3.6.2013 - Jirásek: Měnová reforma měla čtyři roviny

Krádež za bílého dne. Tak se mezi lidmi říkalo měnové reformě z 1. června 1953, jejíž 60. výročí jsme si připomněli uplynulou sobotu

Téma

Opava – Historik a současný primátor Statutárního města Opavy Zdeněk Jirásek se problematikou měnové reformy z roku 1953 podrobně zabýval. Mimo jiné v knize Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1. V následujícím textu Zdeněk Jirásek upozorňuje na čtyři roviny této události, která měla nedozírný dosah na život běžných Čechů, Moravanů a Slezanů.

Finanční rovina

V roce 1953 vyvrcholilo dlouhodobé zatěžování československé měny, které lze sledovat již od roku 1949. Bylo vyvoláno nejen změnou politického klimatu v Československu a následně jeho zařazením do sovětského geopolitického bloku, ale i mohutnými investicemi v období první pětiletky. Když v roce 1953 sestavovali vojenští experti statistiku, vypočítali v ní, že v roce 1952 bylo vynaloženo na investiční prostředky v Československu spjaté s armádou a zbrojní výrobou 28 procent tehdejšího národního důchodu. Navíc Československá státní banka od roku 1951 ztrácela kontrolu nad československou měnou, neboť jejím hlavním úkolem bylo profinancování ekonomického vývoje v první pětiletce. Evidentně vzrostla kupní síla obyvatelstva, avšak tato kupní síla byla fakticky nekrytá. V roce 1953 se československý měnový systém dostal do velmi těžko řešitelné situace.

Ekonomická rovina

Tehdejší národohospodáři hledali ze situace východiska. V roce 1952 se vytvořila dominující představa, že tato neradostná hospodářská situace byla zaviněna tím, že pracující obyvatelstvo je nedostatečně zainteresováno na výsledcích své práce. Z toho vznikla idea, že mají­li být lidé zainteresováni více, je třeba odstranit vázaný trh. Vroce 1952 se rozvíjely úvahy, jak tento vázaný trh odstranit. Vytvořené alternativy se vracely k návrhům, jako bylo zvýšení cen apod. V prvních alternativách se nepočítalo se žádnými měnovými opatřeními, v dalších alternativách od poloviny roku 1952 se kalkulovalo s tím, že obyvatelstvo bude z "třídního hlediska" nějakým způsobem měnově postiženo. Uvažovalo se o tom, že dělnické třídy by se opatření dotklo asi 10 procent ztrát, ostatních skupin pracujících 15 až 20 procent ztrát, u soukromníků, především soukromých rolníků, 20 až 25 procent ztrát. Tato varianta nakonec nebyla akceptována.

Není bez zajímavosti, že od roku 1952 začal v Československé státní bance působit sovětský ekonomický poradce Nikolaj Alexandrovič Ivanov. Jeho výroky naznačovaly, že československá měna je vlastně jedinou měnou sovětského bloku v Evropě, která dosud není svázána s rublem jako "nejpevnější měnou světa", ale je napojena na MMF, potažmo tedy na americký dolar. Koncepce měnové reformy jednoznačně zvítězila v říjnu a v listopadu 1952. Tato alternativa byla vytvořena skupinou ekonomů, v jejímž čele stál ing. Václav Hůla. Začala se připravovat peněžní reforma tak, jak ji známe. Od listopadu 1952 dějiny měnové reformy už nejsou dějinami myšlenek, jak něčeho dosáhnout, ale konkrétních kroků k jejímu provedení, včetně zajištění nových platidel, kdy se mince razily v Leningradě a papírová platidla se tiskla v Goznaku v Moskvě. Vytipovávala se střediska, připravoval se bezpečnostní aparát, rozvozy, řešila se případná úloha armády.

Na konci května byla měnová reforma vyhlášena, provedena byla 1. až 4. června 1953. Z oběhu bylo staženo více než 52 miliard korun starého oběživa, do oběhu byla vydána 1,4 miliardy nového oběživa. Do otázky, o kolik korun obyvatelstvo přišlo, se promítal i nárůst cen a nejrůznější kurzy výměny. Sumarizací by vyšlo přibližně toto: Obyvatelstvo ztratilo při uplatnění směnných kurzů a na likvidaci pojistek, státních dluhopisů apod. asi 21 miliard korun plus 84 miliard korun, které od roku 1945 byly uloženy na vázaných vkladech. Stát vynaložil na provedení této měnové reformy okolo 50 milionů korun, získal celkem 3,5 miliardy nových korun, které byly následně použity především ke kampaním zlevňování některých typů zboží. Československo přestalo být v roce 1954 členemMMFa koruna byla svázána s rublem. MMF nebyl podle regulí upozorněn na provedení měnové reformy. Telegram MMF odeslal jeden z vrchních ředitelů Státní banky Československa až 2. června.

Sociální rovina

Měnová reforma zasáhla plošně veškeré obyvatelstvo Československa. V jejím provedení se skrývalo nepřeberné množství nedotažených případů, kdy například dlužníci byli zvýhodněni před věřiteli tím, že dluh mohl být vrácen po vyhlášení reformy. Pokud hotovost člověka přesahovala 300 korun, které se měnily v kurzu 1:5, pak všechna ostatní hotovost byla měněna 1:50. Sociální dopad byl tedy plošný. Pochopitelně lidé, kteří měli více finančních prostředků, přišli o větší sumy. Dopad byl zostřen i tím, že ceny se nepřepočítaly 1:5, ale stouply proti bývalému vázanému trhu i proti přepočtu 1:5.

Politická rovina

Součástí politických dějin se stal především moment, který vedení tohoto státu nepředpokládalo: stávky, které mnohdy přerostly do demonstrací, individuální odpor, šíření letáků apod. Nikdy zřejmě nedojde k přesnému vyčíslení, kolik stávek proběhlo, uvádí se přibližně 120. Nejznámější z demonstrací je plzeňská, rozsáhlá demonstrace proběhla také v Praze. Z Karlína se však bouřící dav z ČKD nedostal již do centra města, rovněž rozsáhlé demonstrace byly v Ostravě, v Bohumíně a především v Orlové. V politické rovině je důležité zmínit i prvek perzekucí, který se řádově týkal stovek lidí. Jen na Plzeňsku bylo zatčeno více než 600 lidí.