23.8.2013 - František Hanus: Brácha by z Hlučína nikdy neodešel, proto jsem se musel vydat já za ním

Angažmá v třetiligovém Hlučíně si tak trochu splnil svůj sen. Středopolař František Hanus totiž poprvé v jednom týmu může nastupovat se svým bratrem Martinem. I když je oběma už přes třicet, doposud na velkém hřišti nastupovali jen proti sobě.

Hlučín – Jisté podobnosti především v obličeji jde u této bratrské dvojice bezesporu vypozorovat. Typově však jde o úplně odlišné fotbalisty. Urostlejší Martin je útočník a vepředu se rve o každý balon. Postavou menší František na hřišti připomíná štírka, umí přejít přes protihráče a kvalitními přihrávkami dokáže zásobovat ofenzivu svého týmu. A právě s druhým jmenovaným po pohárovém utkání České pošty mezi Hlučínem a Slezským FC, v němž domácí zvítězili 2:0, pořídila naše redakce rozsáhlejší rozhovor. Zajímavostí je, že František Hanus společně s Petrem Žižkou jsou jedinými hlučínskými hráči, kteří kromě třetiligového fotbalu chodí ještě do klasického zaměstnání. Bývalý záložník Jakubčovic nebo pražské Dukly pracuje ve stavební firmě. "Vzhledem k tomu, že se jedná o manuální práci, někdy je celkem dřina všechno zvládnout," přiznal František Hanus a ochotně odpovídal na další otázky.

• Franto, v poháru postupujete dál. Podařilo se vám vstřelit druhý gól, při kterém jste si s vaším bratrem vyměnili role. Martin přihrával a vy jste skóroval.

Martin od jednoho ze spoluhráčů dostal balon a navedl si jej na střed. Potom se porozhlédl kolem sebe, viděl mě a konečněmi to přihrál. (smích) Očekává se, že balony mu budu rozdávat já, ale tentokrát jsme si vyměnili role. Přihrávka byla perfektní a s trochou štěstí se mi povedlo zapsat mezi střelce.

• Byl jste překvapený tím, kolik prostoru jste dostal? Zdálo se, že váš průnik do vápna byl letargickým opavským obráncům úplně ukradený.

Prostoru bylo skutečně hodně. Ani stopeři na mě nevystoupili. Mou střelu tečoval jeden z hostujících obránců, takže gólman neměl vůbec šanci.

• Když se za zápasem ohlédnete, je postup Hlučína zasloužený?

Podle mě je vítězství ve správných rukách. Na rozdíl od Opavy jsme si v prvním poločase vytvořili více příležitostí. Zkraje druhé půle měli trochu navrch hosté. Po gólu Péti Ondrušíka se to trochu uklidnilo, následně se nám podařilo vstřelit i druhý gól a utkání jsme dovedli do vítězného konce.

• Myslíte si, že vám to hodně ulehčil i samotný soupeř? Během celého utkání se dostal ke dvěma střelám a směrem dopředu si nevypracoval skoro nic.

Opava si nevytvořila snad žádnou vyloženou gólovku. Na soupeře jsme chtěli vletět od samého začátku. Věděli jsme, že kdybychom Slezskému FC dali šanci, tak by nás mohl přehrát.

• Přejděme nyní konkrétně k vám a vašemu bratru Martinovi. Je pravda, že v jednom klubu spolu nastupujete vůbec poprvé v životě?

Vždycky jsme hráli jenom proti sobě a říkali si, že je třeba obléct dres jednoho klubu. Nevěděli jsme, jestli to bude v Hlučíně, Bohumíně nebo někde jinde. Brácha je hlučínská ikona. Ten odsud nikdy neodejde, proto jsem musel přijít já za ním.

• Pokud se nepletu, už v minulosti existovala možnost, že by se vaše fotbalové cesty mohly protnout právě v Hlučíně. Je to tak?

Je to pravda. Možnost spojit se s Hlučínem byla i minulý rok předtím, než jsem šel do Orlové. S majitelem Lumírem Kotem proběhlo nějaké jednání, ale oproti letošnímu roku to nebylo tak žhavé. Hlučín ve středu zálohy tolik netlačila pata. Řekli jsme si, že to zkusíme po sezoně v Orlové, kdy se uvidí, zda budu mít na Třinec a tak dále. Nakonec to vyšlo. Dohodli jsme se velmi rychle.

• Co byste řekl k vaší spolupráci přímo na hřišti? Funguje to?

Martin je střelec, ode mě se čeká, že mu budu vytvářet pozice. Mám takovou roli nahrávače. Musím přiznat, že to ještě trochu vázne. S týmem se stále sehrávám. Je třeba zjistit, kdo, co a jak…Vněkterých momentech to skřípe, ale náš čas s bráchou ještě přijde.

• Těsně před odchodem do Hlučína jste se s bratrem představili na exhibičním a zároveň charitativním zápase v Kravařích. Kolikrát předtím jste třeba měli možnost si zahrát takový "sranda fotbálek"?

Popravdě musím říct, že podobných příležitostí jsme moc neměli. Martin chtěl, abych do Kravař přijel už vloni. Bohužel mi to nevyšlo. S bráchou ale jinak spolu hráváme ligovou sálovku (malou kopanou) v Karviné. Přes zimu hrajeme každý víkend, takže jsme stále v kontaktu. Na exhibice nebo nějaké "sranda mače" není moc času a také možností.

• Kolik let jste s Martinem od sebe? Začínali jste ve stejném klubu?

Je mi jednatřicet a jsem o šest let mladší, i když brácha stále tvrdí, že se cítí být mladší než já. (smích) Oba jsme začali v Bohumíně. Já vlastně dodělal školu a v devatenácti letech odešel do Poštorné. Oproti bráchovi jsem větší cestovatel. Martin je spíše rodinný typ, který setrvává v okolí Bohumína.

• Martin je ale přece jenom také slušný cestovatel. Na Maltě si vystřílel zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra tamní ligy. Prospělo mu podle vás angažmá na jihu Evropy?

Potřeboval změnu, aby se od života tady trochu odreagoval. Přišla dobrá nabídka a taková placená dovolená určitě prospěje každému. Na druhou stranu na Maltě byl sám odloučený od rodiny, neuměl jazyk a musel se všechno naučit. Osobně si myslím, že to pro něho byla dobrá zkušenost. Třeba se tam ještě někdy vrátí.

• A co vy? Ve druhé lize jste prošel Jakubčovicemi nebo Duklou Praha. Na které působiště vzpomínáte nejraději?

Všechna angažmá měla něco do sebe. Jakubčovice vlastně byla vesnice, kde se hrál druholigový fotbal. Ve středu zálohy jsem nastupoval se současným trenérem Opavy Honzou Baránkem. Nesmím zapomenout ani na Duklu. Přece jenom byla to Praha, což je něco jiného než Morava. Připadá mi, že o fotbal tam byl větší zájem. Dva roky, co jsem tam strávil, beru jako velkou zkušenost.

• Při výčtu angažmá jsme opomněli Třinec.

Myslel jsem, že v Třinci ukončím svou fotbalovou kariéru. Po čtyř a půl letech to ale skončilo.

• V Hlučíně nejste pouze na hostování?

Momentálně se jedná o hostování, ale do budoucna se všechno nejspíš změní na přestup.

• Druhá liga by vás nelákala?

Třetí liga není málo, i když osobně jsem si myslel, že na Třinec budu mít. Vedení se ale rozhodlo tak, jak se rozhodlo. Hovořil jsem i s trenérem Hajným, který řekl, že mě nepotřebuje. Mluvil jsem také s panem Kulou a respektoval jsem to. Návratu do Třince už moc šancí nedávám. Pokud mě nechtěli teď, tak mě asi nebudou chtít ani do budoucna. S ambicemi ohledně druhé ligy to ovšem určitě nebalím. Uvidíme, co ale bude dál.

• Bydlíte v Mostech u Jablunkova. Jak je složité pravidelně dojíždět do Hlučína? Osmdesát kilometrů sem, osmdesát kilometrů zpátky.

Mám tam rodinu. Do Hlučína je to solidní dálka, zatímco do Třince to máte nějakých patnáct. Není to jednoduché. Se Žížou (Petrem Žižkou) jsme navíc jediní pracující hráči z hlučínského kádru. (úsměv)

• Kde vůbec pracujete?

Rodiče mají v Třinci rodinnou firmu, která se zabývá stavebnictvím. I kvůli zaměstnání mívám úlevy. Nemusím chodit každý den na tréninky. Jeden den mi trenér dá třeba volno a podobně. Vzhledem k tomu, že dělám manuální práci, někdy to je celkem dřina.

• Můžete se pyšnit tím, že jste hrdým otcem dvouapůlročního syna. Dá se už nyní poznat, zda se po fotbalové stránce tzv. potatil?

Nikolas teprve začíná čutat s balonem. Už ale chápe, co dělám za práci a co je mým koníčkem. Na takové soudy je ještě příliš brzo. Zatím to nějak nebere. Věřím ale, že ten čas přijde. Nechám to na něm.