29.6.2013 - "Když toho nechám, budu umírat."

Sedmaosmdesátiletý muzikant Radek Golas z Frenštátu pod Radhoštěm už pomalu chystá další ročník festivalu lidových muzik Karpatského oblouku. Říká:

VALAŠSKO

Frenštát pod Radhoštěm – Většinu svého života zasvětil lidové muzice. I proto začal organizovat festival valašských cimbálových muzik. O festivalu, o muzice a trochu i o svém životě hovoří osmasedmdesátiletý Radek Golas z Frenštátu pod Radhoštěm.

• Pocházíte odsud?

Ne, z Rychvaldu.

• A kdy jste se ocitl tady?

Začátkem školního roku ve dvaapadesátém roce jsem nastoupil na zdejší průmyslovku jako žák. Byl jsem původně vyučený, nedostal jsem se na gymnázium v Bohumíně, tak jsem šel na brigádu do bohumínských železáren. Tam mě potkal vedoucí vychovatel Podešva, a když jsem mu vše vylíčil, řekl, že se mám vykašlat na gymnázium, že mají volné místa na učebním oboru elektro a že mě po roce pošlou na průmyslovku.

• Takže jste po roce šel sem?

Chtěl jsem, ale ředitel učiliště říkal, že bude lepší, když se vyučím, tak jsem zase poslechl, a tak jsem na průmyslovku nastoupil až po vyučení.

• To jste maturoval v pozdějším věku…

No, když jsem po čtyřech letech maturoval, tak tady zrovna zaváděli dílenské učitele a já jsem měl zájem. Jenže jsem ještě šel na vojnu. Po vojně už jsem na to místo na průmyslovku nastoupil, právě to vyučení mi pomohlo, že jsem tady mohl zůstat jako učitel v dílnách. Pak jsem se seznámil s mou nynější manželkou, Chodil jsem do Valašské družiny jako tanečník, šel jsem na vojnu, kde jsem začal hrát v muzice, a když jsem se vrátil, neměli v družině basistu, tak jsem začal hrát basu, a tím pádem jsem tady zapustil kořeny.

• Takže jste se začal věnovat muzice naplno...

Založil jsem soubor Javorník, pak mě přeložili do Rožnova pod Radhoštěm, tak jsem tam dělal asi čtrnáct roků vedoucího souboru Javořina. A hrál jsem tam i v muzice.

• Co vás to napadlo založit ve Frenštátě folklorní festival?

Ve Frenštátě se původně dělaly krajské národopisné slavnosti a já jsem jednu dobu byl v programové komisi těch slavností, takže jsem už tehdy k tomu přičichl. Tak mě napadlo, že bych udělal setkání cimbálových muzik. A protože tady bylo Valašské království, které založil Tomáš Harabiš, tak jsem se s ním dohodl, že to bude i v názvu. Původně jsem to myslel, že by se ty muziky Valašského království scházely tak nezávazně, a nakonec to dosáhlo té úrovně, že folklorní sdružení to povýšilo na festival. Tak jsme to rozšířili na setkání dětských a dospělých lidových muzik valašské kultury karpatského oblouku – trojmezí Polsko, Slovensko a ČR, kde jsem zařadil Valašsko i Těšínsko.

• Kolik už to trvá let?

Na příští rok připravuji už patnáctý ročník.

• Jak se dostanete k těm souborům, které vystupují?

Mám nějaký adresář a známé. V zahraničí spolupracuji s regionálním kulturním střediskem v Bielsko Bialej, s folklórnou úniou ze Slovenska a loni jsem to rozšířil o třetího partnera, z Maďarska, protože využívám i finanční podpory Visegrádského fondu, který mi doporučil, že by v tom měly být zastoupeny všechny země Visegrádské čtyřky.

• Ten festival už se stal jedním z největších u nás.

Letos na něm bylo na čtyři stovky účinkujících. Měl jsem tady třiatřicet pěveckých sborů, dětských i dospělých muzik, a na oživení i skupinu historického šermu z Kopřivnice. Dalším zpestřením jsou takzvaná okénka, loni jsem měl rumunské, loni romské.

• Pokud vím, sám stále hrajete...

Hraji se souborem Radhošť, kde hraji kontry. S tím souborem jsme byli před čtyřmi roky i v Texasu.

• Vy tam máte rodinu, že?

V necelých dvanácti letech se tam vystěhovala sestra dědečka od manželky. Do osmačtyřicátého roku ještě sem tam došel nějaký dopis, pak se to přerušilo. Tak jsem se o to začal zajímat a zjistil jsem, kde a kdy odjela do Glavestonu, a tam jsem ztratil stopu. Jednoho dne mi pak někdo telefonoval a ptal se, jestli tam sháním rodinu. Vychrlil jsem ze sebe data a on mi řekl: To souhlasí. No, a později jsem se spojil s Darwinem Machu, který je příbuzným mojí manželky. On pak také zajišťoval sbírku v Texasu, která posloužila jako základ k expozici o Texasu ve frenštátském muzeu.

• Chystáte patnáctý ročník svého festivalu. Máte už představu, jak by mohl vypadat? Nebo, je někdo, koho byste tady chtěl dostat?

Letos jsem tady měl sólisty a sólistky souboru Lučnica, měl jsem tu Detvu, Ondráš… No, a koho bych tu někdy chtěl dostat? Čechomor, ty ale asi neseženu, to je moc peněz.

• Jak dlouho připravujete ten festival?

Začínám v říjnu, abych mohl vypsat granty, ochranný svaz autorský a podobně.

• Žijete asi muzikou pořád.

Když jsem byl v tom Rožnově, udělal jsem tam s muzikou Valašského muzea v přírodě asi polovinu cédečka. Potom jsem dělal celé cédečko, včetně úprav písní, které se jmenuje Aj pod Frenštátem, a pak jsem ještě dělal Z obou stran Radhoště, kde jsou převážně moje věci.

• To jste hudebně hodně činný…

Kromě toho mám na svém kontě ještě jeden unikát, Valašskou vánoční pastýřskou hru, které Valaši říkali skákání pastuchů. Sehnal jsem v Rožnově zápis z Kunčic pod Ondřejníkem, všechny melodie jsem si zapsal, zhudebnil jsem to a udělalo se z toho DVD. Nikde na Valašsku to neexistuje, protože není hudební zápis. Teď dělám ještě jednu věc. V devíti obcích tady a v okolí jsem sesbíral asi sto osmdesát lidových tanců a polovinu jich už mám sepsanou v počítači. Folklorní sdružení to chce vydat. Tak bych tam chtěl třeba dát i ten zápis z té pastýřské hry. Uvidíme. Jestli tu ještě budeme.

• Vidím, že plánů ještě máte dost.

Když toho nechám, co budu dělat? Budu umírat. V příštím roce ještě minimálně ten festival udělám.