12.6.2013 - Nejslavnější období z krnovské historie – Tři Hohenzollernové (II. část)

Tento příspěvek je zaměřen na politický a ekonomický význam krnovských Hohenzollernů a jejich evropské konexe. První krnovský Hohenzollern byl markrabě Jiří Braniborsko­Ansbašský, narozen 1484, zvaný, "Zbožný", druhorozený syn Fridricha IV. Ansbašského a Žofie Jagellonské. Predikát "Zbožný" nebyl úplně na místě, protože mladý kníže si rád užíval radostí života. Plány stát se duchovním brzy vzaly za své, začal se zajímat o diplomacii a politiku své doby. Byl výmluvný a ctižádostivý. Za pomoci svých Jagellonských příbuzných získal ruku Beatrice Frangepaci po smrti jejího manžela, Korvínova (uherský král) levobočka Jánoše. Sňatkem získal bohatství své nevěsty. Tím se rázem vyšvihl mezi nejmocnější osobnosti Jagellonské unie. Král Vladislav jej jako příbuzného podporoval a to samozřejmě neslo rozpory s českou šlechtou.

Kníže Jiří byl ovlivněn učením Lutherovým. To, že byl králem Vladislavem určen za vychovatele jeho syna, pozvedlo jeho prestiž. Po smrti Vladislava mu toto postavení pomohlo i u císaře Karla Habsburského, navíc když podporoval jeho volbu. Tato podpora znamenala jeho finanční prospěch. Přesto, že měl úzký vztah k uherskému prostředí, začal se vyhrazovat proti uherské snaze ovládnout Slezsko, což v té době byla jedna ze zemí Koruny české. Po smrti otce od roku 1515 mohl využívat statky ve franské oblasti, ale kníže projevil zájem o Opavsko – Krnovskou oblast, jeho snaha se podařila realizovat koupí krnovského knížectví. Co tato změna znamenala pro Krnov a celé knížectví ?

Přínos Krnovu – mincovna

Změnila se nábožensko kulturní etapa, protože kníže byl protestant ­ luterán. Nastal také značný hospodářský rozkvět. Kéž by to nyní platilo po každé volební změně v Krnově. Svou ekonomickou sílu potvrdil markrabě ziskem mincovního práva roku 1523. Mince se razily v krnovské mincovně umístěné v klášteře minoritů. Zde bych trochu odbočil od líčení historie a přimlouval bych se, aby místo mincovny bylo vyznačeno v plánu města jako jeho historicko ekonomická rarita, vedle ostatních historicky cenných míst. (Být to tak v Čechách...) Kníže rozvinul také hornictví v Horním Benešově a Tarnovských Horách. Ale i ostatní města knížectví Hlubčice i Bohumín vzkvétaly.

Diplomatické úspěchy a střety

Knížeti Jiřímu se v té době dařilo i na poli diplomatickém. Působil jako zprostředkovatel při jednání mezi jeho bratrem Albrechtem Pruským a polským králem Zikmundem Jagellonským. Jednalo se o ukončení vzájemné války. Pro Poláky tato jednání znamenala posílení proti rozpínavosti ruských knížat, Turků a Tatarů na jedné straně a Habsburků na straně druhé. Pro Hohenzollerny to znamenalo možnost prosazování protestantismu a také upevňování moci v Prusku a Slezsku. Po sňatkových úspěších bylo toto jednání obrovským diplomatickým úspěchem krnovského knížete. Ve slezské politice si kníže Jiří zvýšil kredit druhým sňatkem s dcerou knížete Karla I. Minstrberského, potomka krále Jiřího z Poděbrad. Tímto sňatkem si územně i majetkově opět polepšil. Po smrti Ludvíka II. Jagellonského nastaly v životě krnovského knížete problémy, hlavně proto, že nastoupili na český trůn Habsburkové, a ti začali vystupovat proti mocenským snahám knížete Jiřího.

V pozdější době tuto nepřízeň pocítila další krnovská hohenzollernská knížata. Přestože měl kníže Jiří na německých protestantských sněmovních jednáních velké slovo, musel mírnit svou politiku vůči Habsburkům už proto, že Habsburkové byli katolíci a otevřeně proti protestantům vystupovali. Naproti tomu se české země v té době vyznačovaly náboženskou tolerancí. Markrabě Jiří proslul svou nebojácnou slovní obranou protestantství, kterou přednesl před císařem Karlem V. Přesto v pozdější době volil při jednáních s Habsburky kompromisní přístup. Na druhou stranu ustoupili i Habsburkové, když český král Ferdinand I. potvrdil markraběti Jiřímu vlastnictví krnovského knížectví. Pravdou ovšem je, že Habsburkové smlouvu nedodržovali a to byla hrozba pro jeho nezletilého syna Jiřího Fridricha Braniborsko­ Ansbašského. Kníže Jiří Zbožný zemřel v Ansbachu ve věku 59 let v prosinci 1543. (Historické skutečnosti jsou čerpány z knihy " Jan Jiří Krnovský" od Radka Fukaly a také z historických pramenů wikipedie).