterijního zákona z roku 1998, jež dávala možnost regulace automatů obcím. Těm se do toho ale moc nechtělo – jednak měly z automatů příjmy do obecních kas, jednak regulujte něco, v čem se točí tolik peněz. Zmíněná novela ale obsahovala ještě jeden důležitý detail. Defi novala jinou, výkonnější možnost, jak prohrát hodně peněz: VLT neboli videoloterijní terminál.

JEŠTĚ KRÁSNĚJŠÍ BYZNYS

Pokud nehrajete automaty, je pro vás VLT stejný jako klasický automat. Jen má místo válců digitální monitor. Pro provozovatele je ale rozdíl skutečně velký. Má do přístroje na dálku přístup, může ho kdykoli vypnout, upravit software a podobně. Odpadají zlotřilí hostinští. Přístroje VLT jsou zkrátka pro provozovatele požehnání. Právní úpravou totiž jejich provozování "spadlo" pod ministerstvo financí. Není třeba se dohadovat s obcemi, stačí, když "umíte" jednoho úředníka. "U VLT navíc nebyl limit na prohru. Nebo byl tak vysoký, že vlastně žádný nebyl," říká Matěj Hollan, občanský aktivista, který dlouhodobě bojuje za regulaci hracích automatů. Dříve zmíněný nárůst peněz proházených hracími automaty mezi roky 2000 a 2009 souvisí právě s nástupem VLT. Díky VLT se zkrátka krásný byznys stal ještě krásnějším.

Jak k tomu došlo? Kolem roku 1998 si nechal tehdejší boss Sazky Aleš Hušák zpracovat posudek říkající, že staré "bedny" jsou vlastně něco úplně jiného než VLT. Na to konto vznikla výše zmíněná novela loterijního zákona, která hazard rozdělovala na tzv. malý (starší typy automatů) a velký (VLT). Zatímco povolování starých "beden" zůstávalo v pravomoci měst a obcí, "véeltéčka" začalo na základě zmocňovacího ustanovení povolovat přímo ministerstvo financí. Po počátečním oťukávání dochází v druhé půlce "nultých let" k masívnímu povolovacímu boomu, jenž podle některých aktivistů nebyl tak úplně košer. A nejen podle nich. Podle tehdejšího šéfa dozoru nad sázkami a loteriemi ministerstva Ondřeje Vltavského šla tehdy norma přímo proti koncepci resortu, jak se k hazardu postavit. "Nejen proti koncepci ministerstva, ale i proti zákonu," tvrdí dodnes Vltavský. Ten v roce 2008 razil postoj, že ministerstvo financí nemůže nové stroje typu VLT povolovat bez souhlasu obcí.

Pak ale prý přišlo pět největších provozovatelů hazardu v Česku, že chtějí povolit sázení přes internet. Vltavský jim opáčil, že to nelze, a krátce poté byl z postu vyhozen. Vše pak podepsal Kalousek osobně. "Sice je to velmi zjednodušené, ale v kostce to tak bylo," říká Vltavský. Sazka zkrátka v roce 1998 otevřela skulinu, do níž o deset let později vpadli provozovatelé hazardu všichni najednou a v plné parádě. Důsledky byly viditelné. Když se například v Bohumíně rozhodli, že nechají doběhnout roční smlouvy provozovatelům starých automatů a hazard z města vymýtí, objevila se na stejných místech "véeltéčka" povolená ministerstvem financí. To navíc ono povolení nezřídka udělovalo až na deset let. Představitelé měst a obcí s tím nemohli dělat vůbec nic, a ještě před svými obyvateli vypadali jako kašpaři.

LID VERSUS AUTOMATY

Boom znamenal přeorganizování trhu. Někteří větší hráči, například skupina Synot Iva Valenty nebo Slot Group Milutina Periče, toho využili k expanzi. Silní na trhu rostli, slabší postupně odpadali. VLT automatů přibývalo extrémně rychle. Všechny pokusy o regulaci končily ve sněmovně, jedna dokonce u prezidenta republiky Václava Klause. Kdyby se nic nedělo, asi bychom se konečně dostali do kýženého stavu, kdy by měl každý občan České republiky svůj vlastní automat. Za to, že k tomu nedošlo, můžou v zásadě dvě věci. Nastupující ekonomická recese a fakt, že náraz auto matů do společnosti už byl příliš tvrdý. V době, kdy se začalo mluvit o ekonomickém zpomalení, přestalo být únosné, aby tu byla skupina lidí, která s minimálním státním dozorem vydělávala fakticky nezdaněné ohromné částky. Automatů prostě začalo být tolik, že se to rychle stalo otravným.

"V roce 2008, kdy jsem se začal věnovat boji proti hazardu, tu hazard fakticky oficiálně neexistoval. Nikdo s tím oficiálně neměl problém, nikomu nic nevadilo. To bylo na celé věci nejkrásnější," říká další protihazardní aktivista, Martin Svoboda, s pobaveným úsměvem. Směje se proto, že ví, o čem mluví – bývalý úspěšný tenisový trenér "prohodil bednami" skoro osm miliónů korun, přišel o všechno a skončil na léčení. Vydal autobiografickou knihu Já, hráč, v níž otevřeně popisuje svůj pád. Od zmíněného roku 2008 se aktivně věnuje boji proti hazardu. "Když se ptáte lidí na ulici, 95 procent z nich vám řekne, že ho nechce. Tak proč je tedy všude kolem," popisuje Svoboda, co ho donutilo vytáhnout do boje. Ministerstvo financí se tak koncem minulé dekády poprvé ocitlo pod opravdovým tlakem. Aktivistům, jako jsou Hollan nebo Svoboda, totiž došlo, že pokud není politická vůle situaci změnit, musí se legislativní proces obejít.

Napadli nemožnost regulace VLT ze strany obcí a Ústavní soud jim dal v roce 2011 za pravdu. Ministerstvo financí reagovalo novelou, v níž dalo hazardní lobby tři roky jako přechodné období před tím, než bude možné regulaci ze strany obcí reálně provést. I tato přechodná výjimka byla aktivisty napadena a letos v dubnu bylo vymoženo její zrušení. Obce tedy mohou automaty VLT poprvé v historii regulovat a některé to také s gustem dělají. Ještě důležitější ale je, že od 1. 1. 2012 neplatí pro provozovatele možnost odvádět peníze na obecně prospěšné činnosti podle vlastního uvážení. Nyní platí dvacet procent z obratu plus klasickou daň z příjmu. A zatímco Hollan a Svoboda tvrdí, že právě ministerstvo financí svou střídavou nečinností a činností ve prospěch provozovatelů hazardu je v tomhle příběhu hlavním viníkem, to se naopak neopomene pochválit.

"Díky nezměrnému úsilí ministerstva se podařilo zrušit zneužívaný institut odvodů na veřejně prospěšné účely, který suploval neexistující daňovou povinnost. Místo toho ministerstvo prosadilo zavedení speciální daně z provozování loterií a jiných podobných her a zrušilo do té doby platné osvobození subjektů provozující loterie a jiné podobné hry od daně z příjmu právnických osob. Jen na nově zavedeném odvodu bylo za rok 2012 vybráno 7,7 mld. Kč, přičemž 5,7 mld. Kč plynulo přímo do rozpočtů jednotlivých měst a obcí. Zpřísnění ekonomických podmínek provozování spolu s regulačním oprávněním obcí vedlo také k tomu, že ministerstvo financí zrušilo téměř 30 000 automatů na území ČR za poslední rok a půl. Tak si skutečně nepředstavuji regulátora, který jde někomu na ruku," říká Jan Řehola z ministerstva financí.

PROVOZOVATELÉ SE BRÁNÍ

Žádný byznysman, kterého chcete připravit o značnou část zisků, to nebude brát lehce. A ani provozovatelé automatů nejsou výjimka. Tyto subjekty se snaží na veřejnost působit prostřednictvím společnosti Spelos, sdružující většinu velkých hráčů na trhu. Výkonným ředitelem je Petr Vrzáň. Ten se nyní snaží veřejnost přesvědčit, že regulace je škodlivá a hazard je byznys jako každý jiný. Ivo Valenta, šéf Synotu, veřejně deklaruje, že změnu pravidel byznysu (jak regulaci nazývá s odvoláním na desetileté povolenky, které dříve od ministerstva financí na své automaty dostal) považuje za problém a bude se obracet na soudy, kam až to půjde. Problém ale je, že provozovatelé stojí jednak proti názoru veřejnosti (v nedávném průzkumu se přes 85 procent lidí vyslovilo pro omezení hazardu), jednak proti velké části politiků, protože přece jenom - volby jsou za rohem. Jediné, co tak provozovatelé mohou obcím nabídnout – a také momentálně nabízejí –, jsou peníze.

Prakticky všichni lidé z herní branže, s nimiž jsem při psaní tohoto článku mluvil, přiznávali, že momentálně buď oni, nebo někdo z jejich okolí jezdí po Česku a tlačí na obce, aby si automaty nechaly. "Mnohé z obcí počítaly a počítají s příjmem z hazardu do rozpočtů nejen za letošní rok, ale i na rok 2014. Někde jde jen o statisíce, ale jinde to mohou být milióny, nebo dokonce desítky miliónů. No a nyní, kdy bude muset být hazard na jejich území ukončen dříve, jim tyto peníze logicky budou chybět. Proto také očekáváme, že některé obce či města svůj postoj ještě přehodnotí. Navíc na podzim roku 2014 budou volby do obecních zastupitelstev a jejich noví členové třeba můžou mít jiný názor …," říká mnohoznačně Petr Kozák z jedné ze společností zabývajících se provozem VLT. Na stole je také strašení nárůstem ilegálních heren, které byly už dokonce zjištěny prakticky souběžně lidmi ze Synotu a protihazardními aktivisty. Jenže představa, že ilegální herny masově vznikají v zemi, jež má stále jedno z nejhustších osazení automaty v Evropě, je tak trochu komediální sci-fi.

BITVA POKRAČUJE

Jak je patrno, bitva stále probíhá a zjevně probíhat bude. Průběžné výsledky jsou vskutku různorodé. Například Praha 2 v čele se starostkou a poslankyní ODS Janou Černochovou už vyhlásila, že obvod od automatů vyčistí úplně. Další pražské městské části se je chystají omezit, například nucenou otvírací dobou či značným omezením míst jejich provozování. Ale pro většinu měst a obcí peníze z hazardu znamenají významné položky do ročního rozpočtu. Například ve Zlíně to činí zhruba padesát miliónů. Tam už představitelé města oznámili, že přechodnou dobu do roku 2015 s ohledem na "možné komplikace už tak složité situace podnikatelů z této branže" dodrží. Obdobně mluví i primátor Teplic a senátor za ODS Jaroslav Kubera. "U nás platí, že zákazy a regulace jsou to poslední, co by se tu mohlo stát. Navíc jde přece jen o legální podnikání," tvrdí Kubera, jehož město má z hazardu ročně zhruba 44 miliónů korun.

"Provozovatele heren jsme si pozvali a dohodli se s nimi, že omezí vnější znaky. Aby byly herny co nejméně viditelné. Takže musely zmizet všechny neóny a podobně. Provozovatelé nesmějí ani nabízet ke hře alkohol zdarma, jako to dřív dělávali. To totiž lidi lákalo," dodal primátor Teplic, podle kterého by byl nejvhodnějším řešením tzv. americký model. Tedy že by se herny soustředily na jediné místo. Sám ale přiznává, že to je "běh na dlouhou trať", protože pro takovou věc nyní ani nemají prostory. "Korupční tlak na obce je teď brutální, to je zjevné," komentuje celou věc suše Hollan. Jak Hollan, tak Svoboda jsou smířeni s tím, že automaty tady budou vždycky. Podle vlastních slov jim jde jen o to, aby se trh dostal na úroveň běžnou v zemích okolo. "Já jsem připravený, že by se automaty mohly po počátečním úbytku vrátit. To ostatně uvidíme během následujících dvou let. Ale cokoli je lepší než stav, jenž je dneska," říká Svoboda.

ČESKO VS. EVROPA: JAK JSME NA TOM S AUTOMATY? V roce 2010, tedy těsně před koncem "krásného byznysu", měla ČR jeden hrací automat na 94 obyvatel – tedy nejvíc v Evropě. V Německu to bylo 417 obyvatel na jeden automat. V brutálně regulovaném Rakousku, kde v herní oblasti působí státní monopol, 1700 obyvatel na jeden automat a v liberálním Španělsku 192 obyvatel. Česká republika byla v té době vedle Finska (přes 5000 obyvatel na jeden automat) jedinou zemí, která automaty prakticky nedanila.



 

Naposledy aktualizované

Vygenerováno za 0.38 sekund