1.6.2013 - Ostravu jsem poznal už po čuchu, říká Miloš Polášek

V seriálu Ostravské stopy se dnes představuje grafik a fotograf, který pro Ostravu objevil Káju Saudka a fotografoval stovky osobností. Některé jeho snímky se rozletěly až za oceán.

Vytvořil legendární komiks Výprava ze Sixie, jako kreslíře angažoval Káju Saudka, v mládí brigádně zamazával díry v plášti koksáren a dnes má za sebou dráhu úspěšného fotografa a grafika. Fotograf Miloš Polášek původně začínal jako technik, dvanáct let pracoval na Nové huti, pak se postupně etabloval v oboru fotografie. Počátky ovšem nebyly jednoduché, přestože byl v úzkém kontaktu s Ludvíkem Baranem z FAMU, kde se tehdy fotografie ještě nestudovala. A v čem podle něj byla Ostrava unikátní? Poznali jste ji neomylně, po čuchu. "Podstatné bylo, že když jste se blížil k Ostravě, tak jste cítil ten specifický pach z koksárenských baterií. Když jsem jel z Tater, tak už někde u Bohumína jsem nasál, a když jsem byl u Ostravy, nešlo se zmýlit," líčí fotograf. Dnešní situace v Ostravě jej až tak netěší, třeba už jen tím, že město umělce tolik nepodporuje. "Nevíme, kolik zastupitelů má akcie Baníku, ale investují do nich miliony. Když je pak třeba podpořit například spisovatele, tak na to peníze nejsou. Přitom nejde o sport, ale o gladiátorství. Pěstujeme si extra sortu draze placených specialistů. O kulturu se dnes zajímá málokdo, tady v Ostravě tak dva tisíce lidí," říká Miloš Polášek.

Na seriálu spolupracoval se Saudkem

Dlouhou dobu působil jako grafik v místním Kulturním měsíčníku. "Komunisti nás jako nekulturní zakázali, přitom jsme vydávali Saudkovy kresby - v měsíčníku i v magazínu Cicero. Cením si to jako národní památku. Teď chudák Saudek v komatu a případné nové vydání v nedohlednu. Saudek je Saudek," dodává. Byl to totiž on, kdo kreslený seriál vymyslel. "Sám jsem si Saudka našel, jeho způsob kresby odpovídal širokoúhlé fotografii. On dokázal kreslit stejným způsobem, se stejnou dynamikou prostoru, to bylo neuvěřitelné a ještě ty jeho ženy… Po nocích po léčení v Karlových Varech jsem seriál psal a snažil se, aby nebyl úplně naivní," vypráví Miloš Polášek ve svém domácím ateliéru. Tehdy koncem 60. let bylo sci-fi velmi populární. "Zájem rozpoutal Däniken. Řekl jsem si, že vymyslím geniální věc v podobě návštěvy z Vesmíru. Přiletí k nám mimozemšťané a trošku naši civilizaci napumpují, ovlivní, postupně procházejí dějinami. Dokonce se mi podařilo oslovit Ludvíka Součka pro vydávání seriálu na pokračování. Přežívali jsme až do roku 1972. Poslední výspa pravicového oportunismu, tak o nás tehdy napsal jeden soudruh do Nové Svobody," směje se dnes fotograf.

Na Ostravě je podle něj typické, že centrum vlastně nemá, ale během čtyř minut jste v malé enklávě zeleně - na Černé louce. "Výstavy na Černé louce byly unikátní. Lidé tam ale také chodili shánět pomeranče nebo punčocháče, mezi zelení na vás občas káplo trošku šmíru nebo spadlo uhlí. Je to mé oblíbené místo a tehdy zvláště pro propojení s průmyslem. Jako študent jsem chodíval na brigády na koksovnu - na Žofinku, která byla bezprostředně za Hotelem Palac. U těch koksovek jsem zamazával průduchy, kudy přetlakem unikají plyny, s hliněnou hmotou jakou používají hrnčíři," vzpomíná Miloš Polášek. A jaké měli tehdy studenti kulturní vyžití? "Divadlo. Kabaret AZ, který fungoval společně s Divadlem Petra Bezruče - ti ještě hráli v televizním studiu. Po mém návratu z vojny, těsně před kubánskou krizí, jsem se seznámili s Kačerem. Byl zvyk, když měli málo zaplněné hlediště, že vyšli před kulturák a zvali lidi. A kdo měl chuť, šel do divadla zadarmo. Absurdní divadlo, Albee, Camus. Ve sklepě v Blaníku jsem trávil hodně večerů. Přestože tam docházeli i agenti StB. Plešatá zpěvačka, Mrozek, kontaktní divadlo ještě nebylo obvyklé, že se hraje v hospodě mezi lidem. Šlo se přes dvůr a u vchodu stála socha s nápisem Podej štěstí ruku, což jsme brali jako útěchu předtím, že tam s námi chodili i fízli," vysvětluje fotograf. ostrava.idnes.cz

Vzpomínky dalších osobností na Ostravu najdete na krajském webu.

FAKTA

Miloš Polášek

Narodil se 12. 11. 1939 v Ostravě.
Vedle dokumentu jej vždy více přitahovala umělecká fotografie, dnes má za sebou na čtyři desítky publikací, některé vydal ve svém grafickém a vydavatelském studiu Enface. Patří k ostravským patriotům. "Zavedli jsme první workshopy v Ostravě pro fotografy. Vyráželi jsme na hory, magistrát nám zaplatil ubytování a housku. Byly to krásné časy, vznikl třeba jedlobedlový olej - obdoba vynálezu Járy da Cimrmana. Původně byl univerzální, mohl se s ním mazat motory, léčit se s ním po opilosti, pak mě napadlo jej využit pro fotografii," směje se ještě dnes fotograf.